DALEEN: a stejně nic nemáš zaručený - mám bratra jen o dva roky staršího, ale co mi paměť sahá, spolu jsme si nehráli nebo minimálně, co jsme trochu rozumu pobrali, ukázalo se, že mnoho společného nemáme a šli si každej po svým (myslím, že z bratrovy strany šlo i částečně o žárlení a srovnávání už od doby, kdy jsem s ním četla slabikář, když on byl v první třídě). Jasně, někoho blízkýho máme, nemám srovnání s pocitem, že jsem sama, jsem ráda, že ho mám, ale parťáci jsme nebyli a asi už nikdy nebudem.
A jenom o pohlaví to není - znám podobný uspořádání (nebo i s větším věkovým rozdílem) a jsou si mnohem bližší, znám dvě holky nebo dva kluky, kteří jsou na tom spíš jako my.

ADD: ale zase tohle není cesta pro každého....mě třeba představa, že jsem jen dodavatel jídla a čistých triček nestačí a kdybych dětem nemohla poskytnout víc (což bych zcela jistě od jistého počtu nemohla, ač ten počet je pravděpodobně vyšší než 3), tak bych z toho byla dost frustrovaná.....mám několik kamarádů z vícečetných rodin a teda nemůžu říct, že by z toho byli úplně odvázaní...ano, jsou to vesměs velmi praktičtí lidé, ale taky vesměs plánují o hodně menší rodiny, protože z dětství si pamatují právě to, že rodiče obstarávali jídlo a čisté prádlo a tím to haslo.....

LUCYA: Přesně, a pro mě to je hrozná úleva :-)

BADIANE: My jsme vždycky chtěli nejmíň dvě děti, s druhou jsem otěhotněla dřív, než u první začalo období vzdoru (holky jsou od sebe dva roky) a pak už nebylo cesty zpět :-) Když jsem byla těhotná a první se začala vztekat, bála jsem se, jak to budu zvládat, a nebudu zapírat, že jsme si užili celkem perný +- rok (nejhorší to bylo cca 3 měsíce od narození mladší, kdy se to u starší ještě spojilo s frustrací ze změny v rodině a s žárlivostí na sourozence).
Pocit, že jsem špatný rodič, mě přepadal naštěstí jen občas, ve chvílích největší krize (když se dcera třeba 5x denně vztekla tak, že řvala a řvala a válela se na zemi a nešlo nic, jen počkat, až přestane, což trvalo klidně hodinu, v extrémních případech i dýl, přemýšlela jsem, kde dělám chybu, pak jsem si přečetla, že je to vývoj a že některý děti to holt tak mají, Matějček dokonce doslovně napsal, že to ve valné většině případů není chyba rodičů, čímž jsem se pak pravidelně utěšovala). Většinu času mám pocit, že jsem prostě normální máma, která se snaží, co jí síly dovolí, a občas udělá chybu. A musím říct, že pochybnosti nad tím, jestli to dělám dobře, mě přepadají vždycky v souvislosti s tou nejstarší, která nemá úplně jednoduchou povahu (či jak to vyjádřit). S těma mladšíma jde zatím všechno tak nějak celkem hladce. Zčásti proto, že už mám dík jejich starší sestře nějakou zkušenost, některé věci tolik neřeším a některé situace zvládám s větším nadhledem, zčásti díky jejich povaze (a zčásti proto, že nejmladšímu je 14 měsíců a tyhle veselosti nás s ním možná ještě čekají).
Když má člověk víc dětí, ta pozornost se mezi ně přecejen rozdělí, dítě není tolik pod dohledem, dá mu to svým způsobem víc svobody, a rodič nestíhá vnímat ty nepodstatné problémy, které by jako rodič jedináčka nejspíš řešil a zbytečně by se jima užíral.
Navíc jsem zjistila, že to většinou funguje tak, že když jedno zlobí (nebo "zlobí", to je fuk, prostě se musí nějak víc řešit), ty ostatní jsou o to hodnější, takže mě sice na jednu stranu může štvát, že jedno zrovna nechce jíst/oblíkat se/svíjí se vztekle na zemi, ale na druhou stranu mě "utěší" a udrží v přijatelném duševním rozpoložení to, že ty další si spokojeně hrajou/jsou oblečený a čekaj v předsíni/jedí... :-)
Doufám, že jsem se do toho moc nezamotala a že je to srozumitelný.

BADIANE: Nojo, vítej v dnešním světě, nikdo ti nic neřekne určitě, takhle to na 100% je. Já jelikož se o výživu zajímám už dlouho, tak jsem četla o mlíce různý věci, ale obecně (klasicky) se teda doporučuje zařadit ho asi od 1 roku. Bylo mi to tak řečeno jak na kurzu výživového poradenství, tak i od jiných lidí zabývajících se výživou a neinklinujících k nějakým spešl výživovým směrů, jako veganství apod.

BADIANE: moje nejmladší dítě řeklo táta v 8 mesicich a máma v 18!

INUSHKA: jogurt jedl moc rad, ale ted jak se zhorsilo jezeni kase tak i jogurtu, protoze ten ma jeste po kasi, te nesni dost na to aby mel potrebnou davku mlika. Asi bychom to meli nejak oddelit a asi mu davat rano treba jen jogurt (vic jogurtu). Tvaroh ji, syry zboznuje - ale neni v syrech moc soli? Mne to tak taky trochu pripada s tou lobby, zaroven se ale bojim abych neco nezanedbala no :) Takze jsem to zatim kombinovala.

Diky, jsem rada, ze to nekdo vidi podobne. Akorat si prave rikam, jestli to neni pro toho shimpicka jeste moc slozite a tudiz moc frustrujici. Na druhou stranu, treba je to dobra investice do budoucna. Fakt nevim, ale jinak to stejne nedokazu, musela bych se neprirozene nutit a nedavalo by mi to logiku, ve finale by to bylo asi vic zmatene, nez takhle a casem se v tom syn snad zorientuje.

RACHEL: jo jo to ja rikam ze se to nedela a urcite u toho nevypadam radostne; mozna me vrceni vic uspokoji, zkusim. :) ale tohle mi az tak nevadi, jak jsem psala, to hazeni veci na zem mi spis vrtalo hlavou. Ale vrcet na nej kdyz uhyba pred lzici asi moc nema cenu. Jakakoli moje negativni reakce jeho odpor jeste vic posili; sance na to ze bude jist se zvysuji kdyz se dari ho naladit pozitivne, pozitivne odvest pozornost apod.
V kazdem pripade, udrzet balanc aby clovek zustal zainteresovany ale nevytoceny, to je umeni.