KATIA: Jojo, tak nějak. Já jsem to tu nechtěla rozvádět, ale funguje to tak, jak píšeš. Že má rodič dávat prostor k samostatné hře, to je jasné, ale pak je taky potřeba dítěti dopřát tu pozornost, a ne že člověk s dítětem je, "jako" si hraje, ale lítá myšlenkama jinde. To dítě to pozná a o to víc o tu pozornost žadoní. A taky funguje upřímnost, prostě říct teď a tady potřebuju udělat to a to, potom si s tebou budu hrát. A dodržet to. Dítě když vidí, že se to dodrží, tak se nebojí, a nežadoní o pozornost každou chvíli. Funguje nám třeba nastavit kuchyňský budík, který ukazuje, za jak dlouho přijdu (ale nedělám to tak moc často, jenom když skutečně nemohu a musím něco dodělat). Tak to funguje plus mínus u nás, nechci z toho dělat žádné všeobecné pravdy.