MEDVED007:
YMLADRIS: mě vlastně ty různé povahy mých dětí baví.

ANNAWA: jiné :-))))

YMLADRIS: Ale jak s tímhle pak naložit, když máš dětí víc, každé je jiné a každému je dobře v něčem jiném? Zaujmout ke každému ten přístup, který se ti jeví pro něj nejlepší, i za cenu dělání rozdílů a dojmu nespravedlnosti? Nebo hledat nějaký kompromis aplikovatelný na obě/všechny, který sice pro nikoho nebude ideální, ale ani nikomu neublíží? Pro mě momentálně dost aktuální otázka :-)

NEFELE: mas pravdu (vyviji se). ale uz treba u batolat mi prijde ze nektere kvetou temi pravidly jistotou radem atd (mozna jako autor toho clanku co jsi posilala), zatimco jine pravidla nijak zvlast neprozivaji... cili vychova stylem Sleduju dite a koukam v cem je mu dobre, co mu vyhovuje, je vetsi sazka na jistotu, nez jet konkretni styl rovnou ("protoze tak je to nejvic spravne" nebo tak)

NEFELE: já si taky myslela, že s manželem máme podobné výchovné názory....hm, už si to nemyslím....tak jako globálně asi ano, ale časem vyplulo na povrch podezřele hodně věcí, které "se tak u nás doma dělaly a tudíž je to správně"....ale já už je tak buď dělat nechci nebo se u nás dělaly správněji....ač jsme spolu před narozením první dcery spolu žili 10 let a už bysme se mohli dobře znát, tak jsem o manželovi (i o sobě) poté zjistila hodně věcí....a některé teda nepotěšily....některé ano :-)

NEFELE: Já bych tě jenom trochu poopravila - jediný, kdo ví nejlépe, co je pro dítě nejlepší, je to dítě samo. Rodiče ho "jen" nejlépe znají a proto to dokáží nejlépe poznat nebo odhadnout, případně převzít zodpovědnost a rozhodnout v situacích, kdy je to ještě nad dětské síly nebo kdy se dítě ještě neumí jasně vyjádřit. Ani rodiče ale nejsou v tomto neomylní. Nečekej neomylnost ani od sebe a chyby si nevyčítej. Jsou normální a stejně jako spousta nejistoty k rodičovství prostě patří.

NEFELE: a hlavně nebuď překvapená, že tvoje intuice mlčí....mnoho žen má takový pocit, že se jim narodí dítě a ony budou VĚDĚT a vědí tak akorát kulový....přesně si pamatuju, jak jsme starší holku dovezli z porodnice domů, položili jí na postel, oba jsme na ní zírali a tak nějak nevěděli co s ní....až manžel povídá "a neměli bysme jí svlíknout?" :-) tolik k intuici :-))))