CASTROL: já celkem chápu potřebu koupat špinavé dítě, to jaksi není o rituálu, ale o potřebě. dítě které je (relativně) čisté, koupu taky méně. spánkové rituály jsme nějak nezačali vytvářet, průběžně třeba nějaká zvyklost je, ale stejně se to každou chvíli mění. (zatím) dítě usíná dobře a všude. nemám ráda pravidla a to mi na většině knih vadí ze všecho nejvíc - že zatímco někteří lidé to vezmou jako řekněme posílení svojí intuice a vyberou si nějaké věci co jim sednou nebo naopak třeba by je nenapadly, ale vlastně mají pocit, že jsou důležité, jiní lidé slepě lpí na pravidlu, aniž by vlastně dobře chápali oč jde (čili třeba i jiným svým chováním to pravidlo negují...).

ADD: je to zvláštní věc, ale koupání večer je kulturní zvyklost. např. v Německu se koupe většina lidí až ráno. tuším, že to tak dělají i s dětmi. osobně mi to připadá nelogické, ale zdá se, že tak může fungovat poměrně velké množství lidí bez problémů.

NIENNA: to, co děláš není podle psychologických pouček chválení ale oceňování. Oceňují se konkrétní akce, výkony. chválení je nekonkrétní a tudíž naprd. mám ale stejný problém jako ty - z ní mi to umělohmotně :) snažím se primárně sdílet radost (větami "no vidíš", "to je paráda" apod.). oceňování používám hlavně ve chvílích, kdy si prcek neuvědomuje, že se mu něco povedlo.

akorát mám dojem, že bych měla používat neutrální zahájení jako např. "koukám, že se ti povedlo sníst polívku a neudělat binec". místo toho říkám: "to mám radost, že ..." čímž jaksi kladu důraz na to, že dítě potěšilo mě, zatímco by se hodilo, aby důraz byl na tom jeho úspěchu

NIENNA: Já se zas snažím syna navést na "radost z úspěchu" typu "to potěší, když to člověk dokáže sám, viď?" Nebo "mně se libi, že jsi to troelive zkousel, dokud se to neppvedlo" Ale fakt je, že to občas zní křečovitě.

BONIE: též jsem myslela, že večer prostě děláme určité věci abychom se čistí a najedení dostali ke spánku. a zvlášť u několika letých dětí snad není vana rituál ale nutné zlo jinak bych musela souhlasit s ADD o popisu meruněk a fiks.
Ale už jsem to slyšela víckrát, že děti se každý den nekoupou aby se naučili usínat i bez sprchy...

Já knížku respektovat mám docela ráda ale tohle odvozování....co všechno je potřeba abychom dětem nepomáhali z vnějšku mi přijde smutné.

no jo no knihu nezměním a lidi, kteří jsou z ní do písmene unešeni také :o/

....takže jen takové zvolání do zdi.

ORIKA: Upřímně - nevím, jak pediatři....resp. vím, že to má každý jinak....ale my v nemocnici koupeme děti každý den... (čisticí prostředky dle potřeby).... :-)

ORIKA: VERONIKA22: Ale na druhou stranu, tu pochvalu chápu tak, že stejně jako za to, že se někomu něco nepovede mu neoznámím, že "je uplně blbej / neschopnej"....tak za každou maličkost se nerozplynu, že "je báječný a šikovný"...oboje mi přijde poněkud přehnané...Na druhou stranu já chválím ráda a hodně... a snažím se Lenku chválit ispirována tím, co psala Lura - tj. pochválit ten výkon...takže neřeknu, že "je strašně šikovná", ale řeknu "že krásně vylezla na tu prolízačku - pomohla mi vyndat nádobí z myčky a že mám radost - už umí sama zapnout správně pračku" apod. Aby věděla, že je chválená a za co.... nevím, jestli to popisuju správně... a taky mi to nejde uplně suprově...ale takhle to cítím a snažím se...
Beru si příklad z manžela, který je alergický na větu "ty jsi tak hodný"....;-) Mě zase máma vždycky pochválila za něco a za tím následovalo ALE... např. "ty jsi tak šikovná, ALE tohle máš špatně"...

VERONIKA22: nejde o to, že děti "nesmíš" chválit, ale o to, že bys je neměla chválit za každou "blbost"...
každodenní koupání nedporučují ani pediatři, každopádně v určitém věku dítěte už je žádoucí, aby zvládlo usnout i bez všech těch rituálů, které provozujeme dokud je malé

ty to všechno bereš strašně do extrému...zkus tu knihu vnímat jako možný návod na jiný než klasicky zaběhlý způsob výchovy, vyber si, co ti v ní sedne (pokud něco) a to použij a zbytek prostě nech být...řídit se těmito (jakýmikoli) "návody" doslova je dle mě spíše na škodu, vždycky je dobré dát i na vlastní intuici :)

VERONIKA22: co? to nějak nechápu.. sprchovat se večer je snad věc na celý život aneb osobní hygiena ne.. jak pro dítě tak pro dospělého.. jak to souvisí se spaním?

snad sem patří poznatky o knize respektovat.

to, že se tam píše, že děti nesmím chválit abych jim nesebrala vnitřní motivaci jsem už spolkla a nekomentuju to.

ale dnes jsem se ještě dozvěděla, že je dobrý děti nekoupat každý den abychom jim nesebrali vlastní motivaci usnout bez večerních rituálů.

To už mi připadá fakt šáhlý. Něco jako hlavně nenoste děti - rozmazlíte si je :o(

VERONIKA22: jojo, my máme pravidlo odchodu do postele, když je "luka nahole"

VERONIKA22: naše děti brzy uměly číst čísla, takže nebyl problém jim čas ukázat na digitálních hodinách....starší třeba měla a má v pokoji digitální budík a věděla, že nesmí ráno prudit rodiče dřív než bude na hodinách čas x......ale na to jídlo minutka fakt fungovala o dost dýl...ona obvykle prvních deset minut pronimrala a strávila lamentováním jak je ta minutka hrozná a druhých deset minut se ládovala s očima upřenýma na zkracující se čas :-) nedělali jsme to moc dlouho, ale jako hrozba to fungovalo ještě dlouho....stačilo připomenout, že by jsme zase mohli najet na systém minutky a najednou jedla o dost solidněji

SINSEMILLA: jojo chápu tě, mám doma 3letou holčičku a když zvážím její chápavost tak prostě nějaké metody nejde zavést. ona na to fakt ještě nemá.
Ale malá 1,5letá mě teď fakt vytáčí jak díky batolecímu věku mě vůbec neposlouchá ale já mám jen jedny nervy. Takže prosbu tak 3-4x zopakuju a pak jí něco seberu či od někud odtáhnu.....a spíš pro sebe furt nahlas opakuju: no pokud někdo nemá uši a neslyší tak to pak takhle dopadne.....maminka to přece říkala.

jo jinak minutka se mi moc nezamlouvá takže mé 3leté dítě má nakázáno ( při čekání na sladkosti ) sledovat ručičku na hodinách ( na hodinách kde není sekundovka ). ukážeme si kam má ručička dojít a naprosto no problém. takto čas a hodiny chápe na jedničku.

MEDVED007: díky, erikovi je teď skoro 2,5 a občas někdo prohlásí, že se s jídlem moc crcá, ale přijde mi ještě brzo ho nějak víc prudit, tak se prám jen pro informaci, jak jsi to měla.. už teď teda počítáme do tří třeba při vyndavání z vany a na takovýhle metody myslím taky jednou dojde

SINSEMILLA: tak kolem čtyř, pěti let....do té doby jsem se snažila o méně nátlakové metody...neúspěšně :-)

MEDVED007: a kolik dceři bylo, když jsi 20 minut na jídlo zavedla?

CASTROL:My si nastavujem minutku :))

VERONIKA22: počítám taky, jen do 3. ale některé situace vyžadují delší psychickou přípravu :)

CASTROL: já počítám do 5 ( velmi příjemně a láskyplně ). a čím dál častěji dcera volá: mamí počítej :o)