SHMAIDA: no, jak to tak čtu... třeba s tvojí babičkou - na jednu stanu říkáš, že je zlatej člověk, na druhou, že z tebe vysává energii a cítíš se po návštěvách fyzicky vyčerpaná.
zvlášť u rodiny a lidí, se kterejma se cítíme nějak svázaný a zavázaný jim, může být imho problém, že se k nim pozitivně vztahujeme na základě "povinnosti". "babička je tak hodná a hlavně - je to moje babička - tu přece nemůžu odmítat" se pak může dostat do rozporu s celkovym pocitem z té interakce, kterým je vyčerpání. lidi imho mívají tendenci si v rámci obecného blaha škodit, snad že se nechtějí "provinit" vůči svému superegu (takovéto "mělo by se", jehož příkazů si člověk nemusí ani vědomě všimnout).
moje zkušenost je taková, že pokud člověka od druhých něco sere či vysává, jde o záležitost, kterou dotyčný sám nemá pořešenou. např. otravuje mě opakování stále stejných historek, babiččina pasivní moc (je hodná, rozdává se, ale jako by se jí na oplátku museli všichni odvděčovat podle jakéhosi nepsaného zákona, který je těžké odmítnout)... co já vím, třeba mi vadí, že se pro to senilní tlachání nedostanu k pozornosti já, že mám hrůzu z nudy stáří, že mi vadí "skrytá" manipulace, že v tom vidím to, co je pro mě nepřijatelné (ale co dříme i ve mně). pak se nemůžu divit, že to moje vědomí nebude dobře snášet a bude se chtít zotavit ve spánku nebo otupělosti.
konec hlášení:))