FRONEMA: Mě se ten koncept líbí, jen mi přijde divný ho odlišovat názvem jako něco nenormálního. Mě ten koncept přijde přirozenější než strojený žití ve dvou - s nedůvěrou, žárlivostí a všim co k tomu patří.
Tim, že to má samo o sobě název se to samo vyčleňuje a tim se to staví do pozice toho, co neni normální oproti tomu co normální je (stejně tak jako když jdeš někam žádat o místo a první co se zeptáš je - "mám pokérovaný ruce - nevadí vám to?" Tim se člověk sám vyčlení a sám podvědomně souhlasí s tim, že je na tom něco špatně a že by to teda vadit mohlo - to jen pro příklad).
Tu touhu po pozornosti sem nemyslel ve stylu attention whore, ale spíš po tom pocitu že sou tu lidi pro tebe. Kvůli tomu nemusí bejt jeden hned středem pozornosti (ale proč by nemohl :) ), jde spíš to cejtist náklonost. V zásadě je jedno jestli je to náklonost přátelská (rozhovor, objetí), nebo sexuální (mazlení, sex etc.). Jde o ten pocit tý náklonosti ostatních k osobě která to potřebuje (mě osodně to takhle přijde přirozený a cejtim to tak). Jeden člověk prostě nemůže zastoupit všechny ty pocity kolem toho.
Co mě skutečně zajímá - lidi co to provozujete - máte pocit že jste byli někdy vážně zamilovaný? Nebo když se na to podíváte zpětně, šlo jen taky o pocit náklonosti, ale ne o zamilovanost?