• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    YMLADRISKontaktní rodičovství - attachment parenting
    EUCHENIE
    EUCHENIE --- ---
    MEDVED007: caj nejakej detskej, bylinkovej nebo ovocnej, dnes treba mel jen vodu. jogurt bilej chocenskej. ale i tak doufam, ze je to jen prechodny stadium. vyhodu vidim v tom, ze caj muze dat kdokoliv bez sceny sapani se po jakymkoliv prsu a vykriku mama mama, jak to s nim mela v prosinci jeho babi, moje mamka. vidis esiv tech cajich je pridanej cukr nevim, ja ho kazdopadne nesladim
    MEDVED007
    MEDVED007 --- ---
    LURA: ad prostřední děti....mám kolem sebe několik rodin se třema dětma a prostřední děti jsou si velmi podobné.....bojují o pozornost rodičů.....každý jak umí...někdo tím, že je pilný, někdo tím, že je sígr....ale bojují....nejsou ti nejchytřejší nejstarší, ale nejsou ani mazlíci nejmladší....a ikdyž se rodiče snaží žádné ditě nezanedbávat/neupřednostňovat, tak prostě ne vždy to tak vidí i ty děti....podotýkám, že je to jen moje osobní pozorování a nemusí to tak být vždycky, ale podle mě to prostřední děti fakt nemají lehký
    LURA
    LURA --- ---
    SEVERINE: Já myslím, že o mojí sestře jsem tu ani nic moc nepsala, aspoň si nepamatuji, snad jen to, že měla hodně odlišný názor na svět, než já a že se ráda opalovala. Máme skoro stejně staré děti, jen ona začala později a má zatím jedináčka - Míše bylo před pár dny osm let, Divišovi bude na jaře a dobře si spolu rozumějí. Jen to mají kousek z ruky, protože sestra bydlí v Praze. Já nevím, jaký je typický prostřední sourozenec, jen vím, že byla pozornější k tomu, co kdo potřeboval, ochotně otevírala dveře, kterých jsem si já ani nevšimla a že školou prošla díky své píli a já si o ní jako dítě myslela, že je hloupá. A asi si to mysleli trochu i naši, že bude ráda, když se dostane na učňák a ona pak udělala vejšku a vytřela všem zrak. Dneska si rozumíme hodně, náš životní styl se o dost sblížil a co není máma, tak jsme vlastně jediný blízký ženský v naší rodině.
    TAPINA
    TAPINA --- ---
    SEVERINE: No nevím :o) Moje volba profese probíhala touto cestou - baví mě biologie, mám ráda zvířata, chci studovat nějaký přírodovědný obor. Ale chci se taky uživit, takže nějaký praktický obor. Takže veterinu. Ta zodpovědnost tam je, ale když jsem po čase začala zjišťovat, že budu muset být za sebe zodpovědná asi stoprocentně, protože slušných zaměstnaneckých míst pro veterináře je zoufale málo a většina si jede na své triko, tak mě málem švihlo :D Nakonec jsem si zvykla, ale stejně pokaždé, když jdu na poštu, závidím úřednicím za přepážkou, co mají jasně dané úkony, co mají provést, a když se něco zkazí, tak to u České pošty nikoho nepřekvapí :D
    SEVERINE
    SEVERINE --- ---
    TAPINA: jo, tak to zapadá .. jak píše RENFRI - většina vedoucích pracovníků, lékařů (mezi který patříš) a dalších fest zodpovědnejch povolání je z 85 procent obsazená prvorozenejma nebo jedináčkama (což sou svým způsobem "superprvorození").
    LURA: takhle může dobře skončit prvorozenej (včetně toho, že je jasný, jaký má výhody) - že se s tím perfekcionismem popere a vyhraje .. ale tvoje sestra není (podle zdroje) typické "prostřední dítě" (ale vy nejste typická rodina, která si naseká ty děti blízko sebe - osobně znám asi další 2 takový ženy, co se jim daří mít dětí 3 a více a maj je daleko od sebe a přijde mi to jako dost dobrej model - jen ne každej na to má), ale už do jistý míry "skoroprvorozená" (kvůli tomu, že jste od sebe skoro 7 let) ..
    LURA
    LURA --- ---
    SEVERINE: Možná, že je dobře na ty nejstarší nakládat :-)
    Já jsem nejstarší ze čtyř dětí a od nejbližší sestry mě dělí 6,5 roku. A myslím, že první má sice víc povinností a je na něj naloženo víc, ale má taky víc práv, která z toho vyplývají. Za nic bych neměnila svoje prvorozenství s kterýmkoliv ze svých sourozenců. Ano, nějakou dobu jsem bojovala s tím perfekcionismem i zklamáním, ale to byla taky jen životní fáze, která skončila s tím, když jsem skutečně dospěla a odpoutala se od rodičů (ne fyzicky, to bylo o dost dřív, ale když jsem pochopila, že oni jsou oni a já jsem já).
    TAPINA
    TAPINA --- ---
    SEVERINE: Jsem veterinářka.
    SEVERINE
    SEVERINE --- ---
    TAPINA: jo a já jsem naopak jedináček a nevím že bych měla o ostatních pocit že sou zákeřný svině .. jo, potkala sem nemálo zlejch dětí / lidí, ale měla sem za to že to dělaj protože sou nešťastný a našla způsob jak s nima jednat .. hele a v jakým oboru děláš, jestli to není tajný? (jj, snažím se aby to zapadalo do tej Kevnovy teorie :) )

    jinak teda ty sourozenecký konstelace mě nakoply v tom, že prostě na první děti se toho (většinou) nejvíc nakládá a ty pak žijí v daleko větším stresu než jejich další sourozenci - a ano, zanačná část z nich jsou zklamaní perfekcionisti, který nechtěj dělat radši nic, aby to nezkazili .. no jen mě to poťouchlo v tom, po těch (prvních) dětech toho zas až tolik nechtít (co se týče, nočníku, mluvení, a jinejch tabulkovejch věcí - ale nemluvím o přiměřený disciplíně, to je úplně jiná kapitola, rozmazlování dětem škodí) a naopak chtít taky něco po tom druhým ..
    LURA
    LURA --- ---
    MEDVED007: Je fajn a jsem za to ráda. Ještě to pak mělo večer pokračování. Chtěl, abych si lehla k němu a vyprávěl mi, co se mu v té škole dělo a kvůli čemu byl smutný a proč ten den nestál za nic. Pak jsem šla vedle, protože manžel se divil, co tam pořád vykládáme a že by měl jít Diviš už spát. Tak povídám, že měl Diviš špatnej den a potřeboval se z toho vypovídat. A Diviš se ozval od vedle: "Vlastně to nebyl špatnej den, žádnej den totiž neni špatnej. Každej den je krásnej, jenže se nám dějou takový věci nebo máme takovou náladu, že si pak myslíme, že ten den byl špatnej. Tak já jsem se mu teďka za to omluvil."
    MEDVED007
    MEDVED007 --- ---
    osobně mi debaty o respektující výchově dneska přijdou takové jako plácání....se na mě nezlobte, ale když se člověk rozhlédne po hřišti, tak vidí děti, které buď rostou jak dříví v lese nebo jsou respektovány až moc....nějakou autoritativní výchovu aby člověk pohledal.....a zkuste se podívat do školy, ty děti mají už v první třídě tolik sebedůvěry a nedůvěry k autoritám, že my jsme se k tomu nedopracovali ani na střední...
    MEDVED007
    MEDVED007 --- ---
    EUCHENIE: no kdyby to tady četla moje zubařka a viděla, že synovi v noci dáváš čaj (asi sladkej) a navrch jogurt, tak by proletěla stropem :-))))) osobně bych děcku nedávala nic, víc jak roční dítě nic nepotřebuje a vyměnit noční vstávání na kojení za noční vstávání na dávání čaje, v tom nevidím vcelku žádný rozdíl....ale jestli máš pocit, že je to tak nejlepší, tak bych se přimlouvala za neslazený čaj a žádný jogurt
    MEDVED007
    MEDVED007 --- ---
    LURA: diviš je božííí......pomalu to vypadá, že má víc rozumu než plno jiných dospělých :-)
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    LURA: jo, tak takhle bych rada taky dopadla se svou vychovou - aby dite si bylo natolik jiste samo sebou a cerpalo ze sebe, ze v situacich, kdy se nekdo jiny chova jako trdlo, tak si to nebralo osobne. jses sikovna matka! (ovsem pochvaly dle r&r i dle naomi kazi charakter, tak jsem nic nerekla :-))
    CASTROL
    CASTROL --- ---
    IBERIA: můj syn (2,5 roku) má stejně starou kámošku a rasí se celkem tradičně. Když jeden druhému něco provede, tak ho drapnem za packu a trváme na tom, že se musí tomu druhému omluvit, pohladit. To děláme celkem direktivně, žádný prostor pro odmlouvání. Když Nela jeden čas kousala, tak jsem jí párkrát kousla zpátky a doprovodila vysvětlením, že to takhle bolí i ostatní. Jinak to moc nerozebíráme, jsou to prťata.

    Já jsem velkej zastánce toho, aby si dítě uvědomilo důsledky svého jednání (podle R a R) ale nekomunikuju to všechno najednou, spíš průběžně propojuju souvislosti. Podle mě nemá cenu prckovi něco vysvětlovat, když je zrovna nějak rozjívenej. to stejně nic nepochopí. Ale vím, že si pamatuje, takže to třeba ten den ještě rozebereme víc v klidu. Jinak teda zjišťuju, že v některých věcech jsme s manželem děsně direktivní (čištění zubů, usínání apod.). Dokonce počítáme v případě neposlouchání do tří, protože to počítání mě uklidní (nejsem v afektu) a prcek přesně ví, kdy je konec srandy.
    LURA
    LURA --- ---
    U nás dnes: Diviš měl mít přehrávky v hudebce. Strašně se loudal a já dnes nebyla nějak naladěná a už jsem pěnila. Když jsem přišla dolů a on měl na sobě ty kalhoty na přehrávky od prachu, protože v nich lezl po kolenou a neměl se k odchodu, do toho mě točil manžel (protože byl taky unavený a navíc je ještě trochu nastydlý, ale byl prostě protivný a nechtělo se mu na ty přehrávky jít) a já už začala na Diviše řvát a dala jsem mu dvě herdy do zad. Když jsem v předsíni říkala, že se cítím fakt strašně, protože jsem uhoněná a mám pocit, jako kdyby to byly moje přehrávky a všem musím všechno nachystat a oni nejsou schopní se ani vypravit, tak mi Diviš řek: "Maminko, já tě úplně chápu. Já mám dneska hodně podobnou náladu. Ani trochu radosti za celej den."
    V autě jsem se mu potom omluvila, že jsem na něj řvala a praštila ho a on na to: "To nevadí, tak to je, že se člověk chová podle toho, aby se hodil k tý svý náladě." A já mu řekla, že mě to teda vadí, že by se člověk když má nějakou náladu měl trochu ovládat a že jsem to přehnala.


    RENFRI
    RENFRI --- ---
    TAPINA: Ale ono to je, že vůdčí osobnosti bývají obvykle jedinacci a prvorozeni, což moji šéfové teda splňují do posledního, ne, že každý jedinacek je vůdčí typ, ty podmnožiny jsou opačně.
    MAKU
    MAKU --- ---
    MAKU: (Jo a já ač mladší jsem proti bratrovi dominantnější. V komunikaci s ostatním dětmi mi to ale moc platné stejnak nebylo.)
    MAKU
    MAKU --- ---
    TAPINA: já nemyslím, že tohle co popisuješ, je jedináčkovstvím. Já mám staršího bráchu, manžel je dokonce ze tří sourozenců (je nejmladší) a oba jsme to vnímání okolních dětí měli podobně jak popisuješ (já krom toho chodila do jeslí i do školky a nijak mi to v tomto směru na fungování s vrstevníky nepomohlo...). Imo je to spíš projev introverze a submisivnější povahy. Jo a já i muž se s tebou shodujeme, že se z toho člověk vyhrabe až v průběhu dospělosti :-)
    Také nejsem vůdčí odsobnost, proto se také k lidem snažím přistupovat spíše partnersky než velitelsky. A to i k dětem - svému i cizím.
    SEVERINE
    SEVERINE --- ---
    TAPINA: já nemám žádnou teorii, to spíš Kevin :-)
    TAPINA
    TAPINA --- ---
    SEVERINE: To by mě zajímalo, jakou bys měla teorii pro uťápnutého jedináčka, což jsem já :o) Já si celý život myslím, že by mi býval sourozenec prospěl, že jsem do tří let žila mezi dospělými a když jsem pak přišla do školky, utrpěla jsem šok, jaké jsou děti zákeřné svině, ze kterého jsem se hrabala pomalu do dospělosti (a vyhrabala asi především tím, že mí vrstevníci přestali být dětmi) :D Každopádně vůdčí osobnost nejsem. Mně by vyhovovalo pracovat stylem "běž támhle a udělej tohle", bohužel jsem si na to nevybrala vhodný obor.
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam