_BENNY: Krugman je demagog. Už jen ta zmíňka o Hooverovi mne pobavila, málokdo před ním utrácel natolik, jako Hoover :)) Málokdo před Hooverem tvořil natolik restriktivní pracovní právo - vždyť Hoover v projevu někdy v době s 15 - 20 procentní nezaměstnaností vyvyšoval svoji administrativu a říkal, jak dokázala podpořit vznik "historicky nejvyšších reálných mezd" - no právě :))

To, jak se na Hoovera poukazuje jako na "přílišného zastánce laissez-faire" je jen obrovský omyl - on jím nikdy nebyl!

Pár Hooverových prosazených opatření "proti krizi" a několik jeho názorových postojů:

- indexace mezd (pozdější nemožnost jejich snížení),
-> následný pád indexace mezd (neudržitelný systém, nezaměstnanost přes 26 %) lavinový a nárazový pád mezd
->-> nárazové snížení příjmu bank
->->-> zhroucení bankovního sektoru
->->->->úvěrová expanze, stát si začal ve velkém půjčovat (rychlost: dluhopisy za 300 milionů dolarů/týden) - mimochodem, tuto politiku pana Hoovera chválil i J. M. Keynes :)
->->->->->tlak na zlatý standard, FED zvyšoval úroky (vytěsnovací efekt, stát získával půjčky na úkor soukromého sektoru),
- ochranářská politika
->zvýšení cel,
->omezení konkursních zákonů
- zvýšil daně nejbohatším na 63 %

Hoover podporoval i budování infrastruktury. Za jeho vlády vzniklo více významných veřejných staveb než za předchozích 30 let včetně mostu přes záliv v San Francisku, akvaduktu v Los Angeles a Hooverovy přehrady.

„Nemuseli jsme podnikat vůbec nic. To by ovšem znamenalo naprostý krach. My však jsme řešili situaci tím, že jsme soukromým podnikatelům a Kongresu navrhli gigantický program hospodářské obranné strategie a provedli největší protiútok v dějinách tohoto státu.“
- H. C. Hoover :)

Jak tedy vznikla fáma o Hooverově pasivním nicnedělání? Může za ní jeho politický oponent z následujícího volebního klání, slavný FDR – Franklin Delano Roosevelt, s nímž Hoover prohrál na celé čáře.

Roosevelt během předvolební kampaně přemýšlel, jak zviditelnit Hooverovy přešlapy. V žádném případě ale nemohl říct, že Hoover chtěl pomoci dělníkům, farmářům a to nakonec krizi prodloužilo. Bylo by to kontraproduktivní a hlasy by tím nezískal.

A tak vznikl mýtus o nicnedělaní prezidenta Hoovera očerňující jedinou dobrou rady, kterou Hoover kdy dostal: „Nechte to vyhnít, pane prezidente!“.


- obhajoval velké podniky a silné odbory, korporativista.

Ostatně, o tom, že Hoover se s "laissez-faire" moc nekamarádil svědčí i jedno označení v jedně tehdejších novinách, kdy o tehdy ještě snad nastupujícím prezidentovi psali jako o „daleko nejpovolanějším představiteli moderní státnicko-inženýrské vědy.“

Není v tom článku trochu chyba v úvaze? Proč se považuje za vzdělanostní ekonomiku to, že se všichni najednou vrhnou do bankovnictví (či jakýkoli jiný obor)? České školství je silně podfinancováno dlouhé roky. Vůbec nejde o to, že by mělo produkovat více vysokoškoláků (navíc rozložení inteligence v populaci nijak penězi ukecat nejde). Jde především o zlepšení kvality, zvýšení možností atd.

Příklad vytržený z praxe - můj známý studoval na MFF specializovaný obor matematiky (přesný obor si napamtuju, není to podstatné), pokračoval doktorandským studiem, udělal si v daném oboru jméno v zahraničí a později se dostal na "post-doc" do Finska. Tam tento obor nikdo další nestudoval už několik let, přesto tam měl v knihovně plný přístup k nejnovějším publikacím - v ČR sehnal pouze pár kousků pár let starých, zbytek by si musel platit sám, na což bohužel neměl. Ve Finsku dostal stipendium, které mu plně pokrylo náklady a ještě mu dost zbylo, v CŘ mu stipendium pokrylo leda tak bydlení na koleji (ve Finsku bydlel v pronajatém bytě). Pokud by peníze šly na zkvalitnění oborů, zlepšení přístupu k odborné literatuře, k materiálům a technologiím (viz třeba lékařské obory), jsem jednoznačně pro.

Další věcí je změna už v základním školství - jak dlouho se mluví o tom, že děti biflují encyklopedické znalosti? A stav je stále stejný - kamarádky syn dělá gymnázium a nadále se v dějepise učí telefonní seznamy historických dat bez vzájemných souvislostí, v zeměpise se učí nazpaměť názvy afrických států (kolikrát se v té oblasti už změnily státy jen za posledních pět let?) atd. Po pár letech pak student sice ví, kdy bylo popraveno 27 českých pánů, ale netuší, proč se to stalo a co se v té době dělo jinde v Evropě, ví, jaký stát leží na úpatí Kilimandžára, ale netušína kterou stranu se vydat do Pardubic. A nemluvě o tom, že si neumí spočítat úroky v bance, neznají základy českého, natož evropského práva atd. Pokud peníze půjdou na užitečnou změnu osnov, které propojí encyklopedické znalosti s těmi praktickými (protože nestačí jen vědět, kde hledat, ale také tušit, co hledat), budu pro.

Podpora vzdělávání by měla být prvořadá pro každou vládu, protože vzdělaní lidé jsou užitečnější an trhu práce a není podstatné, v jakém to je oboru. Je jedno, jestli to je dělník nebo ten bankovní úředník. Vzdělaný člověk, který umí pracovat s informacemi, může snáze změnit obor činnosti, naučit se nové dovednosti, je méně závislý na pomoci druhých, je odpovědnější k vlastním financím. Navíc není tak manipulovatelný (což určitě ocení nejen PIZI), umí se lépe rozhodovat..