MARIHAI: kdyby si vynálezce copyrightu na copyright samotný pořídil copyright, tak by každý, kdo chce mít na něco copyright, mu musel platit za použití toho nápadu, a nemohl ho jen tak okopírovat! (patent na copyright!)

QZUZKA: A pak to podle Hašlera zkopírovali po celém světě?:))

MAKROUSEK: Áá, mistr mimózních přirovnání znovu zasahuje. Dnes jste se překonal, mistře!

XCHAOS: je tohle pravda v ČR?

Jen anekdoticky, před cca 15 lety mi velké vydavatelství jako potenciálnímu autorovi nabízelo 500,- jednorázově plus co vypadne z autorských poplatků.

OSU založil Hašler, hospoda kde se hrály hašlerky měla větší návštěvnost než hospoda kde se hrálo něco jiného, tak chtěl podíl na rozdílu.

GAARQ: spíš je to naopak, korporát je rakovina, která vybujela na původně dobře míněné infrastruktuře patentů a autorských práv. Protože neudržitelnost společnosti, ve které budou jen nemnozí vlastnit motivý a nemovitý hmotný majetek a ostatní budou nevolníci, se před nějakými 100-200 lety jevila velká, takže bylo vymyšlené, že vlastnit bude možné i nehmotné věci a tím se to vyrovná. Jenže mezitím se to posunulo směrem k akumulaci i toho nehmotného majetku a jsme tam, kde dnes jsme (a finálním vynálezem je AI, kdy i korporace nakonec potřebovali najít způsob, jak obejít copyright, který si předtím téměř zmonopolizovali :-)

Problém je, že tohle všechno dávno agenda Pirátů v podstatě přestala být. Z Pirátské strany se stal brandsharing, což byla v daném systému jediná reálná politika, co se dala dělat, jediný způsob, jak dosáhnout na nějaká procenta ve volbách a zůstat relevantní: prostě jsme nemohli zůstat single issue party navěky, já si to víc představoval jako koalice single issue stran typu Zelení, akorát Zelení dnes rozhodně nejsou single issue (a jsou v té své snaze být eklekticky progresivní velmi neúspěšní, což je součást problému: proč se máme pořád snažit přetáhnout Babišovi voliče my - proč něco nevymyslí třeba i ti Zelení?)

Pokud by se otázky copyrightu a patentů měly u Pirátů znovu nastolit, tak to paradoxně bude znamenat znovu si v rámci různých zájmů zaštítěných tím společným brandsharingem vybojovat nějaké postavení v rámci vnitrostranické politiky Pirátů, protože tam prostě tahle témata jsou velmi intenzivně odstavována na vedlejší kolej a hodně členů se ptá, proč to vlastně máme v programu. Ono založit eklektickou a hypoteticky catch-all politickou stranu a současně v rámci ní udržet program, který je z celospolečenského hlediska marginální a excentrický, je prostě složité.

Reforma copyrightu a patentů tématem "klasického liberalismu" není, můžeme se pouze domýšlet, jak by myslitelé éry počátků moderní liberálně-demokratické společnosti, kteří metodou pokus-omyl (později už jen omyl-omyl) demontovali tehdejší oligarchický feudalismus, reagovali na dnešní dobu.

RUDOLF: hmm, já se do toho nechci úplně pouštět do hloubky, do dědiců a teď, protože to je v liberální společnosti (na rozdíl od té feudální, ke které máme našlápnuto se vrátit, protože společnost už tisíce let osciluje mezi republikami/městy a venkovskou aristokracií) poměrně citlivé téma. Chci se zaměřit na něco jiného:

Když se zamyslíš nad typickým autorem 19.století, romanopiscem nebo hudební skladatelem, tak ten žil tak nějak na vlastní náklady, často ho živila rodina, a když teda konečně něco vydal, tak dostával nějaký honorář (dlužno říct, že v tehdejším fázi existence médií, tzn. knihtisk a nic jiného, spolkla samotná distribuce či inscenace díla většinu ceny výtisků či vstupenek a to, že se začalo myslet i na autora, byl určitý posun proti předchozím staletím, kdy prostě kdo na to neměl nebo neměl štědré mecenáše, tak netvořil).

Dnes jsou autoři zaměstnanci korporací a autorská práva zůstávají zaměstnavatelům, takže původní koncept organizovat autorská práva jako "podporu v nezaměstnanosti" pro autory, aby mohli tvořit a jejich rodiny byly po jejich smrti zabezpečeny srovnatelně se seriózním, ale nikoliv kreativním zaměstnáním, se úplně rozplynul. Dnes copyright garantuje korporacím doživotní právo na zisk, dá se říct. A to se ještě ani nebavíme o tom, zda půjde copyrightem chránit výtvory AI...

Zatímco historicky se copyright týkal tvůrců coby fyzických osob, tak postupně se transformoval na právní abstrakci, která garantuje výnosy právnickým osobám a skrze jich jejím investorům. V původní podobě copyright fungoval 100, nejvýše 200 let (zezačátku to byla novota a pak zase naopak už vlastně přežitek), trochu se to překrývalo se zlatou érou patentů, jejichž držiteli tehdy byly taky často fyzické osoby.

Dnes žijeme hluboko v éře právnických osob, čehož důsledkem je rozvoj takové nerovnosti v západním světě, která nemá obdoby snad za celou dobu před nástupem moderních demokracií: museli bychom hledat někdy v éře Ludvíka XIV, nebo tak něco, "prostě stát jsem já". Může to souviset i s tím, že mechanismy, které měly původně v liberálně-demokratické společnosti utvářet střední třídu, jako třeba copyright i patenty, byly zcela převzaty abstraktní korporátní byrokracií (protože on nejen stát je byrokratický, že) a z tvůrců se stali znovu pouze námezdní dělníci.

MARIHAI: za prvé by mělo být zaručeno, že všichni zaregistrování tvůrci budou z registrace u ochránce autorských práv profitovat a ne jen někteří. pohybuju se mezi tvůrci nemasových hudebních děl, kteří ze systému nemají finančně nic než opruz.

za druhé, a to je kontroverzní, profitovat by měli imho tvůrci sami a pouze za živa. autorská práva dědiců a právnických osob jsou velké WTF, protože můžou individuální tvůrce ždímat ad libitum i po smrti, u korporátu protože je pohltí a odosobní. tvůrčí akt může být i skupinový, ale pořád je to skupina konkrétních lidí, ne menedžment korporátu a jejich právní oddělení.

celý dnešní koncept autorských práv je rakovina vybujelá z korporátní i osobní nenažranosti a neslouží tvůrcům děl, jen je zneužívá. tvůrci sami by měli mít zájem ten systém shodit, ale je tu stejná psychlogie strachu a nejistoty, kdy lidé budou akceptovat i příkoří, když mají (ne nutně fakticky podložený) dojem, že jinak by to bylo horší. toho zneužívají autoritáři a podobná sběř. sehni se, plať a hlavně se nám do toho nepleť, my to umíme lépe.

RUDOLF: kopirovaci monopol, vyuzivas zdroje statu (policia, ...) na to, aby ti vymahali tvoj sukromny bussiness. Autorske pravo v tejto podobe nie je nijak ludsky prirodzene (historicky neexistovalo, je to vec poslednych desiatok/stovky rokov), a ta podoba sa stale meni (viz. tie Wal-Disney laws, kde opakovane prebehlo predlzenie platnosti do absurdnych cislel, v sucasnosti tusim 90 rokov po smrti autora, alebo nejaky podobny bizar)

RUDOLF: Přesně. Spotify nebo třeba Apple Music nemám a nebudu mít i z tohoto důvodu (další je třeba to, že mě digitální crap moc nebaví).

Kupuju vinyly, trika, zajdu na koncert. Tím umělce reálně podpořím, navíc listovat masivním bookletem je prostě ňuňu.

Bandcamp atd. používám spíš jen na objevování nový hudby.

RUDOLF: Já bych taky chtěl aby, až umřu, moje děti žily z plodů mojí práce - ale moje práce, i když je určitě taky tvůrčí, holt nepatří do seznamu privilegovaných, tak se budou muset živit vlastní prací.