HUNNY: Historické filmy/romány jsou v tomto směru nejnebezpečnější - vždy byly a vždy budou využívány k zobrazování aktuálních či nadčasových problémů, se skutečností mývají společného nejméně ze všech žánrů (především kvůli tomu, že jednak postavy obvykle myslí jako autorovi současníci, jednak se jedná o - často velmi banální - interpretaci nějaké dějinné události), přesto jsou mnohdy vnímány jako literatura faktu.
Další nebezpečí děl "podle skutečných událostí" je velmi mizivá pravděpodobnost nezaujatého pohledu na věc. V dokumentu o stejné události se obvykle vyžaduje neutrální postoj a konfrontování zdrojů (pokud se nejedná o politickou agitku) a i přesto není zaručena objektivita, u filmu/beletrie toto není žádáno a často ani žádoucí. Netvrdím, že to je nutně špatně - naopak dobře napsané dílo tohoto ražení může být výborným pohledem do psychologie příslušníků různých ideologií.
Přirovnání literatury k zrcadlu se mi zdá poměrně výstižná - z literatury se můžeme naučit mnohé o světě, lidech či společnosti, ale nesmíme zapomínat, že se jedná o odraz. Jednotlivé žánry určují míru pokřivenosti a zakalenosti zrcadla (přídně velikost jeho plochy). Ale myslím, že se trochu opakuji.