MADIETTA: ja se synem absolvovala neco, cemu by se dalo asi rict adaptace. Nastupoval mimo zacatek skolniho roku, takze jako jediny, a do soukrome mini skolicky, ne do velke statni. Byly mu cerstve 3 roky, je to skolka s takovym mirnym a laskavym pristupem, takze podporovali, abych tam s nim chvili zustavala, aby se rozkoukal, moc nestali o to, abych jim tam ve dverich nechala placici dite. A neberu to jako jejich nejakou lenost si s tim poradit sami, jako spis presvedceni, ze pro dite je to takto lepsi.
Ja sama jsem skolkova ucitelka, pracovala jsem pouze v soukromych institucich, ve statni nikdy a tady z toho pristupu a presvedceni, jak je pro dite lepsi ho proste rychle vrazit do dveri a zmizet se mi jezi chlupy. Ano, jsou takove pripady a situace, kdy je lepsi udelat rychly rez, ale nepriklanim se k tomu, ze je to neco majoritne platneho, uplatnitelneho na vsecky deti a vsecky situace. Brrrr.
Se synem jsem zustavala asi prvni 2-3 tydny, uz presne nevim, asi tu pulhodinku, nekdy mozna trochu dyl, chodi teda jen 3x tydne, ne denne. Zacinal tam se slovy "Ja se tady bojim" a ja jsem ucitelkam pomahala zjistovat, ceho se boji (velci kluci tam krici a behaji) a jak si s tim poradit (zacal taky behat). O par dni pozdeji pokracoval se slovy "Zustan tady se mnou", vetsinou jsem si s nim nehrala, ale jen jsem byla v mistnosti opodal a nechavala ucitelky, aby mu ukazaly, co tam muze delat. Ptala jsem se ho, jestli uz muzu jit a pomohlo, kdyz jsem nekdy treba spechala k lekari a on vedel, ze proste v dany cas musim odejit ne zpet domu (tehotna), ale k doktorce. Nakonec uz jsme se proste jen spolu podivali, ktere deti tam ten den jsou, protoze to se ukazalo pro nej stezejsi, vedet, jak se deti jmenuji a kdo tam zrovna je a po tech par tydnech (takze vlastne dnech, pri zkracene dochazce) uz me vubec neresil a sel rovnou za detma, tetama nebo nejakou aktivitou, protoze uz to tam proste znal a citil se tam v bezpeci. Jako opustit ho tam samotneho hned v pocatku v emocnim rozpolozeni "Ja se tady bojim", coz verim a ze zkusenosti vim, ze je rozpolozeni hodne novych malych deti, se mi fakt prici. Ano, ucitelky si s tim poradi a ten pocit bezpeci a znameho casem taky navodi, ale delej to ve 2 lidech u 10 deti zaroven. To dite v sobe ty pocity potlaci, schova si je napotom pro maminku, nejak ten den jakoze "zvladne" a pak jsou z toho presne ty pro maminku nepochopitelne hystericke scenecky hned pri vyzvednuti v satne, pripadne boleni briska pred snidani dalsi den nebo neochota nastoupit do auta.