prosímvás nemáte někdo osobní zkušenost s kurzem Respektovat a být respektován?Mám možnost se ho zúčastnit, ale nerada bych vlítla do něčeho co stojí dost peněz zbytečně. Knihu jsem četla když jsem měla jen jedno a to velmi malé dítě a možná že v novém kontextu by to stálo za to, tak o tom uvažuji.

YMLADRIS: Ze školních autorit si vybavuju dost učitelů, ale asi mě nikdo nějak výrazně nepoznamenal, resp. ne navěky :) spíš si jako první vzpomenu na pár konkrétních postav: Byla tam fyzikářka s doktorátem naštvaná na osud, že skončila na základce ("proč já se namáhám, z nikoho z vás tady nic nebude a skončíte někde u lopaty nebo za kasou, takhle já mrhám svým vzděláním..."), kdy mě fyziku doučoval doma můj táta, od kterého jsem to pochopila (a poté měla v písemkách stejně trojky, i když jsem se k výsledku dohrabala, jen jinou cestou, než ona chtěla, což tenkrát řekla i mému otci :D ). Spousty učitelů, kteří mluvili tak, že je slyšely jen první řady i při naprostém tichu, věčně si otočení zády ke třídě něco psali na tabuli místo vysvětlování, co to tam vlastně píší - typický je dějepis, ale byla to i chemie a matematika na SŠ. Ze SŠ si vybavuju ale hlavně učitele na psychologii, se kterým jsme místo přípravy k maturitě (ještěže to jeden z těch výběrových předmětů, nenašel se nikdo, kdo by si to u nás troufnul :D ) hráli hry "trpaslík, obr a čarodějnice" nebo "velká pardubická" a který se nám svěřoval se svými trápeními, kterak studoval psychologii, protože se v sobě nevyznal, a šel učit na zdrávku, aby zjistil, jestli je doopravdy gay :) (nakonec se na pomaturitním večírku opil a rozbrečel se před ostatními učiteli spolužačce na rameni, že je asi vážně na chlapy, když ho ani taková pěkná 19letá holka nepřitahuje, když ji objímá :D )

YMLADRIS: já za sebe jako rodič můžu říct, že se snažím (a někdy je to fakt těžké) se před dítětem nevyjadřovat o jeho učitelích ani vychovatelích.....zejména tedy ne, pokud je to negativní....jako super, dítě může mít svůj názor, ale taky je většina dětí huba nevymáchaná a nerada bych , aby někde vykládali "i maminka říkala, že ste kráva".....navíc to beru tak, že moje osobní názory na lidi, se kterými se stýkají moje děti, nejsou naprosto podstatné a pokud je daný člověk pro dítě OK, tak já to respektuju....čili by k téhle situaci nemohlo dojít......jiná věc je, když dítě má s někým problém....to je pak možné se o tom bavit, nějak to řešit....ale přiznám se, že se dycky snažím dítěti ukazovat kladné stránky dané osoby, protože vím, že s ní prostě musí nějak vyjít a nemá cenu podněcovat negativní emoce

YMLADRIS: A jo, díky, jdu s tím tam :-)

INUSHKA: pro mne spatny cas dne, ale budu moc rada kdyz pak napises co a jak. jinak na nyxu je klub o domacim vzdelavani, kde je to asi vic on topic , mozna nekdo pude

Nechystáte se někdo? Třeba YMLADRIS?
Setkání příznivců svobodného vzdělávání v Brně

za sebe mohu rici oto : na zakladce dejepis takova nuda, ze dodnes nevim rok kdy upalili Husa, na stredni dejepisar co cloveka nadchnul (mela jsem u nej za 1), matikarka na zakladce postrach vsech - ja bych na ni nenechala dopustit a diky za ni, protoze na stredni matikarka silena kravka a ja ji vubec nemusela vnimat a jeste jsem doucovala vetsinu tridy, ktera ale vubec nepochopila co ta kravka vlastne uci, no a pak je tu cestina (snad kazdej pozna, ze muj pravopis je k placi), na zakladce me ta ucitelka snad nenavidela, na stredni jsem mela profesorku, diky ktere jsem udelala maturitu za 2 (ano, kvuli gramatice, jinak by byla za 1, ja miluju knizky ... vstupni diktat v prvaku mel 53 chyb, maturitni sloh jen 3!!!)
takze pristup ucitelu je dost dulezity, ale zas jde i o predmet, treba v nemcine jsem mela asi 5 ruznych ucitelu a neumim dodnes ani prvni lekci (taky jsem na jazyky uplnej debil)

Když si vzpomenu na ten gympl, tedy na dobu, kdy s člověkem třískala puberta a motivace ke studiu (či demotivace) byly všelijaké, tak nejraději jsme jako třída měli (a nejvíc respektovali) češtináře a dějepisářku. Češtinář byl starý pán již důchodového věku, který praktikoval něco, co by se dalo nazvat respektujícím přístupem. Snažil se v nás vzbudit aktivní zájem o jazyk a literaturu a velice se mu to dařilo. V hodinách se diskutovalo, přemýšlelo se nad tím, proč se co jak píše (a jak to během vývoje řeči vzniklo), a řekla bych, že z naší třídy nevylezl nikdo, kdo by v dospělosti nezvládal shodu podmětu s přísudkem a ještě si myslel, že to nevadí. Dějepisářka byla metr devadesát vysoká Valkýra s hromovým hlasem a přístupem autoritativním. Ale když tím hromovým hlasem vyprávěla o historických událostech, tak jsme seděli tiše jako pěny a poslouchali, protože to uměla podat. A taky jsme si z toho dost zapamatovali.
Takže mně z toho vyplývá, že u kantora je důležité, aby žil pro svůj obor a uměl nakazit mládež svým nadšením. Jestli na to půjde respektujícně či autoritativně, to je podružné, pokud na to nepůjde blbě.

YMLADRIS: Těžko. Otec je cholerický autoritář a moje matka je dokonalá bytost, jíž nesahám po paty, což mne ještě dnes uvádí do hlubokého smutku. Do pětadvaceti jsem byla chodící mindrák, akorát jsem... hm, u nás v rodině se tomu říká "zaburalá" - pokud nechci, nic se mnou nehne. Ve výchově to fakt nebude:o))

Jasně, já neříkám, že osobnost učitele nemá žádný vliv (aneb ukažte mi někoho, kdo by si po přednášce M. C. Putny nemyslel, že číst řecké klasiky je fakt supr). Má. Ale nepřeceňovala bych to a už vůbec bych to neomezovala na tuhle jedinou "vlastnost"... Osobně si myslím, že úplně největší roli hraje prostě povaha, výchova je jemné dotvarování. (Na druhou stranu, kdybych to měla s něčím srovnat - zásadní: asi jako když sochař dělá sochu - ta hrubá hmota je gros, ale výraz, podstata, umění, to je v těch pěti procentech jemných tvarů povrchu...)

MALKE: rozumim tomu co pises, nemela jsem cas to vymyslet nejak korektneji,
ale trochu jsem si potvrdila ze "problem s nepritelem" neni jen muj osobni zasek ale obecnejsi vec.
Nerozumim tomu jak Sargo mini to ze spolecny nepritel pusobi neuveritelne pozitivne

Je mozny, ze ty jsi na osobnost ucitele zvlast malo citliva, pac (cojavim) jsi si byla svou hodnotou tak jista v kramflecich (neautoritarska vychova), ze ses mohla nad deptani dejepisarek povznest. Mohlo to tak byt?
Neco jak ten Tadeasek kteremu nevadi ze druzinarka neni mila osoba, zatimco jeho matka by k ni nechodila.

YMLADRIS: Chybí ti tam možnost "nemělo to vliv". Za mého mládí byli autoritativní všichni, maximum byla hra v hodině, ale že by se někdo zatěžoval dumáním, jak jednat s dětma s respektem, ne z pozice autority, která je obdařena věděním, to se teda fakt nezatěžoval. Dějepisářka, která byla autoritativní, ale mluvila zajímavě, mě přitáhla k dějepisu. Od češtiny mě neodradila autoritativní a hloupá učitelka na střední. K matematice mě nepřitáhla autoritativní, ale vlídná a chytrá matematikářka. A tak dál. Co mě zaujalo, to jsem si nastudovala bez ohledu na osobu učitele. Co mě nezaujalo, tam mohl učitel předvádět tance a zpěvy, nepohnul se mnou.

Jednoduše: Opravdu to jde takhle jednoduše popsat, jednoduše "delegovat vinu" na autoritu? Je to opravdu jediný/určující faktor? Tahle anketa ti hodí výsledek, který chceš slyšet, ale je správný?

TAPINA: Mám to stejně a dokonce se stejným předmětem :-D Měli jsme krávu zeměpisářku která zamrzla v předrevoluční době a dva roky po sobě nás drtila na ruských řekách a hospodářských mapách Společenství nezávislých států. Od třetího roku opakování téhož nás zachránila výměna kantora, který se strašně divil, jakto že máme tak obrovské mezery v látce. Známky udělovala náhodně nebo podle sympatií a zkoušela stále dokola tři lidi ze začátku abecedy, protože se jí zdálo, že mají málo známek. Nikdy nedošla v seznamu dál, aby zjistila, že ostatní jich mají asi tak o deset míň. Zeměpis mi znechutila a hlavně ve mě vyvolala dojem, že je to úplně zbytečná pavěda. Teprve v hluboké dospělosti jsem zjistila, co všechno vlastně pod tenhle obor patří, s čím vším se to prolíná a k čemu je to užitečné.

YMLADRIS: Já bych odpověděla "jenom dočasně", taková možnost tam není. Měli jsme na gymplu krávu na zeměpis a nenáviděli jsme ten předmět všichni, ale přesto dneska vím celkem slušně, kde se co na planetě rozkládá, protože to je prostě užitečné vědět. Neučila jsem se to doma, abych to učitelce nandala, prostě školní odpor časem pominul a když pohled na mapu přestal fungovat jako emetikum, vědomosti došly tam, kam patřily už dávno.

YMLADRIS: Role učitele je... no pro mě byla brutálně zásadní, já měla známky zásadně podle toho, jak jsme si sedli :-D Díky všem bohům, že je tohle jedna z mála oblastí, kde je aspoň to dítě normální a potatilo se :-D :-D (Ale od čtení by mě neodradilo nic ;-))

SARGO: ano rozhoduje se dle sebe, ne dle matky, za mne super!

ad spolecny nepritel neuveritelne pozitivni -- tomu nerozumim, jako ze deti tak miluji cteni ze ani krava ucitelka je neodradi a ctou si doma po vecerech aby ji prevezly, nebo jak to myslis?

mne role ucitele pripada uplne brutalne zasadni, udelam anketu :)

YMLADRIS: Jen mě tak napadlo... : "Mami, já vím, že se ti paní družinářka nelíbí" - takže mamince se nelíbí, on s ní zjevně problém nemá. Splněný rodičovský quest vidím v tom, že je schopen postavit se rozumnou formou proti matce a pořešit její nelibost. Občas mám dojem, že víc stresu působí postoje rodičů vůči autoritám, které kolem sebe dítě má, než samotné autority :-) Vidím to ostatně i u nás, synátor vychází bezvadně s lidmi, ze kterých já rostu, a pak jsem nadšená, že chodí například na kroužek k někomu úžasnému, kdo ho ale ve finále nijak nezaujme.

Též bych si dovolila poznamenat, že stres automaticky neznamená vyloučení z tlupy, že efekt společného nepřítele působí neuvěřitelně pozitivně a že z dětí, které si mohly hodně vybírat a byly drženy dál od stresu, znám až příliš mnoho zoufalců, než abych byla ochotná uvalit na dítě tak velké břímě odpovědnosti ;-)

KOTENCE: zdroje ruznorode by treba trochu pomohli v dej. a zemepisu (:

TAPINA: jo, ale dobra ucitelka pomuze detem s dukazem, a ty pak nemusi verit, protoze na to prisli a vedi. Ale to je zase ten problem skolstvi... a pak jsou tu ty dejepisy a zemepisy, kde tvrzeni nejde overit v hodine.