CONTINUITY: prostě dobře to řekl Paracelsus už před x sty lety: "V malém množství lék, ve velkém jed". a pochybuju, že byl první, nebo poslední, kdo na něco takového přišel.
na jednu stranu je dobré vědět o možných rizicích, na druhou stranu je dobré přibližně znát i jejich relevanci. lidi mají sklon být paranoidní a také vnímat odtrženě.
pak bych mohla mít hrůzu, že se otrávím puškvorcem a zásadně ho odmítat, zatímco samotné prostředí, ve kterém žiju, je pro moje zdraví imho mnohem nebezpečnější. nemluvě o aspirinech v šuplíku,))
při širším pohledu mi přijde, že legislativa se v první řadě zaměřuje na látky, které mají potenciál silněji měnit vědomí (možná nechám stranou tzv. tvrdé drogy).
například regulovaný obsah thujonu v absintu, že... (nebo salvia divinorum (u které navíc asi nikdo nezjistil, že by byla karcinogenní,)).)
ale svým způsobem to vede k výchově uživatelů, kteří si to jen tak nemůžou koupit jako hotovku v obchodě,)) takže to má i svoje přednosti.