Netušíte, co s dítětem, které se zaseklo u oblékání? Na konci prázdnin se Bertík snažil, bylo to den ode dne s oblékáním lepší, první dny ve školce taky dobré, pak byl týden nemocný a od začátku tohoto týdne je to bída. Sedí jako panák a nechá se oblíkat, sám se vůbec nesnaží, rozvíjí složité teorie o všem možném a je opět duchem jinde. Ve školce asi to samé, protože si paní učitelka stěžovala, že na tom oblékání máme doma zapracovat, že je hrozně pomalej... Jenomže ani já s ním nehnu, prostě je tvrdohlavej a nějaké oblékání ho nezajímá. Můžu na něj mluvit sladce, můžu mu slibovat, můžu zvýšit hlas, všechno marno... Někdy si myslím, že hlavním rodičovským pocitem je beznaděj.