Já se předem omlouvám ID LAMIA, rozhodně nechci, aby to vyznělo jako kritika její osoby nebo jejího přístupu.

TORUVIEL: Četlas tu diskusi? Šlo o skoro roční dítě které jí jen jedno jídlo denně, protože se krmí samo a víc prostě nechce, jinak je kojené. LAMIA byla upozorněna, že to jedno jídlo denně možná z hlediska příjmu železa nemusí stačit, protože mateřské mléko už v tomhle věku potřebu pokrýt nezvládne, a ať si na to dává pozor a ohlídá si to. Tolik k tomu železu.
Následně sem LAMIA dala odkaz na článek o principech BLW, na který jsem reagovala seznamem negativ, která na té metodě (na metodě jako celku, ne na pár kouscích, které si z toho kdo vyzobe podle vlastního uvážení) vidím já a dozvěděla jsem si hned od několika lidí, že to je přece v pohodě, neb to nedodržovali důsledně a vybrali si z toho jen to, co jim vyhovovalo. To je sice fajn přístup, taky to tak dělám, ale to se pak nemusíme bavit o "metodě BLW", ale prostě a jednoduše o tom, jak a čím kdo krmí svoje děti.
To je jako bych řekla, že mi (dejme tomu, příklad) balet nepřipadá jako vhodná pohybová aktivita pro dítě, protože tanec na špičkách deformuje nohy a zatěžuje klouby a dostala bych odpověď, že ale to přece nevadí, protože vůbec nemusí tančit na špičkách a zvedat nohy nad hlavu a vlastně může jen tak nenáročně poskakovat na hudbu a mávat rukama - no ale to pak nebude balet, že. Stejně tak, když někdo sice dítěti dává jídlo do ruky, ale jen tehdy když to situace dovoluje a sám určuje, kdy se s příkrmy začne a kdy se nahradí další mléčná dávka nemléčnou, tak to prostě není BLW. Už je to jasné?

TORUVIEL: Ne, to jsem netvrdila. Napsala jsem, že zjevně "existují i lidé, kteří to dodržují opravdu důsledně se všemi (pozitivními i negativními) následky". Málokteré lidské počínání je jakýchkoliv negativních následků zcela prosté. A zvýšené riziko nedostatku železa považuji za negativní následek. To ale neznamená, že ta metoda je špatná, pozitiva můžou převažovat a pro ty, kdo se pro ni rozhodli, asi převažují, jen je potřeba být si vědom obojího. A nemám ráda, když upozornění na možná negativa nějakého přístupu je v diskusi smeteno s tím, že "však si z toho každý vybere, co mu vyhovuje". O nic víc mi nešlo.

INUSHKA: Tvrdila jsi, že někteří lidé tuto metodu (blw) dodržují i navzdory negativním důsledkům, tak se ptám, jakým důsledkům, ty mě odkazuješ na nedostatek železa.

MARKYSHA: Ale to je právě to, tady začne diskuse na základě příspěvku někoho, kdo se té metody opravdu drží na 100 %, člověk na to nějak zareaguje a následně se objeví půl tuctu příspěvků typu "ale ty to bereš moc radikálně, každý si z toho vybere, co se mu líbí" - já o voze, ty o koze.
A co se psa týče, ten náš je krmen syrovou stravou podle BARFu, která obsahuje asi 30 % rostlinné složky. Když vím, že sežral hodně zeleniny přes den, tak prostě dostane o to míň večer do masa. A nevím o tom, že by zelenina obecně způsobovala psům problémy.

TORUVIEL: Já snad někde něco takového tvrdím?

INUSHKA: já v žádném případě nepropaguju žádnou metodu, já intuitivně dělám to, co se mi zdá nejednodušší a pro Tondu nejpřijatelnější, protože u něj je nejlepší jít cestou nejmenšího odporu. Většinou ani netuším, že to je nějaká metoda :-P

K tomu psovi, sice to sem nepatří, ale na to pozor, náš jezevčík se dlouhodobě léčí ze zánětu slinivky v důsledku "uklízení" po malým, oni takový velký poměr zeleniny nedokáží trávit, radši ho zavírej a zameť, psíkovi se to už projevilo i na srdíčku, je teda starší.

INUSHKA: Já tam žádné negativní důsledky nevidím, kde jsou?

TORUVIEL: Jak se v téhle diskusi před chvíli ukázalo (LAMIA), existují i lidé, kteří to dodržují opravdu důsledně se všemi (pozitivními i negativními) následky - tomu říkám "používáme metodu". Když pak toto spojení napíše někdo, z koho vzápětí vyleze, že tím vlastně myslí "trochu jsme se inspirovali některými prvky, které se nám líbí a vyhovují nám", je to matoucí a diskuse nikam nevede, protože jeden mluví o koze a druhý o voze.

MARKYSHA: Tak tohle je asi taky dítě od dítěte. Malvíně když dám jídlo do ruky, tak si s ním nejdřív deset minut jen hraje, pak ho většinu rozpatlá po stolku, načež dest minut zkoumá svoje upatlané ruce a zkouší si střídavě slepovat a odlepovat prsty, pak si kousek vezme, zkusmo ho ožužlá, malý kousek si ukousne a zbytek třikrát hodí na zem (jsem Herodeska a co jde, to jen lehce opláchnu, a vrátím na stolek; co nejde opláchnout, sežere holt pes) a následně ztratí zájem a začne řvát. Jsme na půl hodině, dítě snědlo tak dvě sousta, je nevrlé hlady a v kuchyni je bordel. Kdežto na lžičku se vrhá, sama otvírá pusu, od té doby co pochopila, že lžičku jí zatím do ruky fakt prostě nedám, bychom ani nepotřebovali bryndák, kdybych nebyla nešika a občas to z té lžičky neyklopila sama a do 15 minut je Malvína po jídle a spokojená. Obvykle to dělám tak, že zatím co krmím, hřeje se mi na plotně nebo v mikrovlnce můj oběd a sním si ho vzápětí, zatímco M. si vedle mě v židličce spokojeně hraje.
Suma sumárum, jídlo do ruky dávám, ale s cílem, aby se to naučila a zkusila to, ne aby se najedla. Protože to druhé by se prostě nepovedlo a v devíti měsících už do ní prostě to jídlo dostat musím, nemůže už být živa jen z mlíka.

MARKYSHA: Pak ovšem nechápu, proč je potřeba to prohlašovat za nějakou speciální metodu se složitým názvem. Myslím, že kousky jídla do ruky dřív nebo později začne dostávat každé dítě. Mám za to, že pokud někdo propaguje "metodu BLW", činí tak proto, že je přesvědčen, že takhle je to nejlepší a má se to tak dělat většinu času, ne si z toho občas vyzobnout malý kosek, když zrovna situace dovolí. V opačném případě to není BLW, ale standardní (a podle mě nejlepší) přístup "děláme, co nám vyhovuje".

MARKYSHA: píšu "častěji", ne vždy. u nás teda rozhodně v kouskách sní méně než na lžičce.

MARKYSHA: když "krmil" muž, tak si kolikrát bral i notebook :-)

KATIA: Přesně, taky jsem nakonec skončila u kombinace. Krmím ze lžičky a buď k tomu nebo v mezičase nabízím kousky, které může jíst sama.
O BLW jsem ze začátku dost uvažovala, ale narazila jsem na 3 největší překážky:
1. jak je psáno i v tomto článku, "Obvykle se s baby-led weaning začíná, když je dítěti asi půl roku a začíná spontánně projevovat zájem o tuhou stravu" - já chtěla využít imunitního okna a začít dávat ochutnávat hlavně zeleninu a lepek už po tom 4. měsíci. V té době, když jsem zkusila Malvíně dát celé kousky, ať se krmí sama, skončilo komplet všechno rozpatlané po stole a po jejím oblečení, polovinu sežral pes, protože popadala na zem, a v puse neskončilo lautr nic. Ale jako že opravdu nic, ani ty upatlané ruce (což by možná na seznámení s potravinami v rámci imunitního okna stačilo). Takže jsem si mohla vybrat - buď lžička nebo se vykašlat na imunitní okno.
2. Při krmení lžičkou stačí, když je dítě v polosedě třeba lehátku. Aby se mohlo krmit samo, musí sedět vzpřímeně u stolu (aspoň Malvíně jinak ty kousky vypadávají z rukou, nemůže po nich pořádně na stůl sahat, drobí si do očí a místo jídlem se zabývá vlastníma nohama :-D). Moje dítě sedí samo asi od 8 měsíců. Čili opět jsem si mohla vybrat - BLW za cenu toho, že ji několikrát denně budu uměle posazovat a celou (dlouhou) dobu krmení v této pozici držet? Nebo snad do 8 měsíců plně kojit a riskovat nedostatek důležitých látek?
3. Důsledné BLW mi přijde vyloženě nepraktické na cestách a při nutnosti dítě nakrmit kdekoliv venku, v kočárku, v restauraci, na návštěvách a podobně. Jednak je to zdlouhavé a jednak nechci po každém výletě prát celý kočár, úzkostlivě hlídat, aby dítě neupatlalo hostitelce sváteční ubrus a neházelo jídlo na koberec v restauraci ani dítě venku po každém krmení převlékat. Vzhledem k tomu, že mimo domov trávíme tak dvě třetiny víkendů a dost často podnikáme dlouhé výpravy ven i přes týden, lžičku prostě potřebujeme.

Vůbec mi dost často přijde, že tyhle koncepty "přirozeného" rodičovství často tak nějak počítají buď s tím, že je matka s dítětem pořád doma, resp. ven chodí jen v krátkých a přesně stanovených časových úsecích, nebo s tím, že se dítěti vždycky všichni a všechno přizpůsobí (hostitelka prostře místo svátečního igelitový ubrus a personál v restauraci s úsměvem posbírá kousky mrkve z koberce). V reálném světě to tak ale nefunguje. Ve většin článků propagujících nějakou takovou metodu, mi chybí doporučení nebo zkušenosti autora, jak to dělat, když se dítě zrovna neúčastní "společenského stolování s rodinou" a u vlastního stolu, ale třeba svačí na výletě.

LAMIA: moje osobní zkušenost je taková, že kombinuju blw - dávání kousků, věci na výběr, možnost jídlo jenom tak rozňahňat a podrtit... s krmením lžičkou, které vede k najedení. ono fakt i něco ukousat/užužlat je prostě náročné a jakkoliv to třeba moje dítě šíleně baví, tak to trvá dlouho. myslím, že i když ho krmím lžičkou, tak ví co chce a taky kdy má dost :o) i když uznávám, že se dá snáze využít nestřežené chvilky a futrovat, ale vyplivovat myslím taky umí... mně se principy blw líbí, ale nemyslím si, že se to tak dá brát úplně na max. a prostě informace o té výživě mě přesvědčila - pokud většina kojených dětí po půl roce trpí nedostatkem železa, jak to tu padlo, tak se mi to nezdá zrovna dobré. samozřejmě to není výzva k tomu přestat kojit, ale intenzivněji to kojení doplnit.

KATIA: No to je jasný, že to nestačí, jen že tu padlo, že naopak ti kojeňáci mají toho železa málo. Budu informovat 11ho po kontrole co na to řekla doktorka.
místo plkání přidávám článek o blw: http://www.evalabusova.cz/clanky/miminko.php který jsem tu nezaregistoravala.

LAMIA: ano, ale to platí v těch prvních měsících, po půl roce (kamarádce dr. říkala po 7. měsících) už to z kojení není dostatečné, byť je to samozřejmě důležitý zdroj. o mlsání to není - tady se klade důraz hodně na maso a žloutek jako zdroj železa, dá se samozřejmě nahradit i vegetariánsky.