ZABITULKA: my nakonec nebyli vůbec, vykopala jsem manžela (taky si stěžoval, že ho bolí v krku), zabalila jim krabičku cukroví na ochutnání, ovšem na rohu ulice se mladej rozmyslel, že vlastně nikam nechce.
Asi to bylo hezké, měli i ohňostroj, ale holt na to bychom museli být zdraví.

Pozitivum ovšem je, že jak tu muž musel být o hodinu dřív než obvykle, tak jsme se i dřív navečeřeli a děti už jsou v posteli!

TRISSIE: U nás vevnitř.

pomsta byla sladka... dcerka nechtela svacinu, ze ji to nechutna, debrecinku na margarinu ze neji... ale jen to snez betusko... tak se jim tam poblila... vypada v pohode, nikdo mi nevolal (!?), ze pry asi ji to jen nechutnalo... a k tomu zprava, ze se skolka se chce zaradit do projektu "zdrava skolni jidelna" s cilem ziskani certifikatu stejneho jmena a druhy projekt ma byt zakoncen certifikatem "rodice vitani".
uz deset minut se nemuzu prestat smat, mam pocit, ze mne uveznili v ceske sode :-D.

HABRENKA: Oni jsou ti řvouni často dost zbabělí. Když cítí, že po sobě nenecháš šlapat, hodí spátečku a snaží se s tebou vyjít. Prostě cítí silnou osobnost a ne hadr - a tam už je to peskování tolik nebaví :-). Gratuluji k ustání situace. Porpvé je to vždycky těžké a člověk se lekne. Důležité (i pro pozoorující dítě) je neudělat z toho steroetip. Kdybys přišla, jak spráskaný pes dnes do školky a začala sse učitelce omlouvat, bylo by to rozhodně nevýchovné - takle je z toho "otřepat se a jít dál".

HABRENKA: Jak nasala KAERI, nenechala bych se zatlačit do defenzivy, ale nezahajovala ofenzivu. Já osobně bych se snažila hrát na to, že JÁ jsem pánem situace, ne ona. Ona se mnou chce dobře vycházet a já mám taky páky a odhodlání na to, udělat jí ze života peklo. Hodně dělá, co si necháš líbit. Není špatná strategie "otevřených dveří". Tedy - necháš si všechno vyčíst, se zájmem nasloucháš a nezpochybňuješ, nereaguješ jinak, než neutrálně (nasloucháš). Až litanie skončí, zopakuješ, co jsi slyšela (nezdravím, chodím pozdě). Stále nezpochybňuješ, naopak vyjádříš lítost nad tím, že ONA to tak vnímá, že si tě tak zapamatovala (nekonfrontační tón). Nicméně ty jsi si jistá, že jsi přišla pozdě pouze dvakrát a jistotjistě zdravíš - takže je jistě někde pouze komunikační chyba, nikoli chyba v jedné z vás dvou, nebo v systému. Bohužel chodíš přesně, s tím se nedá nic dělat, mrzí tě způsobené komplikace. Jestli má dobrou vůli, bude taky chtít vyjít z konfliktu do rozhovoru. Jestli ji nemá, nenaděláš nic. Ale NENECH se do konfliktu (otebřené hádky, emocí) zatáhnout. Tihle lidi (co se rádi hádají) v tom umí chodit, dělají to dnes a denně - na tomhle poli na ně nemáš, jsi hodná nekonfliktní osoba. Musíš je dostat na svoje pole - na pole argumentů a slušného chování - tam máš na vrch ty.

Ale přeju hodně pevné nervy - je to dost oo racionálním myšlení a schopnosti zachovat chladnou hlavu. Já se trénuju na sousedce :-)

HABRENKA: Vlastně jsi to na fleku zvládla ještě velmi dobře, jsou i tací (jako já :-//), co se v šoku začnou omlouvat a teprve půl hodiny po incidentu jim dojde, že cotojakosakramělobejt? a jsou naštvaní nejen na dotyčného, ale pak i na sebe. Jinak až na ni půjdeš, docela dobrá strategie je klást co nejvíc otázky - dává ti to jistou výhodu v tom, že ten druhý je tak uměle natlačený do situace, kdy se musí hájit on. A nemá na co reagovat - nemůže začít rozkládat a rozbíjet cokoli, co řekneš ty. Zkusila bych se pídit hlavně po tom, proč je pozdní příchod o pět minut konec světa - jaké konkrétní problémy jí to způsobuje - rozbíjí to program? Jak? Proč považovala za nutné řešit to seřvákem před dětmi? Je nějaký jiný problém, který má s tebou osobně? Jaký? Jak jsi teda měla danou situaci řešit, když už nastala? Co jsi měla udělat jinak? Každopádně držím palce.