• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    _BENNYEkonomie - střet ideí
    NAKASHI
    NAKASHI --- ---
    http://www.imf.org/external/pubs/ft/wp/2012/wp12202.pdf

    At the height of the Great Depression a number of leading U.S. economists advanced a
    proposal for monetary reform that became known as the Chicago Plan. It envisaged the
    separation of the monetary and credit functions of the banking system, by requiring 100%
    reserve backing for deposits. Irving Fisher (1936) claimed the following advantages for this
    plan: (1) Much better control of a major source of business cycle fluctuations, sudden
    increases and contractions of bank credit and of the supply of bank-created money.
    (2) Complete elimination of bank runs. (3) Dramatic reduction of the (net) public debt.
    (4) Dramatic reduction of private debt, as money creation no longer requires simultaneous
    debt creation. We study these claims by embedding a comprehensive and carefully calibrated
    model of the banking system in a DSGE model of the U.S. economy. We find support for all
    four of Fisher's claims. Furthermore, output gains approach 10 percent, and steady state
    inflation can drop to zero without posing problems for the conduct of monetary policy.

    This paper revisits the Chicago Plan, a proposal for fundamental monetary reform that
    was put forward by many leading U.S. economists at the height of the Great Depression.
    Fisher (1936), in his brilliant summary of the Chicago Plan, claimed that it had four
    major advantages, ranging from greater macroeconomic stability to much lower debt levels
    throughout the economy. In this paper we are able to rigorously evaluate his claims, by
    applying the recommendations of the Chicago Plan to a state-of-the-art monetary DSGE
    model that contains a fully microfounded and carefully calibrated model of the current
    U.S. financial system. The critical feature of this model is that the economy’s money
    supply is created by banks, through debt, rather than being created debt-free by the
    government.
    Our analytical and simulation results fully validate Fisher’s (1936) claims. The Chicago
    Plan could significantly reduce business cycle volatility caused by rapid changes in banks’
    attitudes towards credit risk, it would eliminate bank runs, and it would lead to an
    instantaneous and large reduction in the levels of both government and private debt. It
    would accomplish the latter by making government-issued money, which represents equity
    in the commonwealth rather than debt, the central liquid asset of the economy, while
    banks concentrate on their strength, the extension of credit to investment projects that
    require monitoring and risk management expertise. We find that the advantages of the
    capital adequacy requirements.

    Chicago Plan go even beyond those claimed by Fisher. One additional advantage is large
    steady state output gains due to the removal or reduction of multiple distortions,
    including interest rate risk spreads, distortionary taxes, and costly monitoring of
    macroeconomically unnecessary credit risks. Another advantage is the ability to drive
    steady state inflation to zero in an environment where liquidity traps do not exist, and
    where monetarism becomes feasible and desirable because the government does in fact
    control broad monetary aggregates. This ability to generate and live with zero steady
    state inflation is an important result, because it answers the somewhat confused claim of
    opponents of an exclusive government monopoly on money issuance, namely that such a
    monetary system would be highly inflationary.
    DOGITO
    DOGITO --- ---
    ENDER: asi ma blbou naladu, ze ho vysoupli za aeroholdingu ;)
    APOSTRI
    APOSTRI --- ---
    HONIK: Jak jsem rikal, to je spis pravni ci politicka otazka, nikoliv ekonomicka. Z pohledu ekonomie jsi porad soucasti transakce ze ktere mas nejaky uzitek, i kdyz treba mensi nez kdyby jsi tech 200kc utratil dle vlastni vule. Tedy uzitky a ceny tehle transakce na tebe se porad pocitaji jako jeji soucast nikoliv jako externality.

    Rekneme ze tento zakon vesel v platnost referendem, ve kterem jsi ty hlasoval proti nemu. V takovem pripade by se dalo rict ze na politicke rovine je tvoje povinost ucastnit se vysledné transakce externalitou demokratickeho procesu. Ale i to je problematicke. V zastupitelske demokracii je to uz nadmiru komplikovane, protoze byt zastupovan ma sve zasadni uzitky a na druhe strane jsou ceny, z nihz jedna je agency cost, totiz ze nejsi vzdy zastupovan ve tvem vlastnim zajmu.
    ENDER
    ENDER --- ---
    Kohout je někdy až moc zaujatej :)

    Proč rakouská škola vznikla v Rakousku | Finmag.cz
    http://www.finmag.cz/cs/finmag/ekonomika/proc-rakouska-skola-vznikla-v-rakousku/
    Pavel Kohout: O porouchaných regulátorech | Finmag.cz
    http://www.finmag.cz/cs/finmag/ekonomika/pavel-kohout-o-porouchanych-regulatorech/
    _BENNY
    _BENNY --- ---
    Top Economists: Iceland Did It Right … And Everyone Else Is Doing It Wrong - Washington's Blog
    http://www.washingtonsblog.com/2012/08/top-economists-iceland-did-it-right-everyone-else-is-doing-it-wrong.html
    HONIK
    HONIK --- ---
    APOSTRI: Heled, a kdyz musim ze zakona platit obci 200 kc za to, ze mi odklizi snih okolo domu, jsme taky osoby ucastnici se transakce?
    APOSTRI
    APOSTRI --- ---
    APOSTRI: Nakonec je to zrejme i z toho ze pokud si nekdo najme nekoho jineho na trestny cin, pak jsou vini, a tedy "puvodci" oba.

    Jinak je zajimave ze na ideologicke urovni je skoro vzdy snaha prisoudit zasluhy, cili v tomto smyslu puvodcovstvi predevsim jedne ze stran. Marxismus zasluhy prisoudi primarne tomu kdo praci vykonal a naopak vulgarni zpolitizovane pojeti neoklasicke ekonomie (cili jednim slovem neoliberalismus) je zas primarne prisoudi tomu kdo si nekoho na praci najal.
    APOSTRI
    APOSTRI --- ---
    HONIK: Pokud uzavreme transakci resp. v pravnim smyslu kontrakt tak se oba dva stavame puvodci uzitku i ceny na obou stranach. Protoze na to aby vznikl nejaky kontrakt a z nej plinouci uzitky a ceny, potrebujes obe strany. Bez obou neni nic z toho.

    Predstav si ze ti zaplatim treba 200kč za to ze uklidis snih okolo meho domu. Oba dva se tim stavame puvodci toho ze je ten snih uklizeny, ja protoze jsem prisel s tim napadem a zaplatil ti za to a ty protoze jsi to udelal. Oba dva jsme dokonce i puvodci toho ze mas ted v penezence o 200kč vic, ty svoji praci a ja tim ze jsem ti tech 200kč nabidl a pak dal. Ja ted pozivam uzitku s toho ze neuklouznu a ty pokud by jsi bydlel ve stejnem dome taky (a hralo by to roli pri rozhodnuti jestli na moji cenu pristoupis). Nicmene uzitku z uklizeneho snehu pozivaji i dalsi lidi ktery se naseho uvodniho kontraktu neucastnili, nezaplatili zadnou cenu, ani praci. A to je prave externalita (v tomto pripade positivni).

    Nakonec z textu na anglicke wikipedii je to zrejmejsi "an externality... is incurred by a party who was not involved as either a buyer or seller of the goods or services causing the cost or benefit."

    Otazka dobrovolnosti a nedobrovolnosti nejakeho vztahu my prijde spis problem prava. Pokud se na nejake transakci podilet musis (a v tom pripade to neni kontrakt), tak pak se nepodilis na urcovani nabidky ci poptavky tedy ani ceny a nejednas na zaklade sveho uzitku a tim vsim prestavas byt predmetem vetsi casti ekonomie.
    HONIK
    HONIK --- ---
    APOSTRI: A jak definujes to ucastneni se na transakci? Jako ze jde o umyslnou ucast? Co kdyz jsi ucastnikem nejakeho vztahu nedobrovolne, na zaklde pravni normy?

    A proc podle tebe v tom umyslne zalozenem vztahu neni skodlive jednani agenta externalitou? Kdyz externalitou se rozumi "vnější účinek nějakého ekonomického rozhodnutí, resp. činnosti, tzn. část dopadů činnosti, kterou nese někdo jiný než její původce"? Podle me to uplne presne sedi treba i na reditele firmy, ktery si sobe do kapsy prihraje cast penez firmy.
    HONIK
    HONIK --- ---
    SUCZKER: Z ceho podle tebe vyplyva, ze externalita je neco, ceho se nejde zbavit? Treba Coasuv teorem a priklad s tovarnou znecistujici vodu. Kdyz jsou nulove transakcni naklady a prevazi prinosy toho, aby nedochazelo ke znecisteni, tak znecisteni nebude...
    KINOKIO
    KINOKIO --- ---
    ZTOHOVEN: Svoboda, ekonomika, korupce
    DOX 4. 2. 2013 od 18:00 do 19:30


    Program s otevřenou diskuzí odpovídá na otázky:

    Co je svoboda a jaká se za ní skrývá filosofie?

    Budou s příchodem kryptoanarchie dále vznikat monopoly a může se také svobodný trh mimo kontrolu států stát obětí mezinárodních korporací?

    Jak si lze představit ochranu majetku, ochranu osobních práv, systém zdravotnictví a regulaci bank bez zásahu státu?

    Jaká je funkce měny Bitcoin, čím se liší od zlata a je její využití cestou, jak i těm nejchudším lidem dovolit dosáhnout na přijatelnou životní úroveň?
    APOSTRI
    APOSTRI --- ---
    HONIK: O externalite se z pravidla mluvi pouze tehdy pokud se dodatecna cena ci benefit tykaji jedne ci vice tretich osob neucastnich se transakce. Pokud by se agency cost tykaly tretich osob, pak by byly externalitou, pokud by se tykaly jen vztahu agenta a toho kdo si ho najimá, pak nejsou externalitou.
    SUCZKER
    SUCZKER --- ---
    HONIK: Externalita jako taková nemá popsanou vnitřní strukturu. Agency costs jsou vnitřně celkem strukturované, takže alespoň z hlediska "filosofie vědy" se o to samé nejedná. Jednoduše řečeno je externalita je něco, čeho se nejde zbavit a navíc je to často dobře kvantifikovatelné. Jestli se jedná speciální druh externality, musíme si odpovědět otázku, zda se těch "agency costs" nějakým způsobem zbavit dá. Toť můj krátký diskurs, třeba zcela milný.
    HONIK
    HONIK --- ---
    Měl bych takovou ekonomickou terminologickou otazku. Nejsou agency costs vlastne jenom druhem externality? Nebo, pri dostatecne sirokem chapani pojmu agency costs, neni to uplne to same jako externalita?
    BOBASH
    BOBASH --- ---
    T_Y_L: Právě, u bank je to spíš o tom, že se něco nepovoluje než že by se to zakazovalo...
    XCHAOS
    XCHAOS --- ---
    OJIRIO: no, my jako s.r.o. měli účet u Fio, ještě když to bylo družstevní záložna - tedy předtím, než se transformovali na Fio banku. (já to sem postnul proto, že detaily neznám)
    T_Y_L
    T_Y_L --- ---
    XCHAOS: No banky jsou silně regulovány a má to své důvody (už třeba jen kvůli pojištění vkladů). Aby někdo mohl zpochybňovat, že to naše zákony zakazují by bylo potřeba nejprve vědět proč to mají zakazovat. A jak již podotkl
    OJIRIO tyhle informace v tom článku absolutně chybí. A bez toho těžko říci v čem se to konkrétně liší od družstevních záložen a toho co mohou tyto záložny dělat.
    OJIRIO
    OJIRIO --- ---
    XCHAOS: No ze by ceske zakony zakazovaly druzstevni banky je podle me blbost, proto jsem chtel vedet vic (ale nedozvedel jsem se)...
    XCHAOS
    XCHAOS --- ---
    OJIRIO: tak já právě třeba čekal, že někdo zpochybní, že by to naše zákony zakazovaly... ne že dostanu přednášku, že je to výhodné pouze zdánlivě :-)
    OJIRIO
    OJIRIO --- ---
    XCHAOS: Nicmene ten clanek je velmi spatny, ja jako bankovni laik jsem z nej temer nic nepochytil, nechapu jak ta banka funguje a i o tom zakazu u nas jsem se nedozvedel nic krome toho ze nejaky takovy existuje.
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam