K těm rituálům - já jsem naprosto záměrně žádný večerní rituál nezaváděla a zavádět nehodlám. Koupeme podle potřeby, obvykle dvakrát týdně, teď v těch vedrech ji průběžně (tedy nejen večer, i přes den) aspoň osprchuju nebo celou opláchnu pod kohoutkem v umyvadle. A Malvína bez větších problémů usíná sama ve své postýlce, i bez ritálů. Časem asi přibude nějaké čtení nebo vyprávění pohádek, zpívání nebo tak něco, ale i to hodlám brát tak lážo plážo podle situace a momentální nálady. Nechci se dopracovat k tomu, že bez přesně na minutu rozplánovaného a neměnného rituálu mi dítě neusne.

A k pochvalám - mně se ten koncept nechválit, ale oceňovat velmi líbí. Chápu ho tak, že se děti nemají chválit formou pozitivního nálepkování - "ty jsi šikulka" nebo "jsi hodná holčička", ale místo toho konkrétně říct, co se povedlo, co bylo dobře. Snažím se to dodržovat už teď, abych si zvykla a vůbec mi to nepřijde násilné. Snězený oběd nechválím slovy "jsi šikulka", ale radostně proneseným "Tys to zvládla sníst celé, chutnalo ti?". Přijde mi to přirozené a z pusy mi to jde samo. To nálepkování, byť pozitivní, sama za sebe nemám ráda a vím, že může na dětské psychice napáchat velké škody.

MEDVED007: ptáš se ve fóru, které má poměrně odborný název? :)) s dětmi ani sousedkou takové věci neřeším, probírám to jednou za čas tady, jelikož předpokládám, že je to k tomu určeno...

ADD: pravda. myslela jsem to spíš na Beberu a ten binec. nicméně v pojmu "práce s chybou" je právě skryto to, že se chyba nevnímá jako strašný prohřešek ale jako "potenciál ke zlepšení", což předpokládám víš.
Předpokládám, že pro zmíněné účastníky táboru je omezení brečení nějaký žádoucí cíl z toho, co jsi napsala. Kdyby to pro ně samotné nebylo žádoucí, nekomentovala bys to tak

BEBERA: no je potřeba si prostě připustit, že pokud člověk chce, slyší za každým oceněním nebo pochvalou to "pičo" :)
a) já výroky - adresát si řekne "jde ti jen o sebe, ne o mě"
b) obecné pochvaly - "na mě konkrétně ti nezáleží"
c) konkrétní pochvala - "seš tak blbej, že ti to musím říct polopaticky" apod.

obsah sdělení utváří ve stejné míře odesilatel i adresát. specialistka na to byla jedna moje kámoška, která si dovedla bravurně veškeré komplimenty proměnit v rafinovaně ukrytou kritiku (asi taky cvik z rodiny)

jedna věta má také různé významy, když ji řekne někdo cizí nebo maminka, jejíž komunikaci má člověk prokouknutou skrz naskrz

zdá se mi, že na to populárně nauční psychologové s těmi svými návody často zapomínají a občas mám podezření, že se rekrutují z těch, kteří dobře vnímají jakoukoliv křivdu:) Já se snažím komunikovat od začátku napřímo, ale až v pubertě mi dítě spočítá, jestli se mi to daří.

ADD: Ocenit, že někdo dělá něco lépe znamená přece umět pracovat s chybou. Asi by bylo vhodné nechválit před nastoupenou jednotkou ale osobně. tím, že mi někdo věnuje chvíli o samotě k rozhovoru, mě taky ocení, ne?

CASTROL: z tech frazi v posledním odstavci uz zase tak trosku zazniva - "ty vždycky udelas binec"...

CASTROL: já celkem chápu potřebu koupat špinavé dítě, to jaksi není o rituálu, ale o potřebě. dítě které je (relativně) čisté, koupu taky méně. spánkové rituály jsme nějak nezačali vytvářet, průběžně třeba nějaká zvyklost je, ale stejně se to každou chvíli mění. (zatím) dítě usíná dobře a všude. nemám ráda pravidla a to mi na většině knih vadí ze všecho nejvíc - že zatímco někteří lidé to vezmou jako řekněme posílení svojí intuice a vyberou si nějaké věci co jim sednou nebo naopak třeba by je nenapadly, ale vlastně mají pocit, že jsou důležité, jiní lidé slepě lpí na pravidlu, aniž by vlastně dobře chápali oč jde (čili třeba i jiným svým chováním to pravidlo negují...).

ADD: je to zvláštní věc, ale koupání večer je kulturní zvyklost. např. v Německu se koupe většina lidí až ráno. tuším, že to tak dělají i s dětmi. osobně mi to připadá nelogické, ale zdá se, že tak může fungovat poměrně velké množství lidí bez problémů.

NIENNA: to, co děláš není podle psychologických pouček chválení ale oceňování. Oceňují se konkrétní akce, výkony. chválení je nekonkrétní a tudíž naprd. mám ale stejný problém jako ty - z ní mi to umělohmotně :) snažím se primárně sdílet radost (větami "no vidíš", "to je paráda" apod.). oceňování používám hlavně ve chvílích, kdy si prcek neuvědomuje, že se mu něco povedlo.

akorát mám dojem, že bych měla používat neutrální zahájení jako např. "koukám, že se ti povedlo sníst polívku a neudělat binec". místo toho říkám: "to mám radost, že ..." čímž jaksi kladu důraz na to, že dítě potěšilo mě, zatímco by se hodilo, aby důraz byl na tom jeho úspěchu

NIENNA: Já se zas snažím syna navést na "radost z úspěchu" typu "to potěší, když to člověk dokáže sám, viď?" Nebo "mně se libi, že jsi to troelive zkousel, dokud se to neppvedlo" Ale fakt je, že to občas zní křečovitě.

BONIE: též jsem myslela, že večer prostě děláme určité věci abychom se čistí a najedení dostali ke spánku. a zvlášť u několika letých dětí snad není vana rituál ale nutné zlo jinak bych musela souhlasit s ADD o popisu meruněk a fiks.
Ale už jsem to slyšela víckrát, že děti se každý den nekoupou aby se naučili usínat i bez sprchy...

Já knížku respektovat mám docela ráda ale tohle odvozování....co všechno je potřeba abychom dětem nepomáhali z vnějšku mi přijde smutné.

no jo no knihu nezměním a lidi, kteří jsou z ní do písmene unešeni také :o/

....takže jen takové zvolání do zdi.

ORIKA: Upřímně - nevím, jak pediatři....resp. vím, že to má každý jinak....ale my v nemocnici koupeme děti každý den... (čisticí prostředky dle potřeby).... :-)

ORIKA: VERONIKA22: Ale na druhou stranu, tu pochvalu chápu tak, že stejně jako za to, že se někomu něco nepovede mu neoznámím, že "je uplně blbej / neschopnej"....tak za každou maličkost se nerozplynu, že "je báječný a šikovný"...oboje mi přijde poněkud přehnané...Na druhou stranu já chválím ráda a hodně... a snažím se Lenku chválit ispirována tím, co psala Lura - tj. pochválit ten výkon...takže neřeknu, že "je strašně šikovná", ale řeknu "že krásně vylezla na tu prolízačku - pomohla mi vyndat nádobí z myčky a že mám radost - už umí sama zapnout správně pračku" apod. Aby věděla, že je chválená a za co.... nevím, jestli to popisuju správně... a taky mi to nejde uplně suprově...ale takhle to cítím a snažím se...
Beru si příklad z manžela, který je alergický na větu "ty jsi tak hodný"....;-) Mě zase máma vždycky pochválila za něco a za tím následovalo ALE... např. "ty jsi tak šikovná, ALE tohle máš špatně"...

VERONIKA22: nejde o to, že děti "nesmíš" chválit, ale o to, že bys je neměla chválit za každou "blbost"...
každodenní koupání nedporučují ani pediatři, každopádně v určitém věku dítěte už je žádoucí, aby zvládlo usnout i bez všech těch rituálů, které provozujeme dokud je malé

ty to všechno bereš strašně do extrému...zkus tu knihu vnímat jako možný návod na jiný než klasicky zaběhlý způsob výchovy, vyber si, co ti v ní sedne (pokud něco) a to použij a zbytek prostě nech být...řídit se těmito (jakýmikoli) "návody" doslova je dle mě spíše na škodu, vždycky je dobré dát i na vlastní intuici :)

VERONIKA22: co? to nějak nechápu.. sprchovat se večer je snad věc na celý život aneb osobní hygiena ne.. jak pro dítě tak pro dospělého.. jak to souvisí se spaním?