Pokusím se reagovat na několik posledních příspěvků.
- Číst (nebo recitovat nebe naučit se nazpaměť) Traktát není nikdy naškodu. Ale přes zdánlivou jednoduchost je to extrémně složitá kniha, na první čtení naprosto nesrozumitelná. Stávající český překlad není úplně povedený, lépe sáhnout po originálu. Pokud by se i přesto do toho někdo pustil, doporučuji paralelně číst nějaký komentář či vysvětlující text. A pokud by takové čtení probíhalo na podzim v Brně, rád bych se přišel i podívat.
- Jinak všechny zvu na seminář o Filosofických zkoumáních, odkaz níže.
- Víceznačné obrázky jako králíkokachna jsou pro Witt. příklady, kdy má smysl říci, že vidím něco jako něco jiného. Např. Teď vidím tento obrázek jako kachnu. Takové vidění je vnitřně spojeno s jistým pojmem, konkrétně kachnou. To, že obrázky jsou víceznačné, nehraje až takovou roli. Klidně by dal vzít příklad vidění mraku jako beránka. Teď hodně zjednodušeně: Witt. na základě těchto příkladů argumentuje, že vidění (resp. vnímání obecně) nelze oddělit od myšlení. Neprobíhá žádná kontrakce viděného do významu, nýbrž významy jsou ve vidění již obsaženy. Je to kritika naivní psychologie, že člověk něco uvidí, vytvoří se mu mentální představa, ke které pak hledá pojmenování. (když teď tyto věty čtu, tak mám pocit, že jsem celou problematiky zjednodušil na hranici banality)
- Nevím, jak mohu vědět, zda věci jsou či nejsou, i kdybych to věděl, tak nevím, jak mi takové vědění může dopomoci k čemukoliv.