TORUVIEL: shodneme se v tom, že dítěte totálně nenasycené pozorností, visící na rodiči, není dobrý předpoklad k samostatné hře. na druhou stranu já myslím, že zase ale rodič má dávát prostor k té samostatné hře a povzbudit ji. takže já třeba teď dělám to, že občas sednu k němu, něco rozehrajeme spolu a jdu si po svých... jako moje schopnost stavět z dupla nebo se cachtat s lodičkama je poněkud omezená, fakt to nejsou činnosti, že by se zvládla dlouhodobě soustředit jen na to ;-) plus teda pak v nějaké fázi dojdeme k tomu, že si to stejně chce dělat podle sebe a já mu to akorát kazím :-)))) a musím říct, že teď má období, že si fakt hraje sám hrozně pěkně a i relativně dost dlouho (3 a kousek mu jsou, leccos si vymyslí sám, ale v oblibě je i přehrávání a úprava různých scének z oblíbených pohádek, jako třeba jak pes burác musel odtáhnout dědečkovu loď a tak).