jsem vytočená doběla!
konečně jsem zjistila, co že je to "strašné zlobení", kterého se pravidelně dopouští můj syn, a na které si učitelky stěžují několikrát do týdne - on totiž během odpoledního spaní není schopen hodinu bez hnutí a bez mluvení ležet!
Boha jeho, já kvůli tomu málem nespím, že už zase máme výchovné problémy, a ona je to taková komunistická chujovina, co jsem myslela, že už jí fakt odzvonilo?
Nemohla jsem totiž ze syna dostat, co že vlastně dělal špatně, už jsem se bála, že mi začal lhát (máme pravidlo, že za přiznání je následek - ale za lež a zatloukání trest; v praxi je to třeba rozdíl mezi tím, že když se přiznají, že něco rozbili, tak to po sobě musí uklidit a tím to hasne, ale když by zapírali, tak přijde něco nepříjemného nebo naopak nepřijde něco příjemného) - fakt jsem odmítala brát jako vysvětlení, že při spinkání mluvil na Šimonka, že to by jako mohlo být ono... a ono jo!
a nějak nevím, jak tohle ustát. Protože nechci být za potížistku a podrývat autoritu učitelek (bůh ví, že zvládnout 30 dětí v jednom člověku je víc než velká zátěž), ale na druhou stranu nedokážu s klidným svědomím synovi říct, že se dopouští strašlivého zločinu, když si osobně myslím, že je absolutní kravina nutit předškoláka hodinu bez hnutí ležet - oni to normálně aplikují i na děti s odkladem, tedy sedmileté!!!