• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    YMLADRISKontaktní rodičovství - attachment parenting
    VERONIKA22
    VERONIKA22 --- ---
    NIENNA: dávám ti +15. to je věc na kterou myslím dnes a denně
    BEBERA
    BEBERA --- ---
    MEDVED007: to nam predkladali jako obecny poznatek na jednom manazerskem skoleni - 15% chvaleni, 15% criticism a 70% redirecting...Vsichni byli prekvapeni, jak malo chvaleni doporucuji...Cim vic chvaleni, tim to chvaleni pry ztraci na hodnote, coz dava smysl. Na druhou stranu ještě jsem nespolupracovala s nikym, kdo by se tak obrovsky radoval z pozitivni zpetne vazby/pochvaleni/oceneni jako moji kluci :)
    NIENNA
    NIENNA --- ---
    MEDVED007: S káráním se budu držet jednoho pravidla - aby dítě nešlo spát s pocitem, že se zlobím.... Aby to prostě bylo vyřešené a ráno čistý list... To mi jako poučka přišlo dobré... :-)
    RACHEL
    RACHEL --- ---
    k tomu chválení - mně se líbí princip Montessori: nečinit dítě závislé na pochvale, ale spíš se zeptat dítěte, když něco udělá (nakreslí obrázek, něco vymodeluje): Jak se ti to líbí? Jsi s tím spokojený/ná? Jak se při tom cítil, když jsi to tvořil? ...

    a když už chválit, tak konkrétní věc- to jsi hezky nakreslil kočku (a ne: ty jsi výborný kreslíř) nebo ve vyšším věku: to jsi dobře uvařil večeři...

    že je důležitý pocit a názor dítěte.
    MEDVED007
    MEDVED007 --- ---
    já teď někde slyšela, že by měla být rovnováha mezi pochvalou a káráním tj. tak půl napůl...jsem se úplně vyděsila, rozhodně děti kárám výrazně míň než chválím.....
    NIENNA
    NIENNA --- ---
    ARQANA: To jsem neuvedla, ale snažím se o totéž... Nejdřív jsem chtěla napsat, že jsem to zapomněla zmínit...ale vlastně ne - dělám toho s Lenkou hodně... dělám to nejlíp, jak umím, jak si myslím... to co vím, čtu, slyším přemýlám přes sebe a buď vyhodnotím jako blbost, nebo jako pro mě nepoužitelné a nebo to přetransformuju do podoby pro nás(mě) vhodné - použitelné... a o všem, co se svým dítětem dělám psát v příspěvcích na nyxu není v mých silách... :-)

    CASTROL: Tato terminologie je mi známa, ale není mi blízká. Navíc - MAKU mě předběhla, ale chtěla jsem napsat obdobné - je to slovíčkaření... a myslím, že o to nejde... I když něco neumím popsat a naformulovat, to neznamená, že to dělám blbě a obráceně - to že něco umím pregnantně vysvětlit ještě nezaručuje vůbec nic. Navíc i dobrým termínem se dá popsat věc, která má podobu jen vnější, zdánlivou... - porucha chování ADHD může skrývat "jen" dítě, kterému se nikdo nevěnuje a u kterého měli rodiče představu, že ho posadí do koutku ráno a večer ho tam posbírají, aby ho dali spát.... za respektující výchovou se může skrývat absence výchovy a ignorace dítěte ze strany rodičů. Tady z toho nikoho nepodezírám (ani vás neznám), ale tohle zmíněné mám odpozorováno...takže pokud jeden vykřikuje, že nechválí, tak to pro jiného může znít jako týrání dítěte, protože pod oceňováním si předství tak maximálně finanční odměnu za dobré známky... Chtěla jsem tím příspěvkem spíš VERONIKA22 ukázat, jak to taky někdo může mít...a co tím autor mohl třeba chtít říct (ač jinak mi tato kniha blízká není a mám k ní kupu výhrad - přesto chápu, že pro někoho je to ONO...a navíc ji nezavrhnu kompletně celou, když mám pocit, že pár věcí by se užít dalo)... :-)

    Jinak já se právě snažím, aby ty věty nezněli tak děsně uměle... Zatím to dělám spíš proto, abych se to naučila říkat přirozeně a neznělo to tak divně...

    Souhlasím s MEDVED007 ač nesdílím její optimismus ohledně matek (podle mě nemá každý ten dar a je paráda už jen to, že se snaží)... ale jinak bych taky řekla, že lepší jít na to "srdcem" a míň vědecky. Hlavně si myslím, že by tomu, jak to člověk dělá měl věřit...aby to bylo opravdové... Kdyby existoval jeden jediný báječný výchovný způsob pro všechny, tak by to bylo až trapné, ne?
    CASTROL
    CASTROL --- ---
    MEDVED007: nemyslím odborník na výchovu ale odborně popsané jevy/pojmy. např. kontaktní rodičovství, rozdíl mezi chválením/oceňováním; práce s chybou apod. to jsou termíny, které se nepoužívají jen při výchově dětí ale přece také při vzdělávání dospělých, jsou součástí běžné pedagogické práce. přece nejsem první, kdo vychovává dítě a moje dítě zas není tak úplně jedinečný, že na něj žádný ověřený postup neplatí...

    nemyslím si, že by někdo z nás postupoval rigidně příručkově až mu z toho hrabe. spíš občas uvažujeme, co těm svým dětem slovy a jednáním provádíme. Myslím, že to děláš stejně, jenom o tom jinak mluvíš.

    jako protipříklad mohu uvést svou sousedku, která zastává výchovný princip "vychovat z ní slušnou holku", což se projevuje v jejím pojetí především buzerováním od rána do večera. jednou za čas dojde na přednášku nějakého psychologa, ze které si vybere všechno, co podle ní odpovídá "přísné výchově" a jde zas spokojeně domů. Ještě nikdy jsem jí neslyšela říct něco jako: "uvědomila jsem si, že možná není dobře, že na tu svojí holku od rána do večera hlavně řvu". jede v nějakých kolejích, má je za jediné správné a nereflektuje, jestli skutečně dělá to, co má v úmyslu.
    INUSHKA
    INUSHKA --- ---
    K těm rituálům - já jsem naprosto záměrně žádný večerní rituál nezaváděla a zavádět nehodlám. Koupeme podle potřeby, obvykle dvakrát týdně, teď v těch vedrech ji průběžně (tedy nejen večer, i přes den) aspoň osprchuju nebo celou opláchnu pod kohoutkem v umyvadle. A Malvína bez větších problémů usíná sama ve své postýlce, i bez ritálů. Časem asi přibude nějaké čtení nebo vyprávění pohádek, zpívání nebo tak něco, ale i to hodlám brát tak lážo plážo podle situace a momentální nálady. Nechci se dopracovat k tomu, že bez přesně na minutu rozplánovaného a neměnného rituálu mi dítě neusne.

    A k pochvalám - mně se ten koncept nechválit, ale oceňovat velmi líbí. Chápu ho tak, že se děti nemají chválit formou pozitivního nálepkování - "ty jsi šikulka" nebo "jsi hodná holčička", ale místo toho konkrétně říct, co se povedlo, co bylo dobře. Snažím se to dodržovat už teď, abych si zvykla a vůbec mi to nepřijde násilné. Snězený oběd nechválím slovy "jsi šikulka", ale radostně proneseným "Tys to zvládla sníst celé, chutnalo ti?". Přijde mi to přirozené a z pusy mi to jde samo. To nálepkování, byť pozitivní, sama za sebe nemám ráda a vím, že může na dětské psychice napáchat velké škody.
    MEDVED007
    MEDVED007 --- ---
    CASTROL: no, ona je právě otázka, co je odbornost ve výchově....čím dál víc mi totiž připadá, že největší odborník na dané dítě je jeho matka a ne nějaké příručky a snaha jimi se řídit je spíš na škodu ...zejména je-li to bráno dogmaticky......jistě, dobrá inspirace, za zkoušku se nic nedá, ale ono to prostě na moje dítě nemusí fungovat....a přidávat si ke všem výčitkám ještě tu, že jsem dneska manipulativně řekla....ty si rozumná holka.....tak to jako sorry, ale to by se z toho člověk za chvíli taky mohl zbláznit....
    MAKU
    MAKU --- ---
    VERONIKA22: spíš je to slovíčkaření - oni říkají nechválit a místo toho dávat pozitivní zpětnou vazbu. Co přesně jedno i druhé podle nich znamená, je tam přeci vysvětleno...
    CASTROL
    CASTROL --- ---
    MEDVED007: ptáš se ve fóru, které má poměrně odborný název? :)) s dětmi ani sousedkou takové věci neřeším, probírám to jednou za čas tady, jelikož předpokládám, že je to k tomu určeno...
    MEDVED007
    MEDVED007 --- ---
    ty jo, neberete tu výchovu nějak moc vědecky????...tady dumám co dětem říkám a vlastně ani nevím...někdy chválím dle příručky konkrétní výkon, někdy řeknu šikulka a někdy manipulativně ty si taková rozumná holka....a přesto si myslím, že naše děti jsou štastné a spokojené.....
    CASTROL
    CASTROL --- ---
    ADD: pravda. myslela jsem to spíš na Beberu a ten binec. nicméně v pojmu "práce s chybou" je právě skryto to, že se chyba nevnímá jako strašný prohřešek ale jako "potenciál ke zlepšení", což předpokládám víš.
    Předpokládám, že pro zmíněné účastníky táboru je omezení brečení nějaký žádoucí cíl z toho, co jsi napsala. Kdyby to pro ně samotné nebylo žádoucí, nekomentovala bys to tak
    ADD
    ADD --- ---
    ADD: Co je to "chyba"? Beru Tvou připomínku tam, kde dítě vbíhá do silnice a pak jednou počká, až ho dojdu - tak mohu připomenout, že dosud to bylo špatně a teď je to dobře. Jestliže malé dítě s různými postiženími a těžkým osudem na táboře pláče, tak to přece není jeho chyba?! A připomínat to mi přijde jako pedagogická chyba.
    CASTROL
    CASTROL --- ---
    BEBERA: no je potřeba si prostě připustit, že pokud člověk chce, slyší za každým oceněním nebo pochvalou to "pičo" :)
    a) já výroky - adresát si řekne "jde ti jen o sebe, ne o mě"
    b) obecné pochvaly - "na mě konkrétně ti nezáleží"
    c) konkrétní pochvala - "seš tak blbej, že ti to musím říct polopaticky" apod.

    obsah sdělení utváří ve stejné míře odesilatel i adresát. specialistka na to byla jedna moje kámoška, která si dovedla bravurně veškeré komplimenty proměnit v rafinovaně ukrytou kritiku (asi taky cvik z rodiny)

    jedna věta má také různé významy, když ji řekne někdo cizí nebo maminka, jejíž komunikaci má člověk prokouknutou skrz naskrz

    zdá se mi, že na to populárně nauční psychologové s těmi svými návody často zapomínají a občas mám podezření, že se rekrutují z těch, kteří dobře vnímají jakoukoliv křivdu:) Já se snažím komunikovat od začátku napřímo, ale až v pubertě mi dítě spočítá, jestli se mi to daří.

    ADD: Ocenit, že někdo dělá něco lépe znamená přece umět pracovat s chybou. Asi by bylo vhodné nechválit před nastoupenou jednotkou ale osobně. tím, že mi někdo věnuje chvíli o samotě k rozhovoru, mě taky ocení, ne?
    ADD
    ADD --- ---
    CASTROL: To dělají i moji rodiče, kteří v Německu nikdy nežili. Přijde mi to padlé na hlavu, pak musí ložní pádlo vyvařovat a stejně to není ono. Člověk nemusí být batole, aby se zamazal - i ta neviditelná špína z MHD se do bílého povlečení otiskne.

    BEBERA: O tohle jsem teď vedla spor se spoluvedoucími na skautském táboře, kteří na konci chtěli každému dítěti říci nějakou pochvalu (máme malé děti často s kombinovaným postižením, tak je to vhodné) a já jim rozmlouvala formulace typy "letos jsi vůbec nebrečel". Přišlo mi báječné, že dítě letos neplakalo, když loni profňukalo polovinu času, ale krajně společensky nevhodné to připomínat -jak jemu, tak především jeho kamarádům.
    BEBERA
    BEBERA --- ---
    Ja mam trochu problém rozlisit chvaleni a ocenovani, ve chvili, kdy se diteti neco povedlo a rozzarene na me kouka, mi neprijde az tak velky rozdil rict "to bylo uzasne, ze jsi si zvladl sam oblect kalhoty", nebo "sikulka"...Stejne tak clovek neocenuje vykon u veci, ktere by u tech deti radeji nevidel, jako "to je super, ze jsi sam zvladl vylezt na zidli, vytahnout ze supliku 30cm ostry nuz a ukrojit kus okurky" - pokud by clovek i ten vykon nejak ocenil, nutne by za nim nasledovalo "ale"...

    Jako vylozene kontraproduktivni mi prijde az zamerne manipulativni chvaleni - tuhle nedavno moje mama nejakou naší diskusi o vychove deti ukončila slovy "vsak ty jsi moje rozumna holcicka" - rozumej "doufam, ze to udelas tak, jak ti rikam"...
    BEBERA
    BEBERA --- ---
    CASTROL: z tech frazi v posledním odstavci uz zase tak trosku zazniva - "ty vždycky udelas binec"...
    KATIA
    KATIA --- ---
    CASTROL: já celkem chápu potřebu koupat špinavé dítě, to jaksi není o rituálu, ale o potřebě. dítě které je (relativně) čisté, koupu taky méně. spánkové rituály jsme nějak nezačali vytvářet, průběžně třeba nějaká zvyklost je, ale stejně se to každou chvíli mění. (zatím) dítě usíná dobře a všude. nemám ráda pravidla a to mi na většině knih vadí ze všecho nejvíc - že zatímco někteří lidé to vezmou jako řekněme posílení svojí intuice a vyberou si nějaké věci co jim sednou nebo naopak třeba by je nenapadly, ale vlastně mají pocit, že jsou důležité, jiní lidé slepě lpí na pravidlu, aniž by vlastně dobře chápali oč jde (čili třeba i jiným svým chováním to pravidlo negují...).
    CASTROL
    CASTROL --- ---
    ADD: je to zvláštní věc, ale koupání večer je kulturní zvyklost. např. v Německu se koupe většina lidí až ráno. tuším, že to tak dělají i s dětmi. osobně mi to připadá nelogické, ale zdá se, že tak může fungovat poměrně velké množství lidí bez problémů.

    NIENNA: to, co děláš není podle psychologických pouček chválení ale oceňování. Oceňují se konkrétní akce, výkony. chválení je nekonkrétní a tudíž naprd. mám ale stejný problém jako ty - z ní mi to umělohmotně :) snažím se primárně sdílet radost (větami "no vidíš", "to je paráda" apod.). oceňování používám hlavně ve chvílích, kdy si prcek neuvědomuje, že se mu něco povedlo.

    akorát mám dojem, že bych měla používat neutrální zahájení jako např. "koukám, že se ti povedlo sníst polívku a neudělat binec". místo toho říkám: "to mám radost, že ..." čímž jaksi kladu důraz na to, že dítě potěšilo mě, zatímco by se hodilo, aby důraz byl na tom jeho úspěchu

    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam