A můžeme začít menší invokací:
Srdce a mozek
O těchto devíti verších Bhagaván pravil: „Když jsem pobýval v jeskyni Virúpakša, přišel jednoho dne Najána s chlapcem Arunáčalou. Studoval právě ve škole poslední třídu. Zatímco jsme s Najánou rozmlouvali, chlapec se posadil k nedalekému keři. Naslouchal našemu rozhovoru a napsal devět veršů v angličtině, zachycujících podstatu naši rozmluvy. Tyto verše byly dobré, tedy jsem je přeložil do tamilštiny…“
1. Srdce světa (Šrí Bhagaván) a mozek světa (Kavjakantha) začali rozmlouvat v nádherné posvátné jeskyni (Virúpakša). Všichni, kdož slyšeli jejich slova v onom okamžiku, oněměli jako sloupy.
2. Světlo Slunce, zářící jako srdce tohoto světa, osvětluje měsíc na nebesích; a tento měsíc, taktéž, daruje světlo této zemi.
3. Stejně tak Upanišady, přicházející z úst Muniho (Šrí Bhagaván), jehož příbytkem jest Srdce oslovující Pána (Kavjakantha), jehož příbytkem je mozek, byly taktéž námi slyšeny tak jako je světlo přijato zemí.
4. Tak jsem nemohl jinak, naž zapsat, jakkoliv neobratně, posvátná slova pravdy, kterou jsem slyšel. Pokud se mne zeptáte: „Proč jsou tato slova Pravdou?“, odpověď zní: „Protože taková je Pravda“.
5. Já, tolik nevědomý, zde pouze neobratně drmolím to, co Šrí Ramana, Mahá Mauni, láskyplně učil o Srdci a mozku, slova tajnější, než jakýkoli spis.
6. „Tak jako snímky filmu jsou zobrazovány promítačem v sále jako pohyblivé obrazy na plátně,
7. „stejně tak je atomickým vásanám v Srdci dána forma mozkem a je jím promítána, skrze pět smyslů, následkem čehož se tyto vyjevují před námi jako překrásné scény mnoha druhů.
8. „Strávil jsem všechny tyto dny ponořen v Srdci a tehdy, když jsem vyšel z onoho Srdce do světa, nalezl jsem cestu zpět do tohoto Srdce skrze mozek, naleznuv tak metodu i pro ostatní.“
9. Tak Šrí Ramana ukončil svoji promluvu; jeho čistá slova, zde zmíněná, se vtiskla do mysli Pána (Kavjakantha) a bylo jim správně porozuměno taktéž i námi.