DALEEN: Mně na břiše taky už docela dlouho překáží, spoustu činností jsem se bála s ním na břiše dělat (např. právě vaření, žehlení), ale na zádech mi tolik nepřekáží, mám volné ruce a bojím se max., že s ním někde nechtíc praštím o futro. "Nejujetější" počin s dítětem na zádech bylo asi vybírání zeminy při vykopávání děr pro sloupky na plot - se zvědavým batoletem to jinak nešlo a hlídat neměl kdo.

INUSHKA: mne taky ne... dokud jsem nemela druhe :-D

DALEEN: máme v rodině extrémně dlouhé ruce :-) na nákup oblečení peklo, ale zjevně se to někdy hodí :-)

Na brise uz nosim jen, kdyz kojim. ma 10 kilo. doma pred spanim ho zklidnuju v ring slingu, ta zatez na jedno rameno nic moc, aspon stridam strany.

Samozrejme je to bez nej na zadech pohodlnejsi a dokud jeste nelezl nejak zavratnou rychlosti, spis jsem ho nechavala volne hrat a pobliz delala, co potrebovala, ale ted mu byl rok a uz mesic chodi, nic s nim v mistnosti v klidu neudelam, do vseho leze, vim, ze je to pro nej prirozeny, ale radu ukonu mi tak naprosto znemoznuje. Ohradku mame a obcas tam je, ale dlouho v ni nevydrzi a tak ho obcas proste beru na zada. Jsou to jediny 2 zpusoby, jak v soucasny dobe zajistit jeho bezpecnost a neco pri tom udelat. To, ze si v ohradce sam hraje, povazuju taky za dobry. Na zadech zase obkoukava, co delam a hrozne se hrne do domacich praci, nejradsi si hraje s kostetem, vysavacem, kyblema apod. Nekdy protestuje i na tech zadech, chce proste chodit, ale neda se nic delat. To je, myslim, nebezpeci dnesnich alternativnich matek, ze nosej kvuli diteti, a ne kvuli sobe... Ja si za tim furt stojim, ze nosit jsem dite navykla proto, protoze to tak vyhovuje MNE, jasne, ze je to pro nej asi i fajn, ale meli jsme obdobi, kdy z noseni nadsenej opravdu nebyl. Kocar pouzivame minimalne. Stav mych zad je otazkou jinou:)

MEDVED007: Tak jsem buď levá, nebo mám velké dítě (tříměsíční), ale s dítětem na břiše bych nenapsala větu (píšu všema deseti) a nevidím přes ní na monitor :)

DALEEN: já s dítětem na břiše nejčastěji pracovala na počítači :-) ona byla v klidu a já taky :-)

INUSHKA: Tak nějak. A nosítko/šátek využívám tehdy, když potřebuju někam jít kam se nedostanu s kočárkem. Takže spíš výlety.

DALEEN: Mně to taky nikdy takhle nešlo. Možná je to i mým vzrůstem, přes dítě na břiše prostě pořádně nevidím a nedosáhnu, kam potřebuju. Každopádně mi to připadalo nepohodlné. Malvínu jsem prostě měla na hrací dece a při práci na ni průběžně mluvila a vyprávěla jí, co zrovna dělám. Jak začala lézt, tak se prostě po domě pohybovala se mnou a podle svých schopností "pomáhala". Sice to zdržovalo, ale zas to byl přirozený způsob kontaktu a věnování se.

o "rozmazlovani" imho se muze mluvit tak od cca roku veku, ale s nosenim spojitost nevidim, spis jde o pozornost venovanou diteti, ze ho ji zahlcujeme, zvykaji si na to, nemumi si pak pozdeji samy hrat. nosim casto i kdyz to proste potrebuju ja a synovu se to zrovna nelibi (dam ho na zada a delam urcity domaci prace).

INUSHKA: jako, že je každý člověk jiný, to bych tak nějak pochopila...ale že ze dvou rodičů se poskládají geny tak, že jsou děti prakticky protiklady ve všem (jako u nás), to už je prostě trochu moc :-)