možná nezaškodí si hrát tak trochu na tupého... nahluchlého, nechápavého, netečného... nereagovat hned na všechno. Nebrat si to jako téma k dalšímu hovoru. Bejt zrovna něčím sama zkrušena, zaměstnána, prostě..."eeee. cožes to říkala? promin, me to dneska nejak nemyslí...co si o tom myslím? no já nevím...nic..." Tak sice budu třeba u toho človeka za troubu, ale to je dobrá cena za to, že se zbavím upíra .-))
Jakmile upír nevyvolá obyvklou reakci, brzo ho to přestane bavit a bude se poohlížet jinde. Jakmile ale ve vás vidí dobře reagující zdroj, jen tak se ho nezbavíte. Neříkejme tomu tedy "energetická obrana", které se možná často projevuje spíše jako útok, ale pasivní rezistenci. Nedejte tomu človeku to, co chce.
Kdysi jsem mela kolegyni a ona do me pořád hustila svoje trable v rodine.. říkala jsem ji "Katastrofa"... věděla jsem, že spoutu věcí si děla sama, tušila jsem, že něco z toho vyprávění je asi přehané, ale přesto jsem se tím trápila a snažila se prijít na to, jak bych jí pomohla... Jenže jak to trvalo dlouho, začaly se ty storky porád opakovat a dosahovaly takovejch rozmeru, že to bylo moc a me to začalo už připadat k smíchu. Nejsem přítel lidí, kteří dělají ty samy kraviny pořád dokola.....už jsem se tomu všemu proste musela smát.... Už jsem vtipkovala a místama byla i jedovatá... Už jsem nereagovala "správně" :-)) ..její návštěvy byly řídší a nakonec prestala chodit uplně....
Trvalo fakt hodne dlouho, než jsem posléze pochopila, že ona se tím takovým zvrhlým způsobem vlastně bavila (jak ji jeji druh týrá a jak ji všude jenom šidej, lzou a trápej, na uradehc, v nemocnicích, porodnici, sociálka atd..) a že si ke me jenom chodila udelat dobře...