TRUCE: Toho se bojím, toho náhlýho zpřísnění. Moje holky asi nebudou zrovna zakřiknutý, hádám, že v dospívání si budou chtít užívat života se vším všudy, jenže ono málo platný, to dospívání většinou přijdou dřív než rozum... Takže zakazovat a omezovat? Nebo zatnout zuby a modlit se, že jsou snad dost chytrý na to, aby se nedostaly do nějakýho průseru? Nejradši bych třetí cestu, bejt pro ně i v tomhle věku partner, se kterým se můžou bavit i o randění a zábavičkách na ostří nože, který se před rodičema obvykle tajej. Tak budu aspoň v obraze. Třeba když budeme mít vztah na takovýhle rovině, tak budu schopen je i usměrňovat, aniž by mě vnímaly jenom jako drába. Snad.
K tomu znovunalezení cesty k rodičům - já s nima měl vztahy vždycky dobrý, ale spousta mejch vrstevníků ne. Ale teď vidím, že stačilo, aby si od sebe dali navzájem voraz, třeba takovejch 5-10 let, a teď s nima mají vztahy úplně normální až dobrý.

MATEEJ: jo jinak me bude 23 a bratrovi 32

MATEEJ: bavil sem se o tom s kamosem a rikal mi ze jeho rodice koupili byt a az ho bude potrebovat tak se tam nastehuje...to sem docela cumel
co se tyce ty skoly tak sem na tom dopadl dobre...kamos co dodelat tu nastavbu hledal asi pul roku praci, pak ji nasel, ma min penez a jeste horsi praci (ve stejnym oboru, nechci se vytahovat :) jen rikam jak to je) a to ma maturitu!proste financni krize, a je to o nahode

Dík za všechny příspěvky, byť kupodivu spíš z mé generace (že by lidi kolem dvacítky tohle vůbec neřešili?:-)).

BABBA: Mezi členy rodiny se dá i obchodovat, aniž by s tím byla spojená nějaká negativní emocionální zátěž a souvislosti. Ale jde to dost těžko, respektive spíš výjimečně. :-)
Jinak mi přijde, že generace našich rodičů strašlivě lpěla na vzdělání svého potomstva, protože za komančů ti přecejen trochu otevíralo obzory, umožňovalo ti po několik let se vyhýbat ubíjejícímu systému vojny a zaměstnání bez perspektivy, a navíc, s VŠ bylo pravděpodobnější, že se budeš mít líp než manuálně pracující člověk (pokud si teda nešel na horníka), což už dneska zejména v případě humanitních oborů už zdaleka neplatí. Mé ženě se nepodařilo obhájit magisterský titul a už neměla sílu ani motivaci si to zopáknout, ale jaký veletoče kvůli tomu dělala její matka, to bylo neuvěřitelný. Přitom obě dvě dobře věděly, že se moje žena tomu oboru nikdy nebude prakticky věnovat, i kdyby ho dostudovala. A vyjma toho bakaláře měla.

WIKKTHOR: Lehce si naťuknul to, co mě zajímá nejvíc - v čem spočívala komplikovanost vašeho vztahu, jestli se můžu zeptat? :-)

Já jsem svýho tátu asi rok a půl neviděl. A když přemýšlím čím to je, přicházím na to, že by to mohlo být tím, že je zhruba tak nějak mrtvý. S tátou jsme měli velice komplikovaný vztah a před jeho odchodem na věčnost jsme měli možnost si velice dlouze popovídat o všech věcech minulých v jiných souvislostech atd. Kdyby tato debata neproběhla otec by mi chyběl jako nikomu, ale díky tomu mi sice chybí a zdávají se mi o něm sny (veice zvláštní sny), ale vím, že jsme si řekli vše co jsme chtěli si říct. Jen mě mrzí, že jsme toho stihli tak málo spolu zažít.
Bude to znít jako otřepaná fráze, ale važte si svých tatínků, není to jednoduché udělat vždy to správné rozhodnutí a o to složitější je to, když se musí brát ohledy na více stran než je možné.

muj otec? uz sem ho pres 2 roky nevidel a uvedu proc: na zacatek upozornim ze rodice uz sou dlouho rozvedeny (nevim presne kolik..mysli 10 let ale abych nekecal) drive sem mel s otec super vztah. vidali sme se skoro denne, kdyz neco potreboval tak sem mu pomohl a naopak.hodne sme si rozumeli. s bratrem se nebavili. po nejaky dobe se brachou sesli a zacili si rozumet a travit taky spolu dost casu.
zlom u me prisel kdyz sem sel studovat nastavbu a po roce sem se chtel na ni vykaslat z duvodu ze sem o ty skole cekal neco jinyho, nebavilo me to a chtel sem jit pracovat (jeden z duvodu byla nemocma matka).tak tim dnem co sem mu to oznamil mi prestal volat (volali sme si kazdej den) a udrzovat jakykoliv kontakt (musim rict ze sem to cekal).od ty doby sem ho nevidel.
kdyz to vemu s brachovi strany tak tam uz kontakt mezi nim a tatou taky skoncil ale trochu komplikovanejs: otec s jeho bratrem zdedil barak ale vzhledek k tomu ze jeho bratr emigroval do nemecka tak se o barak staral jen muj tata. potom co se vratil zpet do cech tak zacal spor o jeho pulku. vyresilo se to po par mesicu ze svoji pulku prodal mymu bratrovi. takze pulku mel tata a pulku muj bratr. takze by melo jit vsechno na pul (podle me). omyl bratr nedostaval ani korunu (az na naky zaplaceni par faktur). kdyz se bratr ozval ze takhle ne tak se to otcovi samozdrejme nelibilo. zacal spor. prisli ruzny vymysli, napady aby stoho otec vysel nejlip atd. bylo to fakt husty ale to tady nebudu vypisovat. kdyz po nekolika mesicich, to bylo porad na stejnym bode a porad platit pravnika, to uz neslo tak se rozhodl svoji pulku prodat (bratr). otec vyuzil svy predkupni pravo a tim asi nas kontakt s otec skoncil na vzdycky. asi.
byl tu i navrh ze bych otcovu pulku koupil (vymyslel otec) ja si ale myslim ze mezi rodinou se dedi ne obchoduje (ale to je muj nazor), jinak to ze me jeste ted dluzi asi 20 tis. na alimentech uz neresim :)
respekt pro moji mamu ze zvladla ze svyho platu zivit me i sebe.
doufam ze je to aspon trochu srozumitelny :)

Mrtvý.

můžu se zeptat jaký je smysl tohoto auditka ?