DALEEN: Věšela jsem prádlo často s dítětem na zádech, protože jsem ho potřebovala nějak vzít s sebou do sušárny a nejlíp nenechat tam lézt po zemi, protože je to taková ta hrubá betonová neumytelná, co když na ni spadne kousek prádla, tak jde znovu do pračky. Na břiše mi nešlo skoro nic.

Dost často tady čtu jak si dáte dítě na břicho/záda a děláte domácí práce. Fakt vám to dítě nepřekáží? Já to párkrát zkusila a přijde mi to mnohem složitější a zdlouhavější než když dítě na nějakou dobu odložím na hrací místo, udělám práci rychle a pak se mu věnuju.
Z mého pohledu to má tu výhodu, že dítě pochopí, že rodič se mu nemůže věnovat nonstop a naučí se zabavit se na nějakou dobu samo.
Zjistila jsem, že dítě při jakékoliv činnosti mi prostě překáží (vytírání, věšení prádla), nebo se bojím, že ho zraním, spálím (žehlení, vaření).

Ja si myslim, ze ty teorie o rozmazeni ditete nosenim/spolecnym spanim atp. maji na svedomi opravdu (jak tady uz nekdo psal) tak ty 3, mozna 4 generace minulyho stoleti z vyspelych zemi. A tyhle generace prave jsou poznamenany urcitejma udalostma (napr. svetovy valky, politicky rezimy) a bohuzel jsou to ty obeti obeti, emocne frustrovany a ne zcela zdravy, protoze jejich vlastni rodice proste nemeli na vyber a museli resit jiny veci, nez to, zda dite rve v postylce/kocarku. + k tomu cilene vymyvani mozku v ramci sireni ruznych ideologii.. V Konceptu kontinua je to krasne popsany a teorie o drogovy zavislosti, ktera tam je nastinena, mi prijde docela logicka a vubec ve svym okoli vidim hooodne pripadu, ktery nejsou schopny bejt stastny nebo se radovat "tady a ted"..

MEDVED007: No logicky, že jo, dítě je prostě jen malý člověk a dva stejní lidé na světě neexistují. I jednovaječná dvojčata se vždycky v něčem liší. Taky jsem zvědavá, jak se vyvrbí Jorika. Už teď, po čtyřech dnech, pozoruju odlišnosti od prvního kusu.

MEDVED007:
YMLADRIS: mě vlastně ty různé povahy mých dětí baví.

ANNAWA: jiné :-))))

YMLADRIS: Ale jak s tímhle pak naložit, když máš dětí víc, každé je jiné a každému je dobře v něčem jiném? Zaujmout ke každému ten přístup, který se ti jeví pro něj nejlepší, i za cenu dělání rozdílů a dojmu nespravedlnosti? Nebo hledat nějaký kompromis aplikovatelný na obě/všechny, který sice pro nikoho nebude ideální, ale ani nikomu neublíží? Pro mě momentálně dost aktuální otázka :-)

NEFELE: mas pravdu (vyviji se). ale uz treba u batolat mi prijde ze nektere kvetou temi pravidly jistotou radem atd (mozna jako autor toho clanku co jsi posilala), zatimco jine pravidla nijak zvlast neprozivaji... cili vychova stylem Sleduju dite a koukam v cem je mu dobre, co mu vyhovuje, je vetsi sazka na jistotu, nez jet konkretni styl rovnou ("protoze tak je to nejvic spravne" nebo tak)

NEFELE: já si taky myslela, že s manželem máme podobné výchovné názory....hm, už si to nemyslím....tak jako globálně asi ano, ale časem vyplulo na povrch podezřele hodně věcí, které "se tak u nás doma dělaly a tudíž je to správně"....ale já už je tak buď dělat nechci nebo se u nás dělaly správněji....ač jsme spolu před narozením první dcery spolu žili 10 let a už bysme se mohli dobře znát, tak jsem o manželovi (i o sobě) poté zjistila hodně věcí....a některé teda nepotěšily....některé ano :-)