HUNNY: nemyslim si, že by dexter byl primárně o utrpení a násilí. přijde mi to jako dost slušně zpracovaný drama a zároveň taková psychologická sonda do myšlenek vraha. a zároveň je tam ještě jenda rovina, "nenormální" člověk, sociopat, se postupně stává sociálním díky vlivu jeho blízkých. hodně lidí dnes trpí "odcizením", mají pocit, že do naší společnosti tak nějak nepasují, nepatří, mají strach, nebo jsou přesvědčeni, že je tak i ostatní vidí. v dexterovi je ukázáno, že každý vidí ty druhé svým vlastním pohledem - na dexterovi nikdo z jeho kolegů/blízkých nepozná, že je vrah a to nejspíš jen proto, že ho tak vidět nechce. zároveň dexter, i když si je vědom svojí krvelačnosti, snaží se ukájet na lidech, kteří pro jsou pro společnost přítěží, takže ačkoliv masový vrah, prakticky se snaží vyrovnat s prožitým traumatem a to v určitém smyslu společensky tolerovatelnou cestou. dexter ztělesňuje naději, že ať si člověk připadá jako sebevětší mimoň, že cosi lidského v něm stále je a jde jen o to to najít a dostat na povrch. já bych to nezatracoval, mně připomíná trochu hannibala lectera, zajímá mě, jak se takoví lidé cítí a co je vede k jejich činům. v různé míře všichni ubližujeme lidem kolem sebe, všichni jsme monstra, všichni máme své démony. dexter a hannibal nám ale ukazují, že tam, někde dole, jsme pořád lidé a že nemá cenu se toho lidství v nás vzdát protože po něm vlastně podvědomě toužíme. a také to může někomu pomoci chápat motivace jiných lidí, kteří ublížili právě jemu. ve skutečnosti se může jednat jen o vyděšené lidi kopající kolem sebe ze strachu aby jim někdo neublížil i když se zdá, že prakticky postrádají svědomí a sociální měřítka. to je jen taková vystavěná zeď, za kterou oni sami sebe nepustí. proč by se jinak dexter vůbec snažil žít mezi lidmi, předstírat emoce a pocit kdyby ve skutečnosti nechtěl být jako všichni ostatní?