Poslušně hlásím, že mi v anketě schází nějaká varianta na "jsem pro adopci dětí homosexuálními páry, pokud budou upřednostňovány jinak stejné podmínky splňující heterosexuální páry".

Jinak řečeno - adopce jakoukoliv fungující rodinnou jednotkou (třeba i single jedincem, splňuje-li ostatní podmínky) je lepší, než ústavní péče. Ale pokud by byl dostatek zájemců, dávala bych přednost klasické heterosexuální rodině před homosexuálním párem.

KATIA: Oni to nemyslely, že je to špatně nebo dobře, jen že je to na tom dítětí poznat.
Chtěl jsem tím říct jen že to není o tom že v rodině je někdo kdo ma prsa a druhy který ma chlupaty nohy....ale o tom, že by ta rodina v idealním případě měla byt vyrovnaná..... citliva a zaroveň praktická ( jak se tak říka)

ECLECTICA: My máme kamaráda, který má lehký problém s tím, že nedodržujeme navyklé genderové stereotypy a tvrdí, že je máme úplně obráceně. Takže se například snaží mému muži vysvětlit, že bych já neměla dělat žádné "chlapské" práce, protože to pak má špatný vliv na výchovu našich synů. Muž se tomu smějě a těší se, až kamarádovi vyrostou dcerky (6 a 3 roky), protože narozdíl od jeho ženy, která je mírná, tak starší dcerka je pěkný drak a celý tatínek, takže už vidím, jak jí vysvětluje, jak se chová dívka :-)))
Naše role ve skutečnosti nejsou obrácené, jen promíchané, protože každý z nás se chová podle své povahy a dělá to, co mu jde nejlíp. Synové s tím problém nemají a vědí, že když budou potřebovat pomct se zařizováním dílny nebo budou chtít něco vyrobit, půjdou za mnou, když se budou chtít naučit řídit, půjdou za mnou, stejně tak ale, když budou chtít vyrábět vánoční ozdobičky nebo naučit šít, plést a háčkovat. Naopak co se týče počítačů, dějin, hudby nebo historie umění, tak půjdou za tatínkem. Tatínek zvládá i stavební práce, betonování, zdění, teď už i řídí a začalo ho to bavit. Nicméně stavbyvedoucí jsem já, protože mám větší představivost a taky reálnou představu o tom, jak danou věc udělat. Tatínek je přece jen víc teoretik.

KATIA: tak, ony jsou nekteré genderové stereotypy značně kontraproduktívní.

LISTIKUS: hele a neni to spis lepsi, ze to resi "zenskym" zpusobem? nemel by to nekdo tem ucitelkam vysvetlit? ostatne konstruktivni, kooperativni reseni problemu by fakt nemelo mit nejakou genderovou nalepku, ale melo by byt podporovona u vsech deti... co se tyce nadanych deti, tak to je dost dulezity zacit s tim vcas pracovat, v socialni oblasti casto maji velke rezervy a spatne se zaclenuji, coz mozna ale neni tento pripad.....

ECLECTICA: ona to neni moje bio rodina, jsou to rodice kamarada z detstvi ( toho gaye ), kteri delaji synovi babicku s dedeckem ;-)

LURA: díky.. až budu v čr - gay historii zkouknu..

ad ten článek, v abstraktu jsem našel: The male homosexual sibling who was interviewed displayed a strong identification with his mother via a feminine self-identification, the adoption of the housewife role in a homosexual marriage, and the adoption of the passive role in anal intercourse -- mně jen zajímá jak u gay parů je pevný rozdělení, čistě z požitkové hlediska, bych tipoval že celá legrace je ve střídání rolí. Nebo ten požitek naopak roste z role, takže identifikace s rolí prohlubuje zážitek. Vynechávám rovnostářskou 69:-)

K těm rodinám: wow.
http://www.springerlink.com/content/r227m5m21985677l/

KAWALSKI: jej, tohle neslyším poprvé, že se v rodině vyskytuje víc queer jedinců. Četla jsem o rodině, kde je otec gay a syn taky a vím snad o tech případech, kdy je dcera lesba a její bratr gay.

ECLECTICA: no, 2-3 do roka vidi meho bratra, ten je gay, stejne tak casto vida meho nej kamarada, jinak styk s muzi nema, kdyz pomineme chlapecky ve skolce ;-)

LISTIKUS: btw, jen pro zajimavost....syn si uvedomuje, ze je napul cernoch, ale misto, aby z toho pochopil, ze nezalezi na barve jedince, tak se posmiva cerne holcicce, co ma ve tride... a nedokazeme mu vysvetlit, ze kdyz se bude posmivat jinym, nemuze ocekavat, ze se lide nebudou posmivat jemu ( coz se obcas deje a on to velmi spatne nese )...

KAWALSKI: ale tak určitě máte s K. nějaké kamarády, které vídá i syn, nebo ne?

LISTIKUS: statisticky vzato ano, ale kolik z toho je naučené a kolik vrozené, toť otázka. A hlavně, pokud jde o jedince, nemá smysl koukat na statistiky.

LISTIKUS: btw, jasne, ze jde hodne o osobnost jedince, silne a sebevedome deti nemaji problem a jsou i dobre prijimani, at uz maji rodinu jakoukoli, zatimco malo sebevedome deti jsou outsideri, i kdyz treba maji ukazkovou hetero rodinku.

LISTIKUS: tak muj syn sveho otce nevidel tak od 2 do 4 let a ted ho vida promenlive jednou za mesic az za pul roku, jak si otec vzpomene, a problemy resi vylozene muzskym zpusobem, i kdyz vyrusta v rodine, kde jsou dva zenske vzory...
i kdyz zase, kdyz se nad tim zamyslim, tak ja asi prezentuji ten zensky vzor, jsem benevolentnejsi, resim vse slovy, snazim se komunikovat a pochopit, moje partnerka je ten, kdo rozkazuje a tresta.
i kdyz, me pris prijde, ze u deti holcicky resi problem brekem a zalovanim ucitelce, kluci rvackou....malokdo rozmluvou...

ECLECTICA: no jsem čekal že se někdo ozve........koflik řeší rozmluvou nikoliv že by se hned pral.....ale samo že to nemusí byt hned žensky způsob řešení....ale kdyby jsi to viděla tak by jsi asi taky uznala...... všeobecne se da myslim říct že jsou prvky v chování které spíše volí ženy a jiné zase muži....ne?

LISTIKUS: co to znamená, "řešit konflikty ženským způsobem"?
Popravdě, mně je takové to striktní rozdělování na to, co dělají holčičky/ženy a co chlapečci/muži, docela proti srsti. Není to tí, že bych byla nějaká feministka, ale naopak proto, že se snažím od těchhle škatulek oprostit. (Ačkoli chápu, že mým motivem je stigma "divné holčičky").

ECLECTICA: No nejsem psycholog, ale myslim ze nejde jen o okolí ale o samotneho jedince a jeho schopnost se vyrovnat s ODLIŠNOSTÍ. A neni to otazka jen homosexuality, ale jakekoliv odlišnosti at třeba tím že pohlíží na život jinak než jeho okolí a pak řeší otazku jak se do společnosti zapojit/integrovat a hrat tam svojí ulohu s kterou bude spokojeny. Je to srozumitelné?


KAWALSKI: No zrovna tuhle otazku jsme řešili včera ohledne syna mé kamaradky. Ve školce ji řekli, že je velmi nadaný a ma problem se zařadit do kolektivu, protože je mentálně 8leteho kluka, tak tam ma kamarada vietnamce, který zase neumí dobře česky, ale našli se tam a tvoří jakousi vedlejší skupinu. Ale co jsem chtěl říct, je že ji učitelky ve škole řekly že je videt že s nima otec nežije a ani ho moc nenaštěvuje. Že například konflikty ve školce řeší ženskym způsobem. Tak si myslím, že nejde o to aby v rodině byla zastoupena podobizna ženy a muže, ale jejich způsob jednání a myšlení. Poté je zřejmě dítě schopno identifikovat se.

LURA: jo. S tim vsim naprosto souhlasim. Ja se snazila vytvorit co nejjednodussi modelovej priklad a sklouzla sem k totalni cernobilosti. V tom co pises mas naprostou pravdu :)