ECLECTICA: Nejde jenom o sukně versus kalhoty. Pánská móda od poloviny osmnáctého století je skoro stejná jako dneska. Dneska je jen taková plebeizovaná, zmizely poslední náznaky zdobnosti. A když si dá muž do kapsičky hedvábný kapesníček, hned je za extravagantního metrosexuála. A pokud by si dal do klopy květinu, ... Méně negativního zájmu by snad vzbudil, kdyby chodil nahý.*

A hlavně: sukně není u muže projev "feminity". Je to jen sukně. Nic o nositeli nemusí vypovídat. Jakýmkoli projevem čehokoli se stává až v očích pozorovatele. Nejde o to, že by to byl příznak, ale že to tak společnost chápe. Nositel tu sukni nemusí chápat jako stejné prohlášení jako ho chápou okolní lidé. Sukně nemusí znamenat "cítím se jako žena," ale třeba "je mi to pohodlnější, netlačí to v rozkroku a kašlu na to, co si myslíte." Dámské kalhoty také neříkají "cítím se jako chlap."

Chci tím říci, že identifikace a sebeidentifikace jsou rozdílné fenomény a nelze je směšovat.

Je nespravedlnost, že máme omezený výběr. Ale nemá to nic společného s maskulinitou a feminitou.
___________________
* Popravdě, květinu do klopy ani chodit nahý jsem ještě nezkoušel. Jen extrapoluji.

SHEALA: kromě plytoksti a bulvárního tónu (což by nemělo překvapovat) mi připadá, že poselstvím článku je něco jako "ale tak buďte trendy a povolte chlapečkum hrát si s panenkama a holčičkám s bagrem, ono je to jnakonec stejně přejde a vyroste z nich správbý chlapák/mamina".

A propos, není to nespravedlnost, když si hokčičky mohou vybrat mei sukní a kalhotami a na kluky vždycky vyjdou jen ty kalhoty? :-) Zlehčuju to, nicméně u žen je "maskulinita" tolerována víc, než feminita u mužů.