MAJDALENKA: ne zcela. Tedka jsme zrovna ve skole brali ze pokud chces udelat reklamu na zubni pastu, je dobry aby tam hral herec ktery hraje doktora v nejakem znamem serialu :-) Lidi nejsou racionalni, lidi si mysli ze jsou racionalni.

THOMASMORTA: naivní čtení u seriálů funguje od jejich počátku. seriál Tři chlapi v chalupě je toho důkazem - ve Večerníku Praha se tehdy objevila malá noticka, že se Děda Potůček (L.Lipský) bude ženit na Staroměstské radnici - nedokážete si ani představit, kolik tam přišlo lidí! Byl plný Václavák, kudy projížděli, narvaný byl i Staromák a všichni křičeli: Děda Potůček (nikoliv Lipský), případně: Neber si jí (evidentně nerozlišovali seriálovou fikci od skutečnosti). Lipský taky někde vyprávěl, jak mu chodily desítky dopisů s nabídkami k sňatku (Neberte si tu Zázvorkovou, u nás ve vesnici máme Mařenu, to by byla nevěsta pro Vás!)
jsem optimistka a doufám, že od té doby je to aspoň trochu lepší :)

THOMASMORTA: ruzumim asi co mas na mysli. ale na druhou stranu tyto dila vetsinou ukazuji veci o kterych by se divak tezko, snadne dostal.
Ale kdyz se na druhou stranu podivas trebas na kult hakovyho krize (american history) to dokumentarni film neni ale z historicky stranky je to film kterej sprostredkovava tema v pritomnosti a ma na lidi silnej charakter.

HUNNY: Historické filmy/romány jsou v tomto směru nejnebezpečnější - vždy byly a vždy budou využívány k zobrazování aktuálních či nadčasových problémů, se skutečností mývají společného nejméně ze všech žánrů (především kvůli tomu, že jednak postavy obvykle myslí jako autorovi současníci, jednak se jedná o - často velmi banální - interpretaci nějaké dějinné události), přesto jsou mnohdy vnímány jako literatura faktu.

Další nebezpečí děl "podle skutečných událostí" je velmi mizivá pravděpodobnost nezaujatého pohledu na věc. V dokumentu o stejné události se obvykle vyžaduje neutrální postoj a konfrontování zdrojů (pokud se nejedná o politickou agitku) a i přesto není zaručena objektivita, u filmu/beletrie toto není žádáno a často ani žádoucí. Netvrdím, že to je nutně špatně - naopak dobře napsané dílo tohoto ražení může být výborným pohledem do psychologie příslušníků různých ideologií.

Přirovnání literatury k zrcadlu se mi zdá poměrně výstižná - z literatury se můžeme naučit mnohé o světě, lidech či společnosti, ale nesmíme zapomínat, že se jedná o odraz. Jednotlivé žánry určují míru pokřivenosti a zakalenosti zrcadla (přídně velikost jeho plochy). Ale myslím, že se trochu opakuji.

BAMBULA: stim musim souhlasit. taky na moje emoce maji děje které se přímo opírají o real. zážitky daleko větší váhu něž scifi.(a to mám scifi nad míru rád) . Ale dle mýho je to dobře. Pak totiž divák rozlišuje od "historického díla" k akčnímu filmu. Vždyt to ze se to zaklada na skutecnosti tak pravdepodobne mel autor snahu vytahnout hlavni smysl a ten ukazat. kdezto u akcnaku je to jen pohadka na zprijemneni vecera.

Sem v předchozim příspěvku měl spíš na mysli, že tyto seriály se snaží být v co nejbližším prostředí pro diváka a tím pádem divákovy ty "píčovi" můžou připadat jako svět ke kterému se má snažit dospět. neřikám na 100% ale i jednotlivých bodech. A jak už tu padlo hlavně morální hodnoty. Ty přeci nelze najít v žádnym tohle ze seriálu. max tak MacGyver :-D

THOMASMORTA: dovolím si jeden OT příspěvek:zrovna včera jsem s kamarádkou mluvil o tomto tématu - rozlišení fikce a skutečnosti - i když asi v trošku jiném světle. vyprávěl jsem jí, jak nejsem schopen číst knihy, jež napsal M.E.Remarque. ačkoliv nemám problém s násilím a válečnou tématikou, u těchto knih vím, že jsou psány na základě skutečných událostí a prožitků a vyvolávají ve mne velice nepříjemné pocity. jedna věc je vidět jak mimozemšťané vyhodí do povětří bílý dům a druhá číst popis vybombardovaného berlína. je zajímavé, jak pouhé uvědomění si reálnosti popisovaného stačí k prožívání dramaticky vyššího stupně emocí. a je pravdou že finta "podle skutečné události" je opravdu hojně využívána pravděpodobně právě kvůli tomuto efektu.

HUNNY: To, co popisuješ je přístup, který např. literární věda popisuje pojmem "naivní čtenář" a je obvykle přisuzován (malým) dětem. Jedná se o stav, kdy člověk není schopen odlišit realitu od fikce, což bych v případě výskytu extrémní podoby u dospělého jedince považoval za diagnózu samu o sobě a je otázka, jestli takovému člověku není nebezpečná jakákoliv fikce (třeba texty vysoce ceněných dekadentů nebo klidně knihy Terryho Pratchetta).

Je však pravda, že to nemohu takto jednoduše bagatelizovat, protože jedna z příčin je i v nedostačujícím školství. Střední školství, které nenaučí své studenty důsledně rozlišovat mezi vypravěčem a autorem knihy, není schopno naučit je rozlišovat mezi realitou a fikcí a škodlivost kultury naopak podporuje. Pak se nikdo nemůže divit oblíbenosti tzv. Literatury faktu (u níž si většina populace ani neuvědomuje, že přese všechnu snahu popisovat skutečnost, zůstává fikcí a není možné ji brát doslovně) či, v horším případě, filmů označených "podle skutečných událostí" (což je oblíbený trik už někdy ze sedmnáctého století, ne-li dříve - a hlavně to dost často ani není pravda).

THOMASMORTA: neochota lidí bavit se je určitě podporována. je to vynikající možnost předkládat lidem myšlenky, názory a úhly pohledu, které, pasivně přijímány, nepodléhají u diváků takové "kontrole" a "zkoumání" jako když si lidé informace zjišťují sami. až se z toho může stát ono nekritické přijímání stylu:"co je ve zprávách, to je pravda". samozřejmě k propagandě a podsouvání myšlenek jsou seriály využívány už dlouho, vzpomeňme třeba slavných 30 případů majora zemana:))
docela by mne zajímal názor ostatních na profilování herců dle jejich rolí v očích diváků. v příspěvcích níže byla debata o Jordánovi. nevím proč lidem příšlo zvláštní že byl na X-Massu, že tam dokonce údajně pomáhal, že to není blbec. herci přeci jen dělají svoji práci. asi nikoho nepřekvapí, že zedníka, který nám dělal příčku v koupelně, potkáme v hospodě, na ulici, v obchoďáku...tak proč je tak překvapivé potkat herce? a proč je překvapivější, že se v normálním životě nechová jako postava, kterou hraje? vždyť pro něj je to stejně jen práce a mohl mít X důvodů, které neznáme, aby jí vzal (finanční nouze, není lepší nabídka, prostě ho ukecali, rozhodl se pro stabilní angažmá byť mu umělecky nemusí zrovna vyhovovat,...). je herectví opravdu tak odlišné od ostatních profesí?

BAMBULA:
THOMASMORTA: to je sice pravda ale je tu zmíněná jen jedna část publika. Dále to sledují lidé zřejmě proto aby se ztoho ponaučili ve vlastním životě a tady právě začíná ten negativní vliv. Uvidí u syna např. marihuanu a řeknou jak to asi řešily v ulici? aha...aha tak to vyřeším podle nich a už ten přístup je ovlivněn scénaristy. neřikám že vždycky špatně ale někdy je to tak idylická metoda, která je v real. životě nepoužitelná.

BAMBULA: Vesměs souhlasím, ale upřesním několik věci - psát scénáře pro VKV a spol. je docela lukrativní záležitost, šetření spočívá v tom, že raději najmou talentovaného studenta, který jim udělá tu samou či lepčí práci za třetinovou cenu toho, o co by si řekl profesionální scénárista. Zatím jsem vesměs všichni lektoři tvůrčího psaní, co znám, potvrdili, že dlouhodobě psát tyto seriály (nebo psát pro lifestylové časopisy (ať už pro ženy nebo pro horních deset tisíc)) kazí styl. Rozumějte, že se jedná o určitý model myšlení, ve kterém když autor uvízne, tak se z něj těžko vymaňuje.
S neochotou lidí si zábavu vytvářet souhlasím, ale osobně si myslím, že je také trochu podporována viz THOMASMORTA

HUNNY: Dallas:-))) Vždycky když jsem byla u babičky tak jsme na to koukaly:-D

HUNNY: no tak Dallas je seriálová klasika, dalo by se snad i říct že odstartoval americký soapky z prostředí bohatejch. o jeho sledování se navíc dělalo celkem dost průzkumů (Watching Dallas od Ien Angové patří ke klasikám) - najdete na Google Books
Mě osobně teda přijdou zábavnější seriály z dělnického prostředí (tzn. soapky v britskym stylu), protože maj sice problémy stejný, ale je to tak nějak blíž realitě. ale jak jsem již zmiňovala, já poslední dobou TV nesleduju...

HUNNY: No jasně, jako malé škvrně jsem dokonce sledoval první sérii:-) Což jenom utvrzuje mé přesvědčení, že scenáristicky jsou podobné seriály velice dobře promyšleny.

Pamatuje tu někdo na největší bombu všech dob DALAS s Džejárem?

WE_RU: Souhlas....trošku se mi zdá, že z VKV chtěj udělat něco jako Tak jde čas (jak měl tisíc dílů)...jinak nejvíc vymaštěný jsou ty venezuelský telenovely jako! jediný seríál který sleduju jsou Zoufalé manželky...

mě hlavně přijde že to snad všechno napsal jeden člověk. Všechno je to o tom samym a dokola. max jiný ksichty bo jména.... stupidnější je už jen fotoromán v bravu. ale je pravda že at si lidi cucej na co chtej. Ale zároven to vypovídá trochu o lidskym intelektu a to mi přijde nejsmutnější.

když vezmeme český.. největší debilita jsou VKV, to stačí vidět ukázky a odradí to člověka hned. Jediný, co snesu je Ulice. Jaký názor na ní máte vy?