RUDOLF: hmm, já se do toho nechci úplně pouštět do hloubky, do dědiců a teď, protože to je v liberální společnosti (na rozdíl od té feudální, ke které máme našlápnuto se vrátit, protože společnost už tisíce let osciluje mezi republikami/městy a venkovskou aristokracií) poměrně citlivé téma. Chci se zaměřit na něco jiného:
Když se zamyslíš nad typickým autorem 19.století, romanopiscem nebo hudební skladatelem, tak ten žil tak nějak na vlastní náklady, často ho živila rodina, a když teda konečně něco vydal, tak dostával nějaký honorář (dlužno říct, že v tehdejším fázi existence médií, tzn. knihtisk a nic jiného, spolkla samotná distribuce či inscenace díla většinu ceny výtisků či vstupenek a to, že se začalo myslet i na autora, byl určitý posun proti předchozím staletím, kdy prostě kdo na to neměl nebo neměl štědré mecenáše, tak netvořil).
Dnes jsou autoři zaměstnanci korporací a autorská práva zůstávají zaměstnavatelům, takže původní koncept organizovat autorská práva jako "podporu v nezaměstnanosti" pro autory, aby mohli tvořit a jejich rodiny byly po jejich smrti zabezpečeny srovnatelně se seriózním, ale nikoliv kreativním zaměstnáním, se úplně rozplynul. Dnes copyright garantuje korporacím doživotní právo na zisk, dá se říct. A to se ještě ani nebavíme o tom, zda půjde copyrightem chránit výtvory AI...
Zatímco historicky se copyright týkal tvůrců coby fyzických osob, tak postupně se transformoval na právní abstrakci, která garantuje výnosy právnickým osobám a skrze jich jejím investorům. V původní podobě copyright fungoval 100, nejvýše 200 let (zezačátku to byla novota a pak zase naopak už vlastně přežitek), trochu se to překrývalo se zlatou érou patentů, jejichž držiteli tehdy byly taky často fyzické osoby.
Dnes žijeme hluboko v éře právnických osob, čehož důsledkem je rozvoj takové nerovnosti v západním světě, která nemá obdoby snad za celou dobu před nástupem moderních demokracií: museli bychom hledat někdy v éře Ludvíka XIV, nebo tak něco, "prostě stát jsem já". Může to souviset i s tím, že mechanismy, které měly původně v liberálně-demokratické společnosti utvářet střední třídu, jako třeba copyright i patenty, byly zcela převzaty abstraktní korporátní byrokracií (protože on nejen stát je byrokratický, že) a z tvůrců se stali znovu pouze námezdní dělníci.