FUNTL: U nás to v tomhle modelu jede pořád, i když už mám druhé dítě :-/ Když jsem v šestinědělí se starší volala v nějakém hormonálněbouřovém náročném dni mamince "o pomoc", suše konstatovala, že ona měla teda děti dvě a taky to MUSELA zvládnout. Od té doby by mi huba upadla, kdybych se měla ještě někdy dovolávat rady nebo podpory. Ona si pocukruje s dětmi a když se chce pouštět dál, dávám najevo, že tu jsou moje hranice a že díky, netřeba. Už nejsem zdaleka tak oblíbená dcera :)) Ale zkouší to pořád - kup jí pořádný bačkory, tyhle kožený capáčky jí totiž u nás kloužou.., kdypak půjdeš spinkat přes noc k babičce (včera 3 roky; vím, že u někoho je to běžné, ale u nás prostě ne, ona ode mě nechce a a já ji na celou noc taky nechci mít pryč..), o zdravém a kvalitním jídle nemluvě, necpu do dětí sajrajty a naši to těžko chápou. Vždycky ty chudinky děti obdaří soucitným pohledem á la "ty chudinko.."

Selligan: Vydrž, nedej se a přesně jak už zaznělo - dala bych čistě na svoje pocity, je to Tvoje dítě, Ty jsi za něj odpovědná a nikdo jiný do toho nemá co mluvit, ať to babičky rozdýchají ;)

BONIE: úplně tě chápu. já potřebuju aspoň půl hodiny. Když je nejhůř a starší dítě prostě nespí (a to druhý jo), tak prostě pustím pohádku

ADD: no tak mě ty dvě hodiny spánku právě dost pomohly, abych se tím klientem nestala .)

ADD: jo uznávám, že to zní logicky.. tohle dramatické uspávání začalo v průběhu mého těhotenství a prostě ten kdo nevydržel fungovat jsem byla já, takže prostě "musel" spát i on.. přišlo mi lepší, aby měl v pohodě vyspanou maminku, než chodící nervozní zombie :)