MAKOSHARK: Tak jsem tu knížku přečetl. Trochu mě zklamala, protože v ní není to, co jsem čekal a co slibovala.
Jak jsem už tady psal, vznik teorie množin na konci 19. století změnil matematickou analýzu. Změnil chápání funkce v analýze jako nějakého pravidla předepisujícímu, jak z bodu x dostat jeho funkční hodnotu y (dobře, vím, že takhle zúženě už funkce nechápali i před vznikem množin), na prostě množinu všech dvojic bodů splňujících nějaké vlasnosti, a umožnil tak zkoumat mnohem širší třídu funkcí než doposud. První průkopníci byli z Francie jako Borel, Lebesgue, Baire, udělali výrazný pokrok, ale pak se na určitém bodě zasekli. Pak stručně řečeno přijeli dva výborní matematici z Ruska (Dmitrij Jegorov a Nikolaj Luzin) do Paříže, seznámili se s francouzskými výsledky a pak doma v Moskvě založili vlastní školu a rozvinuli tuhle disciplínu do toho, čemu se dnes říká deskriptivní teorie množin.
Teze autorů je, že to mělo co do činění s jmenoslavím (onomatodoxie je možná český termín) (Имяславие rusky, name worshipping anglicky http://en.wikipedia.org/wiki/Name_worshippers) zakladatelů moskevské matematické školy, zmíněnými Jegorovem a Luzinem. Že právě přesvědčení Rusů přímo ovlivňovalo jejich kreativitu a píšou, že prý i dnes, když člověk ze západu navštíví moskevský matematický seminář, tak ucítí závan mysticismu.

Tak jsem zvědavý čekal, co o tom dokážou napsat.. teď když jsem dočetl, tak bohužel vidím, že nic moc. Knížka je prostě historií několika postav matematiky, hlavně Jegorova a Luzina. Dozvěděl jsem o jejich vztahu k onomatodoxii, o jejich problémech s náboženstvím po revoluci v roce 1917, ale nic o tom, co by mohla onomatodoxie mít společného s matematikou (v článku na wikipedii je toho o ní možná víc než v celé knize). Jen a jen, že tyhle postavy byly ve stejnou chvíli matematiky a ve stejnou chvíli se zajímaly o náboženství, což je bohužel úplně nezajímavé a nijak nepřekvapující.

Co čtenářovi asi po přečtení dojde, ale co není nijak originální, je, že teorie množin nebyla ze začátku obecně přijímaná a že panovala určitá skepse proti nekonečnu v matematice, resp. proti zacházení s ním tak, jak to teorie množin dělá. Touhle skepsí, která měla filosofický původ, trpěli mimojiné i Francouzi; naopak jinak filosoficky založení Rusové s nekonečnem v matematice žádný problém neměli a směle pokračovali v práci Francouzů, kam se oni sami neodvážili.

Krátce shrnuto, knížka je historií matematiky, ne filosofií matematiky.