A taky se na jídlo musim soustředit, jinak pak mám pocit, že jsem nic nesnědla. Když jím za pochodu, tak o tom jídle skoro nevim a snim toho následně víc. Což je takovej dnešní trend fast foodů. Toho bych se taky chtěla u dcery vyvarovat.
Ale to je můj pohled, každýmu vyhovuje něco jinýho, vám NEMESISS třeba jídlo za pochodu vůbec neva :-)
Point asi byl, že jaký si to člověk udělá, takový to má. A nebát se po dítěti vyžadovat taky určitej respekt k rodinným zvyklostem. Ono to zvládne, když uvidí, že jinak jídlo nebude :-)

NEMESISS: Jasně, my taky jako rodina nikdy nestolovali, já to neberu jako rituál. Ale mě osobně by nebavilo dítě s jídlem honit, takže moje "lenost" - možná, ale spíš to vnímám tak, že jí se prostě u stolu, jednak aby byl bordel jen na jednom místě, aby se to dítě naučilo při jídle trochu uklidnit (což je imho i zdravé, prospěšné trávení atd.), abych já s tím měla méně práce a mohla se v klidu najíst taky (tohle je pro mě asi zásadní bod...já jím nejraději o samotě popravdě, ale to jaksi nejde realizovat, tak aspoň chci, abychom si obě dvě k jídlu sedly a snědly ho pokud možno v klidu, což zahrnuje i to, že se dítě nají samo).

TORUVIEL: asi jo. je to tim, ze ja neberu jidlo tolik jako ritual, protoze to tak u nas doma nikdy nebylo a je pravda, ze na tohle narazim v zivote casto - ze jsem v oblasti stolovani prilis velky samorost ( i kdyz miluju vareni a jidlo obecne). my vlastne jedli pohromade jako rodina jen velmi, velmi vyjimecne a zadne stolovaci zasady u nas nikdy nebyly.

MALA_MISIA:
ANNAWA:
asi to mame prilis anarchisticky... je pravda, ze dyl ve stolicce vydrzi za predpokladu, ze jime cela rodina - tedy rodice + 1 dite. mozna v tomhle selhavam co do stanovovani hranic.

ANNAWA: ja s tim taky trochu mam problem, protoze jasne, je zdrave byt u jidla v klidu. na 2. str. ho nasilim drzet ve stolicce nehodlam (odzkouseno - vysledek je ten, ze mu pak celej ten akt jidla jen zhnusim a nechce jist vubec). tak pobiha kolem, obcas si sedne na klin mne/tatovi, obcas si sedne sam, ale vydrzi to tak na 2 sousta max.

BEBERA: obcas musim povesit pradlo - x pater od pracky k veseni, kdy nezvladnu nest kybl v jedny ruce a dite v 2., samotnyho ho o x pater vys/niz taky nenecham.

LEJIMADA: přesně, jidlo je ritual. A taky máme rádi velké snídaně občas :-)

Přidávám se ke stolování u stolu... i když občas dítě sní jen stopové množství stravy... ono mu trocha hladu neuškodí. Nabídnu, nechceš?-nejez a nic jiného nedostaneš. Chceš pobíhat? Pobíhej, ale nejez. Jídlo je rituál a mělo by se k němu tak i přistupovat. Naše děti mají rády tzv. královské snídaně (pojmenoval to Jířa). Uděláme si čaj a kávu do servisu po babičce, na stůl hezky cukřenka, máslo v máselnici, uděláme třeba míchaná vajíčka a opečeme tousty.. A společně a dlouho snídáme a klidně si i zapálíme svíčky :)

A s tím vztekem nevím... Jířa je specifický a dokonale na něj působí pevné objetí. Na Madlenku nesahám, není v těchto situacích kontaktní. Zato zvládá dokonale herecké etudy... dnes jsem ji nedovolila další bonbon (přivezla návštěva) a tak odešla z pokoje, sklonila dramaticky zrak, ramena a sklesle odešla dva metry odemne. Rozhodila rukama a nešťastným hlasem volala "Ach jo, ach ne... Ach jo, ach ne. Nemám vůbec žádné jídlo, vůbec žádné papání... Ach jo, ach ne." Ale aspoň se nevzteká :D

MALA_MISIA: ja to taky povazuju za důležitý, plus mi to přijde dobré i s ohledem na ostatní členy rodiny, starší děti zejmena. Vyplatilo se mi jídlo nijak nedramatizovat, ale od malička zavést jídlo u stolu, u kterého se může mluvit atd.

ANNAWA:
NEMESISS:
Jojo, jeste nedavno bych asi popisovala podobny zpusob krmeni jak pise Nemesiss, ale ted souhlasim s ANNAWA, v nekterych veci chci urcovat hranici ja, a to je treba jidlo u stolu. Dite stolicku taky nedavalo, obcas se vztekalo a svete div se, ted uz zacina chapat, ze u jidla se sedi a nebeha. Obcas teda svacinku klidne dam do ruky, krupiny pohankove a jine taky klidne jinde a jsem otevrena alternativam, ale u toho jidla si takto buduju ritual, aby aji dite melo dobre stravovaci navyky.

NEMESISS: Proč musí doma do nosítka?

ALI_EN:
KOTENCE:
pridavam se do klubu, jeho agresi taky nevim, jak zvladat, (ne)resit. nejvetsi mela je, kdyz je nasranej, ze musi nekdy do nositka na zada doma a mam na sobe jen triko a zacne me vsi silou do tech zad kousat v mistech, kde mam x materskejch znamenek. jinak krome kousani jeste skrabe a taha vlasy/kuzi (a s potesenim u toho rve aaaauuuu aaaauuuu)

KOTENCE: to je zajimavej pristup, co popisujes...tim, ze ho nechavam jist samotnyho lzickou neminim, ze ji jen sam lzickou, obcas ho proste krmim, a v podstate jim ja, on kolem beha, dela svy veci a vzdycky se zastavi cestou pro kus zvance, necha si dat do pusy, popr.si sam vezme,popr. to hodi na zed atp. ja mam trochu problem mu tu lzicku furt nechat v ruce - respektive nechat ho litat kolem s lzickou v puse/ruce, protoze se ted nedavno v mym blizkym okoli stalo, ze na tu lzicku dite spadlo (pusou se napichlo), skoncilo to sice dobre, ale ten sok a x dni na jipu...me to trochu traumatizovalo a ze by vydrzel sporadane sedet v jidelni zidlicce, to tak na chvili, ze ani nema cenu ho tam davat.

ALI_EN: tak to by me taky zajimalo. Zrovna fyzicky utoky me tak nasiraj, ze se prestavam ovladat. Kdyz mi opakovane kopala do obliceje, tak jsem nakonec zcela nekontaktne odesla z mistnosti, protoze bych ji jinak asi zabila. Dcera se strasne rozplakala a pak uz to nedelala. Na jednu stranu me tohle reseni neprijde idealni, na druhou stranu je to asi jedina vec, kterou i ona sama muze udelat, kdyz ji nekdo bude bit... Ted me pro zmenu kouse :-( To s ni vzdycky zatresu a vynadam ji, ze to boli a nelibi se mi to. Nefunguje to, nevim.

jak kontaktni matka resi to, aby do ni dite nebusilo? Splasenej kluk rok a pul. to jeho nevinny placani do me nabira neprimerene na intenzite. Vysvetluju mu, ze ne, ukazuju, at dela mala (hladi me, ne bije). Ukazuju, ze to boli. Zabira to jen nekdy, jindy naopak dostanu jeste vetsi. Je stradnej mazel, ale zkousi, co muze, nebo se vzteka.

LEJIMADA: plne souhlasim,ale mam syna,ktereho absolutne nezajima,ze ja varim,on si hraje svoje,nikdy nemel potrebu mi pomahat. Jest s pomoci noze a vidlicky ano,tak je dostal,ale furt to neumi pouzivat,jen se s tim rad hraje,obcas neco ureze,okurku apod....radsi ji rukama a to ma 2,5 roku. Zato jeho skoro rocni sestra bude nejspis jiny priklad,tu zajima lzicka,toz ji dostala,no malovat asi budem brzo!

NEMESISS: ja ji to vybryndany jidlo nechavam uklizet a to od doby, co udrzi hadrik. Obcas to vedlo k jeste vetsimu mnozstvi naschval vylityho, ale i to je cim dal lepsi. Bryndaky u nas taky nejsou v kurzu, ale to hlavne proto, ze se stejne to jidlo vzdycky dostalo i pod nej a ja tak mela akorat jeden kus k prani navic. Taky muzu napsat, ze dite ji od roka samo lzickou - ono mu totiz nic jinyho nezbyva, kdyz matka ji svoje a nekrmi ho :-) Pro me je pohodlnejsi se v klidu najist, pak pomoct diteti s tim, co mu zbejva, a nakonec uklidit celou kuchyn. Urcite lepsi nez krmit dite, pak stejne uklizet a koukat na vlastni stydnouci obed, ke kterymu se dostanu buhvi kdy. A hlavne je pro me dulezitejsi to spolecny stolovani, i kdyz s mega bordelem, nez cisty batole.

LEJIMADA: jen na okraj - rostoucí židli jste řešili? jíst v kleče mi fakt nepřijde pohodlný. ale za nás asi normálka...