ECLECTICA: Nevzpomeneš si alespoň na mechanismus určení dominance?

GEKKO: Biologické odpovědi na filosofické otázky mám nejraději. Sice mám filosofii rád, ale bez "tvrdých dat" je to tak trochu na vodě.

ECLECTICA: Ale mě to přijde poměrně blízko tomu, jak bych tu pohlavní identitu chápala.. prosté označení jsem muž/žena.. a je docela zajímavá otázka jestli pak mluvčí v těch jiných jazycích mají méně vyostřené vnímání bipolarity pohlaví?

TMA: minulé participium je hezký jev, ale nelze jaksi vztáhnout na všechny jazyky :)


TMA: ono to právě funguje i u samic, ale nevzpomenu si na druh :/

ECLECTICA: Jaký je vůbec nejzákladnější projev pohlavní identifikace? Volba rodu minulého participia (dělal vs. dělala)?

Já nevím. Já jsem muž a to i ve chvílích kdy si to vlastně neuvědomuji. Vzorce chování které mám jsou údajně typicky mužské (třeba když přijdu domů, nejsem hotov si ihned povídat). Jaká je sebeidentifikace člověka v okamžiku, kdy na ni nemyslí?

Naproti tomu zkontrolovat si při otázce jste muž nebo žena své genitály snad nikdo nemusí. Ale máme je a to nás nějak ovlivňuje.

Dělaly se nějaké studie rozdílů v mozku mezi pohlavími. Možná by se to nechalo poznat i bez těla, nicméně taková abstrakce je nemožná. Endokrinní žlázy ovlivňující mozek jsou umístěny vně toho mozku, pokud by se jejich produktydo toho mozku nedostávaly, tak by fungoval jinak (i kdyby byl třeba jinak řádně vyživován).

Když se podíváme třeba na sexuálni apetit, tak ten je regulován množstvím přítomných hormonů produkovaných zejména gonádami. (A už jsme zase u sexu.) Proč by sebeidentifikace nemohla být regulovaná týmiž?

Domnívám se, že toho víme velmi málo o tom, jak fungujeme na biochemické úrovni a jak z toho biochemického vznikají pozorované jevy typu sebeuvědomění, natož vlastní pohlavní identifikace. Představovat si, že bychom dokázali najít komplexní vysvětlení pro všechny možné kombinace, když neznáme mechanismy ani pro heterotropní syngonadotypní jedince.

ECLECTICA: Kopulace se samičkami u sociálních druhů zvířat je výsadou alfa samců. "Ukrást" alfa samci kopulaci je u těchto druhů projev síly. U mužského homosexuálního páření jde o to, kdo je aktivní a kdo jen nastavuje stehna či rektum. Opět jde o dominanci.

Nicméně nevidím, proč by totéž mělo fungovat u samic. Respektive jakým mechanismem by se rozhodovalo, kdo z páru je dominantní.

http://www.ceskatelevize.cz/program/10169624450-10.02.2009-23:10-2-burianuv-den-zen.html?online=1

Dokument s Tadeášem.
Doporučuju zaměřit se na otázku položenou ve druhé polovině dokumentu ("kdybyste měli mozek oddělený od těla, podle čeho poznáte, že jste muž nebo žena?)
Hezká otázka k zamyšlení.

ECLECTICA: děje se to taky třeba u psovitých šelem, myslím, že ani hyeny se tomuto nevyhýbají..

LUBOB: to bez pochyby....

TMA: myslela jsem mimo mužské vězení (a ne u lidí). Tuším že to taky jsou nějaké opice. Ale máš pravdu, no...

ECLECTICA: Třeba u člověka. A říká se tomu trestný čin znásilnění.

JAGA: teď si nevzpomenu, u kterých druhů to tak funguje, nicméně sexu (respektive donucené k němu, lhostejno jakého jsou protagonisté pohlaví) se používá taky jako nástroje k demonstraci dominance.

Teď mě napadá: homosexualita je u zvířat dobře zdkumentovaná. Ale jak je to s transsexualitou u jiných živočisných druhů? Chápu, že nelze zpovídat šimpanzici, zda se náhodou necítí být šimpanzem, nicméně zda se samec chová jako samice téhož druhu, to by se už vysledovat dalo.

Napadlo mě, že bych sem mohla přihodit pár postřehů z primatologie, které mi uvízly v paměti. U šimpanzů (víc u bonobů, míň u šimpanzů učenlivých) slouží sex/erotika nejen k rozmnožování, ale i k utužování přátelských či spojeneckých vazeb, a to i homosexuálních - takže by se dalo říct, že šimpanzi jsou bisexuální. Jelikož jsou nám ze všech živočichů nejbližší, mohl by tak nějak vypadat náš biologický základ, včetně toho, že sex a erotika mají i společenskou - sbližovací funkci. Zároveň šimpanze strašně zajímají reprodukční zvyklosti jejich kolegů z tlupy a vzájemně se sledují a popřípadě se snaží mít nad reprodukčním chováním ostatních kontrolu - z čehož se mohlo vyvinout to, jak snad všechny lidské kultury všelijak omezují a regulují sexualitu. Tedy samozřejmě nezapomínám, že naše chování je dáno převážně kulturou a že vůbec nelze rozlišit biologii a kulturu, jelikož je to v nás propleteno a prorostlé navzájem. Ale přesto...

ale shodou okolnosti jsem se zrovna vcera zamyslel nad tim, k cemu ty vztahy vlasten jsou, kdyz jen maloktery doruci to, co jsem popsal nize a pak jsem si rek, no aspon ze ten sex :ppp

asi ted budu vycházet jen ze svého života a zvlastně z událostí posledních dnů, ale myslíte že u většiny lidí jde především o sex? myslite že vztah je o sexu, hraje v něm tak důležitou/podstatnou roli? Když si vybíráme partnera necháváme se unašet tak moc svejma pudama? existuje vůbec u Homosexuálů pud týkající se rozmnožování a na tom základě si vybíráme partnera?

NEKDO_CIZI: to ale nic nemeni na tom, ze je v tom rozdil.

LUBOB: to se někdy dá dost těžko rozlišit - neb to má každý ve své hlavě a čin nemusí korespondovat s myslí a naopak ..... pak taková záměna nemusí být záměrná.

LA_BETE: strucne, homosexual muze byt clovek, ktereho stejne pohlavi pritahuje & i presto, ze nikdy neuskutecni zadny homosexualni styk. naproti tomu, clovek, ktery ma homosexualni styk nemusi byt homosexual.

LA_BETE: Rozdíl je v tom, že homosexuál dává přednost stejnému pohlaví, i když má na výběr, homosexuální chování vyplývá buď z nedostatku preferovaného pohlaví nebo třeba z touhy po dobrodružství.
Ve skutečnosti si ale myslím, že to jde těžko rozlišit a že ta hranice bude dost sporná...

LUBOB: a jaký je v tom přesně rozdíl?

ECLECTICA: delas tu zasadni chybu, ze volne zamenujes homosexualitu & homosexualni chovani.

TMA: Záleží co myslíš.. náklady na sex jsou zanedbatelné. Daleko významnější jsou náklady na to dostat se k tomu sexu :)

MAJKA: Podle mě pohlavní identita není ani tak o mužském a ženském principu.. ale jak člověk sebe sama definuje. A ano, lidí co se nachází mimo oba krajní konce je málo..

Já si navíc nemyslím, že by to bylo trvalé ani v rámci jednoho člověka - a to ani jako je Majka. Protože když se člověk nachází v nějaké fázi, je přesvědčený, že to je jediné možné a že to tak je. Jenže pak se může stát, že se to změní vlivem okolností, hormonů, čehokoliv a najednou je člověk zmaten. Býváme nakloněni tomu myslet si, že "to tak vlastně bylo vždycky, jen jsme si toho nevšimli", ale co když ne, co když to opravdu bylo předtím jinak a teď jinak a to všechno je jen součást nás samých a našeho vývoje? Když jsme děti, vnímáme svět jinak, než v pubertě a pak zase jinak, než v dospělosti nebo ve stáří, průběžně se proměňujeme - není to identita, ale integrita, co nás drží pohromadě - nejsme pořád ti samí a přitom jsme to my.