MAKROUSEK: jak to souvisí s OSA? O software se stará jiná mafie - BSA.

MAWERICK: subscription = casove omezena licence.

MAKROUSEK: Na M365 (a W365) už nemáš ani "licence" ale "subscription" :))

CAIDEL: Aha, ty nevis, proc si na Windows a Office kupujes "licence" a ne "software". Nevadi, casem to dojde.

XCHAOS: bacha, aby ses nezacyklil :D

MARIHAI: kdyby si vynálezce copyrightu na copyright samotný pořídil copyright, tak by každý, kdo chce mít na něco copyright, mu musel platit za použití toho nápadu, a nemohl ho jen tak okopírovat! (patent na copyright!)

QZUZKA: A pak to podle Hašlera zkopírovali po celém světě?:))

MAKROUSEK: Áá, mistr mimózních přirovnání znovu zasahuje. Dnes jste se překonal, mistře!

XCHAOS: je tohle pravda v ČR?

Jen anekdoticky, před cca 15 lety mi velké vydavatelství jako potenciálnímu autorovi nabízelo 500,- jednorázově plus co vypadne z autorských poplatků.

OSU založil Hašler, hospoda kde se hrály hašlerky měla větší návštěvnost než hospoda kde se hrálo něco jiného, tak chtěl podíl na rozdílu.

GAARQ: spíš je to naopak, korporát je rakovina, která vybujela na původně dobře míněné infrastruktuře patentů a autorských práv. Protože neudržitelnost společnosti, ve které budou jen nemnozí vlastnit motivý a nemovitý hmotný majetek a ostatní budou nevolníci, se před nějakými 100-200 lety jevila velká, takže bylo vymyšlené, že vlastnit bude možné i nehmotné věci a tím se to vyrovná. Jenže mezitím se to posunulo směrem k akumulaci i toho nehmotného majetku a jsme tam, kde dnes jsme (a finálním vynálezem je AI, kdy i korporace nakonec potřebovali najít způsob, jak obejít copyright, který si předtím téměř zmonopolizovali :-)

Problém je, že tohle všechno dávno agenda Pirátů v podstatě přestala být. Z Pirátské strany se stal brandsharing, což byla v daném systému jediná reálná politika, co se dala dělat, jediný způsob, jak dosáhnout na nějaká procenta ve volbách a zůstat relevantní: prostě jsme nemohli zůstat single issue party navěky, já si to víc představoval jako koalice single issue stran typu Zelení, akorát Zelení dnes rozhodně nejsou single issue (a jsou v té své snaze být eklekticky progresivní velmi neúspěšní, což je součást problému: proč se máme pořád snažit přetáhnout Babišovi voliče my - proč něco nevymyslí třeba i ti Zelení?)

Pokud by se otázky copyrightu a patentů měly u Pirátů znovu nastolit, tak to paradoxně bude znamenat znovu si v rámci různých zájmů zaštítěných tím společným brandsharingem vybojovat nějaké postavení v rámci vnitrostranické politiky Pirátů, protože tam prostě tahle témata jsou velmi intenzivně odstavována na vedlejší kolej a hodně členů se ptá, proč to vlastně máme v programu. Ono založit eklektickou a hypoteticky catch-all politickou stranu a současně v rámci ní udržet program, který je z celospolečenského hlediska marginální a excentrický, je prostě složité.

Reforma copyrightu a patentů tématem "klasického liberalismu" není, můžeme se pouze domýšlet, jak by myslitelé éry počátků moderní liberálně-demokratické společnosti, kteří metodou pokus-omyl (později už jen omyl-omyl) demontovali tehdejší oligarchický feudalismus, reagovali na dnešní dobu.

RUDOLF: hmm, já se do toho nechci úplně pouštět do hloubky, do dědiců a teď, protože to je v liberální společnosti (na rozdíl od té feudální, ke které máme našlápnuto se vrátit, protože společnost už tisíce let osciluje mezi republikami/městy a venkovskou aristokracií) poměrně citlivé téma. Chci se zaměřit na něco jiného:

Když se zamyslíš nad typickým autorem 19.století, romanopiscem nebo hudební skladatelem, tak ten žil tak nějak na vlastní náklady, často ho živila rodina, a když teda konečně něco vydal, tak dostával nějaký honorář (dlužno říct, že v tehdejším fázi existence médií, tzn. knihtisk a nic jiného, spolkla samotná distribuce či inscenace díla většinu ceny výtisků či vstupenek a to, že se začalo myslet i na autora, byl určitý posun proti předchozím staletím, kdy prostě kdo na to neměl nebo neměl štědré mecenáše, tak netvořil).

Dnes jsou autoři zaměstnanci korporací a autorská práva zůstávají zaměstnavatelům, takže původní koncept organizovat autorská práva jako "podporu v nezaměstnanosti" pro autory, aby mohli tvořit a jejich rodiny byly po jejich smrti zabezpečeny srovnatelně se seriózním, ale nikoliv kreativním zaměstnáním, se úplně rozplynul. Dnes copyright garantuje korporacím doživotní právo na zisk, dá se říct. A to se ještě ani nebavíme o tom, zda půjde copyrightem chránit výtvory AI...

Zatímco historicky se copyright týkal tvůrců coby fyzických osob, tak postupně se transformoval na právní abstrakci, která garantuje výnosy právnickým osobám a skrze jich jejím investorům. V původní podobě copyright fungoval 100, nejvýše 200 let (zezačátku to byla novota a pak zase naopak už vlastně přežitek), trochu se to překrývalo se zlatou érou patentů, jejichž držiteli tehdy byly taky často fyzické osoby.

Dnes žijeme hluboko v éře právnických osob, čehož důsledkem je rozvoj takové nerovnosti v západním světě, která nemá obdoby snad za celou dobu před nástupem moderních demokracií: museli bychom hledat někdy v éře Ludvíka XIV, nebo tak něco, "prostě stát jsem já". Může to souviset i s tím, že mechanismy, které měly původně v liberálně-demokratické společnosti utvářet střední třídu, jako třeba copyright i patenty, byly zcela převzaty abstraktní korporátní byrokracií (protože on nejen stát je byrokratický, že) a z tvůrců se stali znovu pouze námezdní dělníci.

MARIHAI: za prvé by mělo být zaručeno, že všichni zaregistrování tvůrci budou z registrace u ochránce autorských práv profitovat a ne jen někteří. pohybuju se mezi tvůrci nemasových hudebních děl, kteří ze systému nemají finančně nic než opruz.

za druhé, a to je kontroverzní, profitovat by měli imho tvůrci sami a pouze za živa. autorská práva dědiců a právnických osob jsou velké WTF, protože můžou individuální tvůrce ždímat ad libitum i po smrti, u korporátu protože je pohltí a odosobní. tvůrčí akt může být i skupinový, ale pořád je to skupina konkrétních lidí, ne menedžment korporátu a jejich právní oddělení.

celý dnešní koncept autorských práv je rakovina vybujelá z korporátní i osobní nenažranosti a neslouží tvůrcům děl, jen je zneužívá. tvůrci sami by měli mít zájem ten systém shodit, ale je tu stejná psychlogie strachu a nejistoty, kdy lidé budou akceptovat i příkoří, když mají (ne nutně fakticky podložený) dojem, že jinak by to bylo horší. toho zneužívají autoritáři a podobná sběř. sehni se, plať a hlavně se nám do toho nepleť, my to umíme lépe.

RUDOLF: kopirovaci monopol, vyuzivas zdroje statu (policia, ...) na to, aby ti vymahali tvoj sukromny bussiness. Autorske pravo v tejto podobe nie je nijak ludsky prirodzene (historicky neexistovalo, je to vec poslednych desiatok/stovky rokov), a ta podoba sa stale meni (viz. tie Wal-Disney laws, kde opakovane prebehlo predlzenie platnosti do absurdnych cislel, v sucasnosti tusim 90 rokov po smrti autora, alebo nejaky podobny bizar)