MADELEINE,
HELA: Ale pak už nebudou o sobě moci tvrdit: "já jsem lepší / víc člověk než Franta, který psát básně nesmí."
Nechápejte mne špatně, já neobhajuju, že je to dobře, takovýhle pohled na svět. Nicméně již mnohokrát jsem se setkal s tím, že se jedinec vymezoval vůči svému okolí právě pomocí poukazu na svoji výlučnost, vyjímečnost a speciální postavení.
Já jsem horník a kdo je víc?
My můžem, ale Mívek nesmí.
To oblečení něco stojí. Boty, šaty, košile. O mně se nedá říct, že bych chodil jak od táboráku. Pánové, nechci se vás dotknout, ale kdo z vás to má?
ECLECTICA: Každé právo je vlastně privilegium. Všechna práva jsou dána nejakou autoritou. Právo svobodně vystupovat za sebe před úřady není vrozené, otroci (a donedávna ženy) ho neměli. Ostatně děti ho nemají dodnes. Právo na spravedlivý proces také není vrozené. V některých zemích neexistuje a i v těch, ve kterých nominálně existuje jsou pochybnosti, zda skutečně neco zaručuje, nebo je to jen prázdná proklamace. Jediná vrozená práva jsou fyzikální zákony.