RYBKA: je to srozumitelny, dekuju za otevrenou odpoved.
Tedy, s tim rozumenim je to pro me tak ze rozumim slovum a asi priblizne chapu jak to prozivas, ale neumim si to predstavit u sebe.
Co treba by se dalo uvest jako priklad "nepodstatneho problemu", ktery clovek resi u jedinacka ale ne kdyz ma deti vic? Me prave naopak predstava toho, ze bych tu pozornost musela rozdelit, desi - ze by mi nezbyvala na dulezite veci (u vas to ale evidentne funguje, tak bych se rada nechala inspirovat :)

ADD: nemuzu si pomoct, ale nemam u naseho 20m syna pocit, ze by stacilo mu jit prikladem. Ano, u nekterych veci je videt, ze si bere priklad, ale spousta situaci je proste narocnych a problematickych. Batole s plenkami zatim potrebuje vice pece nez je jen prisun jidla ( a i s tim jsou ted problemy, odmita mliko) a cisteho pradla; a ne vzdy tu peci zrovna ocenuje.

LUCYA: nojo, prejde tohle, prijde zas neco jinyho.
Ja asi na materstvi nejsem delana, nebo nevim kde delam chybu, ale vnimam to cele proste jako nekonecnou tihu a to tak moc ze nevim zda se mi nekdy podari se odhodlat k dalsimu diteti, ktere by mi to vlastne cele podle vas usnadnilo :)

YMLADRIS: jo, mivam potrebu rvat nebo treba do neceho prastit; v situacich, ktere bych si prala aby radsi vubec nebyly. Takze u syna to vnimam tak, ze je moje chyba, ze takova situace pro nej vubec nastala, ze jsem to mela zaridit tak, aby se takhle necitil. Proto taky ho treba znicehonic nelapnu, ale rikam mu vzdycky predem, co je v planu, opakuju to nekolikrat, aby prave nebyl prekvapeny - mas ale jasne pravdu v tom, ze to neznamena, ze to musi nutne oslabit jeho touhu dal jit po svych.
Syn si moc dobre vsiml ze revem muze upoutat pozornost - umi vykrikovat zcela cielena umyslne za tim ucelem. Ale v situacich, ktere jsem popisovala, slo o spontanni krik/plac.
Pises "je to zdravy" - ja se bojim toho, ze si pri tehle situacich zafixuje negativni rozpolozeni a reakce a pak se mu to bude spoustet automaticky. Vidim u jinych veci jak rychle se fixujou do temer podminenych reflexu, to dite je tak v tomhle veku nastaveny mi prijde. Takze konkretni vysledek v tomhle pripade: jen se priblizime k prebalovaku a uz zdrha a jeci.

YMLADRIS: oboje - kvuli nemu, ale pochopitelne i kvuli sobe, nebudu zapirat, ze me to takhle nebavi, ostatne uz jsem to i psala. RIkam mu "ano ty ted nechces lezet, vubec se ti nechce zustat lezet, ty jsi tu ted chtel behat", ale uz to nema zadny efekt, melo mozna zezacatku, asi myslel ze kdyz formuluju co chce tak ze mu to taky hned umoznim, ale jak pochopil, ze nikoliv, tak uz je mu to jedno ze vim co chce a nechce.
Jinak s tim vbehnutim do silnice: ja bych primarne mela strasne blby pocit ze sebe, ze jsem dopustila aby tam vbehnul :) z toho ze jsem mu zamezila nikoliv, zachrana zivota je mnohem silnejsi motiv

BADIANE: Nojo, vítej v dnešním světě, nikdo ti nic neřekne určitě, takhle to na 100% je. Já jelikož se o výživu zajímám už dlouho, tak jsem četla o mlíce různý věci, ale obecně (klasicky) se teda doporučuje zařadit ho asi od 1 roku. Bylo mi to tak řečeno jak na kurzu výživového poradenství, tak i od jiných lidí zabývajících se výživou a neinklinujících k nějakým spešl výživovým směrů, jako veganství apod.

BADIANE: moje nejmladší dítě řeklo táta v 8 mesicich a máma v 18!

INUSHKA: jogurt jedl moc rad, ale ted jak se zhorsilo jezeni kase tak i jogurtu, protoze ten ma jeste po kasi, te nesni dost na to aby mel potrebnou davku mlika. Asi bychom to meli nejak oddelit a asi mu davat rano treba jen jogurt (vic jogurtu). Tvaroh ji, syry zboznuje - ale neni v syrech moc soli? Mne to tak taky trochu pripada s tou lobby, zaroven se ale bojim abych neco nezanedbala no :) Takze jsem to zatim kombinovala.

Diky, jsem rada, ze to nekdo vidi podobne. Akorat si prave rikam, jestli to neni pro toho shimpicka jeste moc slozite a tudiz moc frustrujici. Na druhou stranu, treba je to dobra investice do budoucna. Fakt nevim, ale jinak to stejne nedokazu, musela bych se neprirozene nutit a nedavalo by mi to logiku, ve finale by to bylo asi vic zmatene, nez takhle a casem se v tom syn snad zorientuje.

RACHEL: jo jo to ja rikam ze se to nedela a urcite u toho nevypadam radostne; mozna me vrceni vic uspokoji, zkusim. :) ale tohle mi az tak nevadi, jak jsem psala, to hazeni veci na zem mi spis vrtalo hlavou. Ale vrcet na nej kdyz uhyba pred lzici asi moc nema cenu. Jakakoli moje negativni reakce jeho odpor jeste vic posili; sance na to ze bude jist se zvysuji kdyz se dari ho naladit pozitivne, pozitivne odvest pozornost apod.
V kazdem pripade, udrzet balanc aby clovek zustal zainteresovany ale nevytoceny, to je umeni.

YMLADRIS: no dalsi aspekt toho je ze driv, kdyz nebyl najedeny, tak byl protivny a nebylo s nim porizeni. Takze to je taky vec ktera me nuti se stresovat kdyz neji, obzvlast kdyz pak potrebuju s nim nekam jit a potrebuju aby byl klidny. Ale vcera jsem do nej nedostala vic nez tri lzice a musela jsem s nim mezi lidi a byl cele dopoledne v klidu, takze tohle obdobi uz asi pominulo, uz to neni miminko bez rezerv :) ale nechapu to, vyda ze sebe takove energie, vecne je prehraty jak se porad hybe, jaktoze nema hlad.

Jo jo, kdyz mlatil do nabytku tak jsem mu nabidla varianty - ukazala jsem "bum do nabytku ne-e, blby, rozbije se, podivej tady dira, skrabance, to nechceme" + expresivni vyraz v obliceji, a "podivej, tady bum bum do podlahy ano ano" nebo "tady bum bul s poklickama ano ano, bum bum jee" - to fungovalo. Ale jak se boucha do obliceje a hlavy tak to mi tak paralyzovalo mozek, ze me zatim nenapadlo mu v tu chvili ukazovat ze muze bouchat do neceho jineho, az dnes rano ty posltare, o kterych tu pak i psala Rachel. To rozhodne udelam, snad to pomuze. A najdu si nejakou inspiraci na dalsi power games.

Jak jsem psala, nenutime pokud to opravdu neni potreba a snazim se vyhovovat co to jde.
Asi ty dva zakladni boje jsou proto, ze to jsou posledni dve veci, na kterych rodice trvaji, i kdyby od vseho ostatniho upustili? Nebo proste proto, ze to jsou ty z mala veci, ktere maji svym zpusobem deti pod kontrolou, tj muzou pri tom pocitit svoji silu, zatimco jinak je rozlozeni sil opacne. Cemuz se my doma prave snazime vyhnout (minimum zakazu, vychazeni vstric atd) ale stejne to uplne nejde, aby byly sily vyrovnane, pokud ma dite prezit ve zdravi.

badiane, ad obava o vyzivu, mne pediatra rekla ze prvnich nekolik mesicu neni na diteti ktere ji jen kukuricne krupky co resit (jako ze neuhyne). zaroven vim, ze dva zakladni boje batolat jsou a) jidlo b) plinky a oboji dokazou solidne vyeskalovat kdyz hrajes s nima :). takze bych ho s jidlem nechala byt

ad mlaceni a fakt musi zachazet se svetem ohleduplne? mlatite do bubnu? tyci do neceho co udela poradnej rachot? atd

ad vzdor, je plno rad jak jim to usnadnit, ale v zasade nemuzes cekat ze to pujde uplne hladce. muzes mu akorat pomoct tim projit kdyz se ted musi prizpusobit. a nenutit ho moc casto

HUJERKA: je pravda, ze jsem se neodvazila rovnou pred nej postavit kasi a jit pryc, bala jsem se ze to hodi na zem, ale asi by to stalo za pokus.

LORAIN: ech, nemam slov :) trochu mi to rezonuje s tim ze jedno z mala slov - no vlastne jedine, jinak to jsou citoslovce zvirat - ktere syn rika je "tata". Mama? ani omylem; ukazat na mamu kdyz se pta tata "kde je mama?" ani omylem. Na tatu ano. Kdyz prijde domu tata? Jen soupnou dvere v predsini "tata!". Kdyz prijdu ja, ani nahodou. Ale zas kdyz se neciti dobre, dkyz je nemocny, unaveny, nebo vecer po veceri kdyz je cas jit spat, tak chce jedine ke mne do naruce. Holt my jsme samozrejmost a co delame je samozrejme :) Pro me je to svym zpusobem signalem, ze je vse v poradku, kdyz si je dite mnou jiste. Ale v nekterych situacich, viz tebou popisovane, je to na facepalm :)

BADIANE: dcerka asi před třema nebo dvěma měsíci, což odpovídá cca těm vašim 19 měs., mě častokrát posílala od jídla pryč: "mámo ťapi", a vlastně nám to pomohlo oběma, že jsme spolu u jídla nebojovaly a ona se sama v klidu najedla. Akorát to pak po ní uklidit :-) Ale už jí to přešlo, pryč mě neposílá, ale samozřejmě na mě vymýšlí jiné věci.

RACHEL: :))) chytrejsi simpanz, to jsi me rozesmala, uz podruhe, dik. Ja to nevnimam tak, ze by mi chtel ublizit, chapu ze si to neuvedomuje, ale je zaroven tezke si naordinovat jinou spontanni reakci nez vztek z bezmoci, zapina se to samo. Nekdy mam vztek na nej (to vetsinou jen par vterin), nekdy na sebe, nebo oboje - ze to s nim neumim jinak, lip, ze se nedokazu lip ovladat apod. Nekdy citim, ze - treba pri tom jidle - by fakt pomohlo kdybych treba zpivala, coz velmi casto delam (zacnu zpivat a syn otevre pusu a uz hezky otevira az do snezeni kase - tedy donedavna to tak fungovalo, posledni dny uz ani to ne prave) ale uz jsem tak zasekla a prednasrana, ze se nedokazu prepnout do rozpolozeni, ve kterem bych byla schopna zpivat. Coz jen urychli spiralu zoufalstvi, protoze uz predem vim, ze to dopadne fiaskem, kdyz se ani ja nejsem schopna v tu chvili vic snazit.

A jak jsem psala ze nehcci aby ode me odkoukal mrskani vecmi (mrskla jsem lzici do drezu, celkem za posledni tyden dvakrat, z toho jednou dnes rano) - cele dopoledne tu mrskal obrovskymi tezkymi drevenymi dily stavebnice po zemi. On je hrozne vnimavy, hodne napodobuje - mozna jak nemluvi tak tim spis se zameruje na gesta, pohyby, zvuky apod - fakt shimp :)) a ja si to uvedomuju vzdycky kdyz mu neco rikam, ukazuju, vysvetluju - a jsem tomu rada, ze si veci pamatuje, chape, spojuje souvislosti. Ale pri tehle nekontrolovatelnych emocnich hnutich mi to nedoslo vcas a neovladla jsem se a mrsk ho lzici. Jedine co jsem mela za jasnou myslenku v hlave v te chvili bylo ze to bude lepsi, nez zacit pred nim zacit mrskat vecmi ze stolu na zem, mlatit do stolu apod. Vzdycky jsem si myslela, ze jsem melancholik (kdyz mi neco vadi, uzavru se do sebe - nekdy tedy po tom co jasne a durazne reknu ze "takhle ne", jdu si po svych), a nestacim zirat, cloumaji se mnou typicke reakce cholerika.

Jinak se omlouvam za dlouhe vylevy, nemam ted uplne nejjednodussi obdobi obecne, a jeste tohle k tomu, uz se citim trochu na konci svych psychickych sil.

BADIANE: k tomu druhemu odstavci kde pisu o tom co me stve na tom jidle - samozrejme na prvnim miste je to co uz jsem psala, tj. ze se bojim (bala se, ale dle toho co pisete snad zbytecne), ze mu mliko bude chybet. A on mi zaroven brani "se o nej dobre postarat".

RACHEL: :))) pan Huml

Metodu pevneho objeti ja bohuzel vnimam jako nasili, takze bych toho nebyla schopna. Na objeti ho ale ani neni potreba, ve vetsine pripadu kdyz na nej mluvim konejsivym hlasem "pojd, pojd ke mne" a otevru naruc tak prijde a necha se obejmout a uklidni se. Ta otevrena naruc je dulezita; pokud bych ho chtela chytit sama tak se zacne zmitat jeste vic; kdyz ale na nej nesaham a otevru naruc, prijde sam. Vyjimka - na prebalovacim pultu - tam se necha zvednout, protoze stejne hlavne nechce lezet, a pak i obejmout a uklidni se.
Problem ale znovu nastane jakmile se vratime zpet do bodu kde vztek zacal - musime prebalit/dat plenu, musim neco udelat a nemuzu ho dal drzet v naruci a on se vyda delat to co jsem mu predtim nedovolila a kvuli cemu se nastval. To prebalovani je fakt utrpeni - vyhnout se mu nemuzu, zabaveni novymi a novymi vecmi obcas funguje. Jo a novy hit - zacal chodit na zahradu; ten amok kdyz my rozhodneme ze se jde dovnitr! Dostat ho dovnitr dobrovolne je nemozne, asi by tak klidne i prespal resp usnul.
Takze uklidnit syna vetsinou zatim dovedeme, ale potrebuju najit zpusoby jak prochazet situacemi ve kterych ho uklidnit v naruci z technickych duvodu nelze. Asi je to spis otazka pro meho psychologa, co :) (neboli srovnej se s tim ze tvoje dite se chova a reaguje zpusoby, ktere te frustruji a deptaji, nenech se u toho vytocit - pro me to je quest hodny jizdenky do Bohnic, ja mam hrozne rada svuj klid, a problemy u snidane mi dokazou zkazit naladu na cele dopoledne a musim se ovladat abych mu to nedavala sezrat. Vlastne na tom jidle asi, kdyz budu k sobe uprimna, me vytaci to ze - ja pripravim jidlo, on ho z neznamych duvodu, ktery se jevi jako truc ci vysmech a dokazovani si sve sily, ignoruje, a ja - musim vyhodit jidlo, delala jsem zbytecnou vec, plytvam potravinami, a jeste se citim porazene, jako kdyby se mi nekdo vysmal. A u toho prebalovani - cinnost ktera se udelat musi, zadna zabava zrovna, a jeste ji musim nekomu nutit, takze opet uvnitr sebe jdu do vyvrtky, ze se musim s nekym prat abych provedla neco, misto ceho bych klidne stokrat delala radsi neco jineho. A vubec, opravdu nejsem trpelivy clovek; jak se mne samotne neco nedari, tak jsem rychle nastvana, doted se s tim dalo zit, ale s ditetem to zacina byt narocne, nevim, jak to zmenit, je to ve mne hluboko, to je prace na x let)

BADIANE: A jí aspoň nějaké mléčné výrobky? Lučinu, tvaroh, jogurt, sýr? Jestli jo, tak bych mlíko a kaši nehrotila. A jinak já dávám plnotučné kravské mléko od roka, osobně si myslím, že to jak se prosazuje UM až do dvou, lépe do tří let, je akorát lobby výrobců, kteří chrějí zisky.

A jinak se mi velmi líbí, co píšeš o tom vyjednávání a že má možnost ovlivnit, co se bude dít. To je podle mě správný přístup. Já vždycky, když někde čtu jako radu nebo pravidlo pro rodiče "hlavně důslednost", kterou si lidé většinou představují jako 1. ne je ne a platí, protože jsem to řekla a 2. na stejný požadavek vždy stejná reakce, tak si říkám, copak se ze mě porodem stal naprogramovaný robot? Přesně jak píšeš, já chci, aby moje dítě chápalo, že některé věci někdy jdou a někdy nejdou, protože okolnosti můžou být různé. Aby chápalo, že i druzí lidé mají svoje potřeby a svoje emoce a ty se můžou v různých okamžicích lišit, takže zareagují na tutéž věc různě. A taky chci, aby vědělo, přesně jak píšeš, že komunikací může situaci ovlivnit a může se s druhoy stranou pokusit o dohodu, ne jenom sklapnout podpatky a poslechnout, protože druhá strana je náhodou o třicet let starší člověk. Když se M. kvůli něčemu vzteká, tak je to pro mě signál, že o to opravdu hodně stojí a je to pro ni v tu chvíli důležité, tak mi připadá logické jí aspoň z části vyhovět, pokud to trochu jde, ne se zabejčit na svém a "důsledně" trvat na původní odpovědi, aby si to "nevyřvala", jak se často doporučuje. Kdyby to někdo dělal mně, tak bych pžece taky byla nepříčetná vzteky. V tomhle klubu si snad můžu dovolit říct, že mi to funguje a jakmile M. pochopí, že jsem původní názor přehodnotila a snažím se vymyslet řešení přijatelné pro obě, obvykle se vztekat přestane a začne spolupracovat.