Samozrejme je to bez nej na zadech pohodlnejsi a dokud jeste nelezl nejak zavratnou rychlosti, spis jsem ho nechavala volne hrat a pobliz delala, co potrebovala, ale ted mu byl rok a uz mesic chodi, nic s nim v mistnosti v klidu neudelam, do vseho leze, vim, ze je to pro nej prirozeny, ale radu ukonu mi tak naprosto znemoznuje. Ohradku mame a obcas tam je, ale dlouho v ni nevydrzi a tak ho obcas proste beru na zada. Jsou to jediny 2 zpusoby, jak v soucasny dobe zajistit jeho bezpecnost a neco pri tom udelat. To, ze si v ohradce sam hraje, povazuju taky za dobry. Na zadech zase obkoukava, co delam a hrozne se hrne do domacich praci, nejradsi si hraje s kostetem, vysavacem, kyblema apod. Nekdy protestuje i na tech zadech, chce proste chodit, ale neda se nic delat. To je, myslim, nebezpeci dnesnich alternativnich matek, ze nosej kvuli diteti, a ne kvuli sobe... Ja si za tim furt stojim, ze nosit jsem dite navykla proto, protoze to tak vyhovuje MNE, jasne, ze je to pro nej asi i fajn, ale meli jsme obdobi, kdy z noseni nadsenej opravdu nebyl. Kocar pouzivame minimalne. Stav mych zad je otazkou jinou:)

MEDVED007: Tak jsem buď levá, nebo mám velké dítě (tříměsíční), ale s dítětem na břiše bych nenapsala větu (píšu všema deseti) a nevidím přes ní na monitor :)

DALEEN: já s dítětem na břiše nejčastěji pracovala na počítači :-) ona byla v klidu a já taky :-)

INUSHKA: Tak nějak. A nosítko/šátek využívám tehdy, když potřebuju někam jít kam se nedostanu s kočárkem. Takže spíš výlety.

DALEEN: Mně to taky nikdy takhle nešlo. Možná je to i mým vzrůstem, přes dítě na břiše prostě pořádně nevidím a nedosáhnu, kam potřebuju. Každopádně mi to připadalo nepohodlné. Malvínu jsem prostě měla na hrací dece a při práci na ni průběžně mluvila a vyprávěla jí, co zrovna dělám. Jak začala lézt, tak se prostě po domě pohybovala se mnou a podle svých schopností "pomáhala". Sice to zdržovalo, ale zas to byl přirozený způsob kontaktu a věnování se.

o "rozmazlovani" imho se muze mluvit tak od cca roku veku, ale s nosenim spojitost nevidim, spis jde o pozornost venovanou diteti, ze ho ji zahlcujeme, zvykaji si na to, nemumi si pak pozdeji samy hrat. nosim casto i kdyz to proste potrebuju ja a synovu se to zrovna nelibi (dam ho na zada a delam urcity domaci prace).

INUSHKA: jako, že je každý člověk jiný, to bych tak nějak pochopila...ale že ze dvou rodičů se poskládají geny tak, že jsou děti prakticky protiklady ve všem (jako u nás), to už je prostě trochu moc :-)

INUSHKA: rozumim nevim jsem stastna ze to nemusim resit.
asi to pojmes dle sebe. tj pokud ty jsi napr zatizena na spravedlnost, budes hlavne resit aby to bylo spravedlive (co to mmch znamena?). pokud jsi silny individualista, tak.. dopln atd

MEDVED007: proto začínám být fakt zvědavá, jaké povahy bude potomek tentokrát.

INUSHKA: a aby to bylo veselé, tak obvykle každé dítě je úúúúplně jiné....vsadím se, že kdybych měla dětí 15, tak bude pořád každé jiné.....

YMLADRIS: Je to OT, ale díky za zajímavý odkaz (sama jsem NF, v kombinaci s manželem NT jsem zvědavá, jaký bude syn a popravdě mě do této chvíle ani nenapadlo nad touto typologií uvažovat s ohledem na výchovu dítěte).

Proto si taky muzu trochu myslet a domnivat se, ze tato nejednoznacnost lidskeho temperamentu muze byt i u naseho ditete :) Taky si nejsem uplne jista tim, jestli do do urciteho veku lze dite povazovat za nejaky konkretni typ osobnosti, konzervativne receno osobnost se vyviji, neni to nic pevne ustaleneho daneho, tezkopadneho...s cim nelze hnout.