• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
    • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    YMLADRISKontaktní rodičovství - attachment parenting
    MEDVED007
    MEDVED007 --- ---
    PIDALA: o nosítkách nevím, ale my nosili děti v tomhle věku na zádech v šátku....akorát nevýhoda byla, že já se to teda nikdy nenaučila vázat samostatně nějak inteligentně....ve dvou bez problémů....výhoda byla, že když nebyl šátek třeba, tak se strčil do batohu a nemuselo se furt tahat nosítko, používali jsme ho i jako deku na sezení/přikrytí atd....prostě taková šikovná víceúčelová věc.....
    TORUVIEL
    TORUVIEL --- ---
    PIDALA: Dělají se i nosítka pro batolata, třeba http://www.bluebear.cz/
    PIDALA
    PIDALA --- ---
    3 odpovědi
    Potřebuji radu.
    Jedeme s dcerou na pár měsíců do Afriky a přemýšlím, že ji budu muset zase v něčem občas nosit. Bude jí tou dobou 2,5 roku. Ještě nedávno, jsem ji dávala do nosítka, ale už je jí malé. Je jí docela kousek, teď jsou jí dva a čtvrt a měří 92cm, váží něco mezi 17-18kg.
    V čem je nejlepší nosit takhle velké dítě? Skoro si říkám, že by byl nejlepší šátek, ale nikdy jsme ho neměly.
    Nebo se dělají na takhle velké děti ještě i nosítka?
    BUFO_VIRIDIS
    BUFO_VIRIDIS --- ---
    VERCASKOCKAMA: Já s sebou nosím malé kosmetické zrcátko - zjišťuji stav na zádech a když mám manducu a usne mi tam, zatáhnu kapucku - ta hlavičku pěkně podrží - ale budu asi kupovat KIBI. Je i na větší děti a dá se polohovat výška.
    NEMESISS
    NEMESISS --- ---
    VERCASKOCKAMA: jasny. mas taky dost co nosit, na rukou je to nejhorsi (plus teda tlacit prazdnej kocar a nyst vpredu v manduce taky na h..... na zada). asi Ti moc nepomuzu, jak vidis, sama se v tom taky placam. ale je fakt, ze si uvedomuju, ze ty problemy s manducou jsme az doted vzdycky meli tak narazove, par tydnu a pak se to zas hodilo do klidu (nosili jsme s vlozkou od cca 1,5 mesice). asi to souvisi s fyzickym rustem (a potazmo tim, jak jim to nositko zrovna ne/sedi) + dalsim vyvojem (jak se jim to zrovna ne/libi). treba se to zas vyklidni.. taky bych rada nosila venku na zadech, ale prave chodim casto sama a mam teda problem s tim zajistenim hlavicky (+ s oblikanim, kdyz je zima).
    ADD
    ADD --- ---
    KOTENCE: Tím jsem nechtěla říct, že je rozdíl mezi šátkem nebo nosítkem. V první chvíli jsem si představila svoji současnou situaci, kdy dítě do autobusu dojde samo, pak mi sedí na klíně, já mu držím nohy a neustále ho prosím, ať jima nehoupe. :-) Je to asi ta nejtěžší věc na dojíždění ze školky domů, čtyři rozhoupané klučičí nožičky (z nichž minimálně na dvě nedosáhnu) a nažehlení spolucestující, kteří se bojí o své krásné kalhoty. :-(
    KOTENCE
    KOTENCE --- ---
    1 odpověď
    ADD: V šátku nebo nosítku, přijde mi to v tomhle ohledu podobný. Já jí ještě unesu, tak jí nosím i se špinavejma botama :-)
    ADD
    ADD --- ---
    1 odpověď
    KOTENCE: Dítě v šátku nebo v nosítku? Těm jsem botičky vůbec nedávala, chodící dítě jsem na břiše nikdy nenosila. A později krosnu jsem v MHD sundavala, takže dítě mělo svoje boty v úrovni ostatních bot, takže taky nebylo co řešit.
    KOTENCE
    KOTENCE --- ---
    1 odpověď
    Jak (ne)řešíte špinavý botičky, když máte dítě na břiše v MHD? Aby neokopávalo sedačky a spolucestující.
    VERCASKOCKAMA
    VERCASKOCKAMA --- ---
    2 odpovědi
    NEMESISS: Občas usne, ale to musím jít trochu předkloněná, aby mu hlava neplandala dozadu, jak je ve spánku gumovej... Většinou ji beru na delší procházky jen v případě, kdy jdu ještě s někým, aby na něj občas kouknul a upozornil mě, že usíná. Vzhledem k mým křivým zádům se bojím, že pro to má taky dispozice, tak mu nechci ještě přidávat, když tam nemá tu správnou pozici.

    Kočárek bych uvítala na ten spánek při delších procházkách, to by tam ale musel být schopen usnout, často to teď dopadá tak, že nakonec tlačím prázdný kočár a dítě nesu na rukou (skoro 11kg aktuálně, bolí mě pak ruce i záda).
    NEMESISS
    NEMESISS --- ---
    1 odpověď
    VERCASKOCKAMA: to chápu, šátek nenosíme ven vůbec, všechno bych s ním vymetla a uvázání na záda bych asi nedala...to je těžký, utáhnout ho v manduce tak, aby neměl možnost vyklánění se/strkání by se mu taky nelíbilo... já teda aktuálně taky řeším, že začíná bejt v manduce neklidnej, zkusili jsme i jít ven s kočárem, vyloženě si tam lebedil, ale pak stejně po asi 1,5 hod. spánku došlo na manducu. To sme ale byli venku i s tátou, mně osobně ale kočár dost vadí (nemožnost dostat se všude, jsem s ním hrozně nemotorná), takže když jsem s ním tohle zkusila sama, byl nervózní - jak já :D nevim. líbí se mu teď doma ring sling, ale vzhledem k tomu, že má přes 9 kilo, na delší procházku to taky neni...
    Tvůj syn v manduce na zádech venku usne?
    KOTENCE
    KOTENCE --- ---
    SANCHA: ja bych ho byla bejvala nepotrebovala vubec, ale babicky bez nej neumej jit ven.
    RYBKA
    RYBKA --- ---
    SANCHA: My jsme druhé a třetí dítě nosili, dokud dítě nebylo dost velké na golfky, pak jsme to střídali. Kočár jsme měli na první, druhá v něm byla 3x, pak jsme ho prodali.
    Ale musím říct, že kdybych bydlela v baráku, co má použitelnej výtah a nemusela kočár pořád někde poponášet, používala bych ten ho asi daleko víc. Přecejen na některé věci se to hodí.
    MEDVED007
    MEDVED007 --- ---
    +2
    SANCHA: já na první dceru kočár sice měla, ale z druhé ruky, za pár kaček a vlastně jsem jí první rok života skoro výhradně nosila....na druhou stranu byly chvíle (např. nákupy), kdy se kočár hodil a hlavně se hodil pro druhou, která nošení dost bojkotovala a bez kočáru bych byla dost ztracená.....

    takže za mě, já bych aspoň nějaký kočár pořídila, byť nemusí být nějaký super nový krásný, dneska je k dispozici řada jetých fakt za hubičku, protože nikdy nevíš jaké budeš mít dítě ani jak to tobě osobně bude sedět....třeba budeš mít záda/břicho/cokoliv v háji a bude to problém, třeba budeš ráda, když ti někdo dítě vezme ven a ten někdo bude preferovat kočár....

    nebo pokud ho vyloženě nechceš, tak bych aspoň pojistila variantu, že mám u kámošky zamluvený nějaký, který aktuálně nepotřebuje, protože pak je docela škoda něco nahonem nevýhodně kupovat, kdyby se ukázalo, že je přeci jen potřeba

    okolí v našem případě (před deseti lety) na šátek reagovalo vesměs pozitivně, byť značně udiveně, tehdy to bylo daleko míň běžné než dneska.....což teda mimo jiné přinášelo i určité omezení soukromí, protože kdejaký chytrák v MHD měl pocit, že je třeba se k tématu pozitivně/negativně vyjádřit a člověk byl furt středem pozornosti, což mi třeba moc milé nebylo
    INUSHKA
    INUSHKA --- ---
    SANCHA: Věnovala jsem tomu zvláštní pozornost a několik let psychoterapie ;-) A životní zkušenosti a čas určitě pomohly taky, hlavně k získání potřebného nadhledu.
    VERCASKOCKAMA
    VERCASKOCKAMA --- ---
    1 odpověď
    NEMESISS: Je mu 9 měsíců. Na břiše nenosím od Vánoc, mlátili jsme se už hlavami o sebe a celkově mi na břiše byl neskutečně nepohodlný. On se odstrkuje a vyklání, když chce vidět, např. na kolemjdoucí, na psy na vodítkách, auta atd., nejraději by asi vystoupil a rozeběhl se po své ose... Když není kolem nic zajímavého, tak je v klidu.

    Zkoušela jsem teda ještě šátek na záda, který by podle mě byl na to vyklánění asi lepší (přeci jen ho můžu omotat více vrstvami atd.), ale na záda ho prostě nenamotám - jak se předkloním, tak jde automaticky na všechny čtyři a div nespadne, o nějakém namotávání šátku tak nemůže bát ani řeč, potřebovala bych na něho ještě třetí ruku.
    NEMESISS
    NEMESISS --- ---
    1 odpověď
    VERCASKOCKAMA: asi jde i o to, proč se odstrkuje/vyklání a taky o věk...syn se začal vyklánět z manducy někdy kolem 5. měsíce, souviselo s tím, že jsme začali s bezplenkovou komunikační metodou a dával tak najevo potřebu, i teď (7 měsíců) se vyklání a odstrkuje, když potřebuje, anebo z jinýho důvodu není v manduce ok. Nosím venku v manduce jen na břichu, na zádech bych se bála právě kvůli tomu vyklánění, se zapnutým panelem už vůbec. Ve předu panel na ven někdy zapínám (když tuším,že rychle neusne a pak ho třeba rozepnu) a nebo rovnou rozepínám když vím, že je unavenej. Teď jsem si po 7 měsících používání Manducy všimla, že se dají utahovat popruhy nahoře na hrudníku nosiče (nosí-li vpředu), nevím, zda by to mohlo pomoct. Taky mi přijde, že je o dost líp usazenej, když na zádech zkřížím popruhy...
    VERCASKOCKAMA
    VERCASKOCKAMA --- ---
    1 odpověď
    Dotaz k jinému tématu (a zkráceně, mrně mi smazalo rozepsaný příspěvek a podruhé se mi to celé vypisovat nechce :D ). Syn se vyklání v Manduce, jde tomu nějak zabránit? Utáhnout/povolit - následuje křik, protože tam buď plandá nebo se nemůže hnout. Rozepnout zip a mít tu delší variantu zádového dílu - křik, protože chce mít vyndané ruce. Posazení ho víc dozadu, aby se ta prodloužená část trochu "zkrátila", ale byla pořád delší, než v krátké verzi - jak může vyndat ruce, tak se jimi hned odstrkuje od mých zad. Nechci mu ničit záda (předpokládám, že to pro dětskou páteř není úplně ok), na druhou stranu má nošení rád a nosila bych ráda dál, ale nenapadá mě, jak tomu vyklánění a odstrkování se zamezit.
    SEBIEN
    SEBIEN --- ---
    ADD: jsem to měla podobně - sice jsem v pubertě/v mládí automaticky předpokládala, že děti mít budu (a to nejpozději v 28 letech), ale pak jsem měla dlouhý období, kdy jsem propagovala myšlenku, že ne každý musí mít dítě. A pak jsme se dali dohromady s mužem a druhý měsíc jsme z legrace vybírali jména pro děti. Ale bylo vlastně tak nějak jasný, že to úplně legrace není, že to tak prostě jednou bude, aniž bychom to museli řešit.
    (A teda určitě jsou lidi, kteří děti nechtějí a mají na to právo a nijak to nerozporuju, zároveň kolem sebe vidím tyhle příběhy, kdy někdo tvrdí, že děti nikdy, pak se vymění partner/ka a šup, děti jsou :-))
    RYNA
    RYNA --- ---
    Moje máma mě čekala v 27 letech a já jsem si jako malá myslela, že byla fakt hodně stará, většině maminek kamarádů bylo o pár let míň.
    Teď je mi 30? čekám svoje první dítě a jsem překvapená, že mě většina okolí (od doktorů po kamarády/vrstevníky) vnímá jako mladou matku. Otěhotněla jsem neplánovaně, sama bych určitě nějakou dobu počkala (rok dva), ale skoro denně si uvědomuju, jak jsem za tuhle náhodu, která mi přišla do života sama, vděčná a šťastná.
    Generace našich rodičů si pořizovala děti dřív a dřív je měli z domu, což jim občas závidíme, ale já to beru tak, že mi bylo dáno krásných deset let svobody na vzdělávání, cestování a růst, které určitě prospěly jak mě, tak mému dítěti. a ostatně, až jemu bude osmnáct, mně nebude ještě ani 50, takže ta pravá jízda mě třeba teprve čeká :)
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam