Ja si myslim, ze ty teorie o rozmazeni ditete nosenim/spolecnym spanim atp. maji na svedomi opravdu (jak tady uz nekdo psal) tak ty 3, mozna 4 generace minulyho stoleti z vyspelych zemi. A tyhle generace prave jsou poznamenany urcitejma udalostma (napr. svetovy valky, politicky rezimy) a bohuzel jsou to ty obeti obeti, emocne frustrovany a ne zcela zdravy, protoze jejich vlastni rodice proste nemeli na vyber a museli resit jiny veci, nez to, zda dite rve v postylce/kocarku. + k tomu cilene vymyvani mozku v ramci sireni ruznych ideologii.. V Konceptu kontinua je to krasne popsany a teorie o drogovy zavislosti, ktera tam je nastinena, mi prijde docela logicka a vubec ve svym okoli vidim hooodne pripadu, ktery nejsou schopny bejt stastny nebo se radovat "tady a ted"..

MEDVED007: No logicky, že jo, dítě je prostě jen malý člověk a dva stejní lidé na světě neexistují. I jednovaječná dvojčata se vždycky v něčem liší. Taky jsem zvědavá, jak se vyvrbí Jorika. Už teď, po čtyřech dnech, pozoruju odlišnosti od prvního kusu.

MEDVED007:
YMLADRIS: mě vlastně ty různé povahy mých dětí baví.

ANNAWA: jiné :-))))

YMLADRIS: Ale jak s tímhle pak naložit, když máš dětí víc, každé je jiné a každému je dobře v něčem jiném? Zaujmout ke každému ten přístup, který se ti jeví pro něj nejlepší, i za cenu dělání rozdílů a dojmu nespravedlnosti? Nebo hledat nějaký kompromis aplikovatelný na obě/všechny, který sice pro nikoho nebude ideální, ale ani nikomu neublíží? Pro mě momentálně dost aktuální otázka :-)

NEFELE: mas pravdu (vyviji se). ale uz treba u batolat mi prijde ze nektere kvetou temi pravidly jistotou radem atd (mozna jako autor toho clanku co jsi posilala), zatimco jine pravidla nijak zvlast neprozivaji... cili vychova stylem Sleduju dite a koukam v cem je mu dobre, co mu vyhovuje, je vetsi sazka na jistotu, nez jet konkretni styl rovnou ("protoze tak je to nejvic spravne" nebo tak)

NEFELE: já si taky myslela, že s manželem máme podobné výchovné názory....hm, už si to nemyslím....tak jako globálně asi ano, ale časem vyplulo na povrch podezřele hodně věcí, které "se tak u nás doma dělaly a tudíž je to správně"....ale já už je tak buď dělat nechci nebo se u nás dělaly správněji....ač jsme spolu před narozením první dcery spolu žili 10 let a už bysme se mohli dobře znát, tak jsem o manželovi (i o sobě) poté zjistila hodně věcí....a některé teda nepotěšily....některé ano :-)

NEFELE: Já bych tě jenom trochu poopravila - jediný, kdo ví nejlépe, co je pro dítě nejlepší, je to dítě samo. Rodiče ho "jen" nejlépe znají a proto to dokáží nejlépe poznat nebo odhadnout, případně převzít zodpovědnost a rozhodnout v situacích, kdy je to ještě nad dětské síly nebo kdy se dítě ještě neumí jasně vyjádřit. Ani rodiče ale nejsou v tomto neomylní. Nečekej neomylnost ani od sebe a chyby si nevyčítej. Jsou normální a stejně jako spousta nejistoty k rodičovství prostě patří.