U mosazi (dělám jen s obecnými kovy) je tohle ještě větší problém, protože zinek se vypaluje přímo raketově (ostatně má bod varu jenom kousek nad tavicí teplotou tvrdých pájek), což se pak po omoření projeví nádherně měděnou barvou celého povrchu (záleží, jak dlouho to člověk musí smažit při pájení, čili dokud jsem pájel jen tím malým hořáčkem od proxxonu...), a nejlepší je to vzít smirkem nebo jemným pilníkem...
U toho moření v kyselině dusičné je potřeba dávat pozor, protože narozdíl od kysleliny sírové jednak leptá přímo kov, ne jenom okuje (a žere i docela rychle, ohřívání silně nedoporučuju), a hlavně oproti sírové dusičná sama ostře zapáchá a při rozpouštění kovů obecně vzniká (přímo nebo nepřímo) oxid dusičitý, což je dráždivý a dost jedovatý plyn... pro laika je tohle přeci jenom vyšší dívčí a chce to vědět, co čekat. (Zase ovšem člověk snadno pozná, že se tou kyselinou pocintal, protože barví zasažená místa kůže do žluta :-)
A když už sýčkuju - na používání rukavic při leštění pozor - jsou z toho hodně ošklivé úrazy, když náhodou kotouč tu rukavici zachytí a namotá i s prsty (záleží na síle stroje, kterou ale neradno podceňovat... soustružníci namotaní za rukáv kolem obrobku by mohli vyprávět, nebo teda někteří nemohli..)
(konec nevyžádaného školení o bezpečnosti práce)