Jsem studující a částečně učící učitelka 1. stupně. Studuju v Praze PedF UK na dennim studiu. Tam se dělá koncepce matematiky podle Milana Hejného (takový hrozně hodný starý pán, matematik, učitel 1. stupně, má spoustu zkušeností ze Slovenska, Ameriky a Čech). Tahle koncepce je použitá v učebnicích od Frause
http://ucebnice.fraus.cz/matematika/ , jsou zatím jen do třetí třídy.
Vyznačuje se to tím, že úlohy jsou rozmanité jak spektrem matematických prostředí, tak sémantickou formulací a formou (nevím, jak se to přesně jmenuje, ale jako že je tam velký podíl např. úloh s antisignálem, podporují budování rozmanitých modelů a podobně). Je tam také obrovský důraz na manipulaci, která je pro děti zvláště mladšího školního věku hrozně důležitá. Začátek počítání se například učí krokováním, kdy opravdu fyzicky chodí po číselné ose dopředu a dozadu a je to všechno naprosto jasné, představitelné, ověřitelné a dětem pochopitelné. A nevytváří se tím problém přechodu přes desítku, který považuju za spíš umělý a vytvořený tím, že se počítá jenom do deseti a pak v "novém světě" až dál.
Je tam poměrně malý podíl pamětného učení, což je podmíněné tím, že i běžné početní úlohy typu 1+1= jsou udělané tak, aby podporovaly hlubší porozumění a např. i propojení aritmetiky a geometrie (částečně to má také matematický ústav, ale ty mi přijdou hrozně nepřehledné, jinak jsem to nikde v učebnicích ve větším množství neviděla). U věcí typu násobilka to se ve škole, kde takhle učím já, dělá tak, že si děti udělají tabulku násobilky, kterou používají jako pomůcku. Když mají pocit, že si nějaký násobek už pamatují, tak ho v té tabulce začerní, jako že ho nepotřebují vidět. Takže se děti předhánějí v tom, kdo bude mít víc začerněných políček a nemusí se trávit čas memorováním. Nevšimla jsem si, že by to bylo pomalejší než normálně, navíc děti si to tak zapamatovávají, přímo když to používají.
Moje zkušenosti s touto matematikou jsou takové, že je to velmi náročné pro učitele z toho důvodu, že musí moderovat diskusi mezi žáky (často jsou tam schválně úlohy, které jde řešit různě, a záleží jenom na dohodě - a proto tam jsou). To se člověk nenaučí hned, trvá mu, než přijde na to, jak zapojovat co nejvíce dětí. Někdy se mi to daří, někdy ne. Samozřejmě celá hodina neprobíhá diskusí, ale důležitá součást to je. Souvisí to s celkovou rolí učitele - je to pojaté jako tvůrčí dílna a proces, učitel tam není jako ten, kdo dětem sděluje, jak to je.
Co je ale hodně důležité - je to matematika, která děti ohromně baví, vychází z jejich života a přitom mají úlohy obrovskou matematickou hloubku. Nemám také problém s různě rychlými a schopnými dětmi, je tam dost "výzvových" úloh.
Taková nevýhoda téhle koncepce je ta, že protože se dítě neučí tolik pamětně a různoroději, už na začátku se pozná, v šem je slabé a v čem silnější. V běžné první a druhé třídě se to nepozná, protože zapamatovat si sčítání a odčítání do dvaceti není problém (oproti x písmenkům a slabikám v češtině). Takže pak chodí nespokojené maminky, že přece jejich dítě potřebuje dobře sčítat a ne tomu rozumět.
Další slabinou je podle mě příprava učitelů. Katedra se to snažíé udělat tak, že si zažijeme ten proces a pak nám nabídnou různá prostředí a úlohy, co jde s dětma dělat, do toho jsou samozřejmě teoretické přednášky, které jsou zásadně v pondělí v 7:15, takže fakt pro nadšence. Já bych třeba potřebovala něco jako mapu dovedností, co do prvostupňové matiky spadají, a jak spolu souvisí, na jakých matematických představách jsou založené a jak je budovat. Na konci učebnic něco takového je, ale pro mě ne v dostatečné míře... Mám pocit, že takovouhle mapu má v hlavě ale jenom Hejný, jinak nikdo :-) holt to z něj bude potřeba nějak vymlátit.
Jinak si plánuju od září založit svůj malý matematický kroužek, tak pak můžu referovat :-)