KAWALSKI: No koukám, že už to tu trochu objasnili/y Ziva a Fronema - cítím se občas jako muž a občas jako žena, občas jako obojí a občas zcela bezpohlavně. Přitahují mě sice převážně ženy, ale někdy i muži a někdy vůbec nikdo (pokud to nejsou macha, např. můj manžel, který je na tom na výrazně nižší volume podobně jako já).
Žádná operace by mi nepomohla, protože vždycky by to bylo špatně - takže to beru tak, že naopak je všechno nějakým způsobem dobře. Ideální stav by pro mě byl takový, jako jsem zažila v jednom snu - byl to takový zvláštní svět, kde se tělo tvořilo pomocí pocitu a přání. Takže když jsem se ráno probudila s mužským pocitem, měla jsem mužské tělo i s penisem, když jsem se druhý den probudila s pocitem ženským, i moje tělo odpovídalo tomu pocitu. K tomu je naše lékařství a plastické operace v podobném vztahu, jako když půjdu sbírat jahody s bagrem, takže můžu jen snít a žít tak, jak žiju.
Prostě jsem si řekla, že náš svět a život mají různá omezení, jako například, že se musí jíst, pít, spát, dýchat (i když opět jiný sen, kde jsem se procházela pod vodou a dýchat nepotřebovala, byl úžasný), vyměšovat, rodit se a umírat, takže to beru prostě tak, že ta omezení musím nějakým způsobem respektovat, což mi dává jistou svobodu :-)