[ MEDVED007 @ Kontaktní rodičovství - attachment parenting ] co jsem vypozorovala u dětí, tak způsob jakým jednají a jak se chovají, je jen odraz nás samotných, tím myslím pokud se na dítě křičí bude i ono křičet na nás, pokud my neposloucháme, ono nebude poslouchat nás.... možná je to naivní přístup, ale celkem mi to vychází, jen teda nevím jestli se naše zkušenosti dají porovnávat, jelikož já to mám vyzkoušeno jen na své jedné dceři a zrovna jsem mohla vychytat uvědomělé, vnímavé dítě...

a zrovna válení v blátě je fakt skvělá zábava....;)

ADELA_INA: a ty chápeš jako zlé jen fyzické násilí ? já jako zlé chápu i to, když někdo na dítě ječí....jako dobré chápu domluvu resp. nějakou dohodu s dítětem.....a to fakt s každým a vždy nejde...hlavně teda v nízkém věku.....na svoje dcery ve školním věku už "po zlém" nepraktikuju vlastně nikdy, přišlo by mi to ponižující pro ně i pro mě...ale když byly malé, tak jsem na ně sem tam "po zlém" praktikovala a fakt bych chtěla vidět rodiče, který se domlouvá s batoletem a to moudře pokýve hlavou a řekne, ano maminko, máš pravdu, nebudu se válet v tom blátě.....

Prohlasit pravdive "po dobrem to nejde" znamena, ze clovek vyzkousil vsechno "dobre" co existuje, nikoli vsechno co dobreho dokazal vymyslet. Ja s kotence souhlasim, ze by mi prislo vyrazne lepsi vyjadreni "navim jak s nim po dobrem" "momentalne to nedavam" nebo tak neco. Minimalne si tim nechava otevrenou moznost do budoucna, ze treba nekdy neco noveho vymysli, nacerpa silu nebo tak.

KOTENCE: Když jsi takový zastánce jednání po dobrém, proč sama s ostatními, nejen dětmi, nejednáš po dobrém? Jestli to, jak komunikuješ na netu, je ukázka toho, jak se podle tebe má jednat s lidmi a jak sama jednáš se svými dětmi, tak to, za mě, zase taková výhra, abys mohla poučovat ostatní, není. ;-)

KOTENCE: zcela bez kontextu, ale možná si to neumíš představit, ale jsou děti, s nimiž to skutečně po dobrém nejde, nejde to tedy ani po zlém, ale to už by bylo na jinou debatu.

SUCUBIS: ok tak asi nic, ja jsem to nacetla a bylo to pro mne novy: ze decka posiluje pobyt s rodicem, kterej je ale totalne nasleduje, tj hru/akci ridi vyhradne to dite. Rodic je mu jen k dispozici, hraje s nim dle pokynu ditete, ale nikam to neridi ani nevede. Treba hodinu. Venuje plnou pozornost, nedela nic jinyho. Pisu to, ze by to treba mohlo pomoct, nee ze te nezajima nebo tak neco

SUCUBIS: Taky jsem to resila, kdyz jsem pracovala z domova a potrebovala neco delat a erika musela odhanet. On je tedy dost samostatne si hrajici od malicka a nenarocne miminko a posleze dite, ale pak jsem cetla naomi, ktera mk teda celkove moc nesedla, ale bylo tam, ze dite by melo mit prednost, ze kdyz takhle otravuje, je nejlepsi se sebrat a jit se mu venovat naplno. Udelala jsem to tak, kdyz proste po kolikate prisel, ze neco, zvedla jsem se od prace a sla a treba dvacet minut s nim neco stavela nebo cokoli jinyho. Pak jsem se zeptala, jestli uz je to dobry a on ze jo, ze muzu jit a byl klid treba dve hodiny, kdy jsem nemusela nic, tskze ve vysledku jsem cas vydelala a rozhodne mi nesezral i ruku