• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    MATEEJJaký je váš otec?
    ROSEE
    ROSEE --- ---
    BABBA: jojo, byly to na hovno časy, ale je to za mnou, teď jen čekám na jeho pohřeb...
    TRISSIE: no, to taky není příjemné =//
    to mi připominá jedno, bohužel pravdive pravidlo, že každý dobrý skutek bude po zásluze potrestán.
    TRISSIE
    TRISSIE --- ---
    ROSEE: někdy bohužel nenaděláš...

    já rok po otcově smrti zjistila, že všichni jeho kamarádi (a dost možná i jeho rodina) mě viní z jeho smrti. Řekl jim totiž, že jsem si od něj vzala peníze a pak na něj podala trestní oznámení pro neplacení výživného. A on se z toho chudák utrápil k smrti.

    To, že jeho vyživovací povinnost skončila mou svatbou 8 let před jeho smrtí (a tedy moje právo podat trestní oznámení vypršelo 5 let před tím, než umřel, pak už to bylo promlčené), je detail - který si sice jeho kamarádi advokáti mohli uvědomit, ale detail.

    Víc mě na tom bolelo to, že já sama měla hodně konfliktů jak s matkou, tak se sestrou kvůli tomu, že v rámci toho, abych já měla s otcem vztahy čisté, jsem jim, jako právnička, odmítala připravovat podklady pro jejich akce vůči němu...
    BABBA
    BABBA --- ---
    ROSEE: trochu mi to pripomina myho fotra ale asi si trpela o hodne vic!
    ROSEE
    ROSEE --- ---
    teď jsem si pořádně přečetla záhlaví, takže aby to nebyl jen výkřik, podávám vysvětlení.....4 roky mě vláčel po soudech, psychicky mě vydíral, vyhrožoval moji mamce na životě, u soudu ze mě dělal blbku, ponižoval. Posílal anonymy na policii, ve kterých udával mého otčíma ve snaze ho maximálně ošpinit a ztrapnit. Z bráchy si udělal svou loutku, kterou využíval k tomu, aby ještě víc ublížil mamce. Zneužíval toho, že jako dítě ( tehdy v 6.třídě ZŠ, kdy jsem ho viděla ještě jako tatínka) jsem za ním chodila do práce a on ze mě tahal informace, které použil u soudu proti mamce...Volal mi jen tehdy, když po mně chtěl řvát a házet na mě všechnu vinu. Od městského soudu jsme se dostali až k okresnímu, kde rozhodl soud v můj prospěch a tehdy se mě zřekl....sice jen v sms, ale i ty stály za to. Tohle všechno a ještě mnohem víc v době od mých 12 do 21 let.
    Takže asi tak.....ve velmi zkrácené a slušné verzi.
    ROSEE
    ROSEE --- ---
    bezpáteřní sráč..... Rozepsala bych se víc, ale to by bylo do auditka s vulgarnostma. Tohle je výstižné.
    KOOTY
    KOOTY --- ---
    Jednoznacne uzasnej.. Vzdycky kdyz to nejmin cekam, udela neco, cim me totalne odzbroji. Je cilevedomej, vtipnej a chapavej. Vi, ze tim, Ze me necha vykoupat v urcitych vecech, tak tim me nejvic nauci.. Proste ten nejlepsi tata..
    DACUBE
    DACUBE --- ---
    Naivní, nepoučitelný, v něčem omezený, v něčem nadčasový, inteligentní, sobecký, vtipný, hudební, cholerik a simulant. Spoustu jeho vlastností postupně více či méně objevuju v sobě. Doufám, že budu schopný se poučit.
    JULESKAH
    JULESKAH --- ---
    muj otec ma padesatku za sebou (ulet), stale vypada mlade, ma vyborny smysl pro humor (imho), vanu, vlasy jak ja, je sporivy, puntickarsky, laskavy a chova se hezky ke zviratum
    ESKALA
    ESKALA --- ---
    Tlustý, fousatý, protivný, podlý, ulhaný, přežraný, drzý, bez citu, vychechtaný....atd.
    Ještě, že je tak daleko. Asi by mě nerozchodil!:-))
    JELLY
    JELLY --- ---
    TRISH: -//-
    TRISH
    TRISH --- ---
    můj otec je moje zrcadlo.
    MYS_USATA
    MYS_USATA --- ---
    Mít v dnešní době k dítěti fungujícího tatínka je luxus. Nastává čas sériových manželství a otců na dálku.
    LOWRIDER
    LOWRIDER --- ---
    ELLIE: To je dost zajímavý. Mám kámoše i kámošku, který maj tvořivý otce - muzikant, píšící mystik :), a oba otcové rodinu opustili a o děti se starali přesně tak jak tady řikáte, jenom když je to bavilo, což nakonec přerostlo v konflikty a odcizení.
    LOWRIDER
    LOWRIDER --- ---
    GWAENARDELL: drsný
    ELLIE
    ELLIE --- ---
    MATEEJ: No, asi to tak bejvá... a já jsem všechno, co bavilo mě, nesdílela s nikým, protože jsme bydleli na samotě. Praktickou a realistickou maminku hraní nebavilo, málokdy se nechala do něčeho zatáhnout.
    MONOMO
    MONOMO --- ---
    ADLETA: toho vím zase víc o tobě....;)
    MATEEJ
    MATEEJ --- ---
    ELLIE: Ohledně toho, jak se ti táta věnoval - u nás to bylo to samý, dělal se mnou a bráchou jenom to, co ho bavilo, všechny hry, knihy, zábavy a sporty, co bavily nás a ne jeho jsme sdíleli s matkou nebo strýcem, jejím bratrem (kterej byl jednak strašně hodnej a jednak starej mládenec, takže na nás měl spoustu času). Zajímavý je, že v dětství a mládí mi to nijak nepřišlo, že bych byl nějak ošizenej, plně mi to došlo až teď, když se moje matka s otcem občas starají o moje dcery a já vidím, že babička se jim věnuje plně a všestranně, ale děda s nima sice dělá srandičky a tak, ale jinak s nima dělá jenom to, co ho baví, tj. procházky se psem do lesa a malování. Veškerý kroužky, houpání na houpačce, honičky, asistence při lezení po stromech, koupání v řece, návštěvy divadla nebo cirkusu, to všechno s nima absolvuje babička. A v mém dětství to bylo stejný. I když jde o čtení před spaním, tak děda čte jenom to, co se líbí jemu, a ne Čtyřlístek, kterej nikdy neměl rád (ale já s bratrem jsme ho milovali a moje dcera taky).
    Když už mám nějakej ten čas, kterej věnuju holkám, tak se snažím, aby byl podle jejich představ, ne podle mých, tohle můj otec nikdy nedokázal, nebo prostě nechtěl. Vlastně musím trochu přiznat, že na něj trochu žárlím, protože i mě stojí trochu přemáhání hrát si celou hodinu pořád dokola na Šmouly, který honí Gargamel, ale přemůžu se a tu hoďku se třeba napůl nudím, ale on do nás svůj osobní volnej čas a omezení vlastních volnočasových zájmů nikdy takhle neinvestoval.
    Možná to je proto, že k tomu mají otcové obecně sklony, zejména v porovnání s matkami, a tyhle sklony se zesilují, když jde o potomky z druhého a dalších manželství (jako že jednou už si to odfotrovali a podruhé už se tak nenamáhají).
    ELLIE
    ELLIE --- ---
    Hm, taky mi asi pomůže, když si to tady sesumíruju...

    Je mi 27, mýmu tátovi 77. Jsem z jeho čtvrtýho manželství, z toho třetího mám o zhruba třináct let starší ségru a ještě o něco staršího bráchu. Na našich je zvláštní jedna věc - dlouhá léta se hrozně hádali, podváděli, nesnášeli, ale nikdy se nerozvedli. Dneska vedle sebe žijou jak sourozenci, kteří si furt něco vyčítají, ale jinak nad sebou mávají rukou a občas se i společně zasmějou. Ségra říká, že to, že se nerozvedli, byla velká chyba, protože si to všechno filtrovali přese mě a já vyrostla v naprosto pokrouceným rodinným modelu, kde všichni mluvili protivným tónem a furt se uráželi. Ale já jsem asi ráda, že se nerozvedli. Protože to narozdíl od ségry nedokážu posoudit.
    Vděčím tátovi za to, že se mi jako malý hodně věnoval, naučil mě spoustu praktickejch i intelektovejch dovedností. Hráli jsme různý hry a vymejšleli příběhy, táta je totiž spisovatel a jsem ráda, že jsem po něm nějaké umělecké sklony zdědila. Jsem ráda, že jsem díky němu "divná", že mám jeho detektivní logiku, chuť si hrát, a že nejsem elitář. Ať si vlastně vybavím jakoukoli věc, kterou docela dobře umím, naučil mě její základy on, dokonce i vařit. Jenom jednu věc mě nemoh naučit, a to je bohužel jeho velkej zápor. Můj táta má naprostej nedostatek sociální inteligence.
    Je to taková ta věčně pubertální, urážlivá povaha. Dodnes neví, že je lepší se zkusit smířit, než se urazit, nedokáže se ovládat, dá víc na okamžitej pocit než na dlouhodobej stav, je neskutečně vztahovačnej a nestálej. Jednu chvíli vás má rád, pak vás pomluví. Trvalo mi pár let a několik drsných lekcí od přátel, než jsem se zbavila tohohle u nás doma běžnýho modelu chování. Čímž se to možná celé ještě zhoršilo, protože teď v našich sporech nejde o mé chování a odsekávání, ale o tátovo chování a odsekávání, což vždycky vyústí v "přestaň mě poučovat, je mi o padesát let víc".
    Nejvíc se tyhle tátovy středoškolský manýry projevily samozřejmě v mý pubertě, a to ne proto, že by mi něco nechtěl dovolit, ale proto, že jsem měla psychický problémy kvůli šikaně na škole a on se domníval, že si to vymejšlím a velmi mnou opovrhoval. Stejně jako někteří další členové rodiny nevěřil, že deprese existuje, a tudíž mě pomlouval, místo aby se pokusil mi pomoct. Ono totiž i předtím, když se mi jako malé věnoval, to bylo jenom tehdy, když to bavilo jeho. Vodit do školky mě odmítl, neboť to bylo moc stereotypní. A tak podobně. A myslím, že všechny ty věci mě učil, protože doufal, že se vyvedu líp než moji sourozenci (které pomlouvá taky). Dneska si to asi fakt myslí, že jsem se vyvedla líp, ségra tvrdí, že mě má nejradši. V existenci deprese už věří, protože jsem mu to po letech velmi klidně a vědecky vysvětlila, a chválí mě, jak dobře píšu a maluju. Ne přede mnou, samozřejmě. Pro mě má nadále jen výčitky a nespokojenost (kvůli blbostem).
    Takže když to tak shrnu... můj táta je typickej příklad nevyrovnanosti IQ s EQ. Všechno, co kdy vytvořil a vymyslel, je výborný, ale všechno, co kdy způsobil svým blízkým, je dost pochybný. Proto nikdy nechce napsat svůj životopis, byť na první zdání by to musela bejt moc zábavná knížka plná úžasnejch příhod. Protože někde v hloubi duše je si svejch kiksů vědom. Ale nikdy se za ně neomluví. Myslím, že tu depresi, v kterou nevěřil, má tak trochu taky. Někdy je mi ho líto, protože vim, že je starej, a chci si s ním pokecat a rozveselit ho. Ale vždycky řeknu něco špatně, ať se snažím sebevíc.
    Jsem ale za něj ráda. Slouží mi, stejně jako moje zas jiným způsobem děsná maminka (která se ale tolik neuráží, takže k sobě máme asi blíž), jako výbornej negativní příklad. Nevědomky mě naučil sebeovládání, umění naslouchat, vyjednávání, zdravé skepsi a stálosti citů. Neměnila bych, nechtěla bych, aby máma bejvala utekla a našla mi jinýho tátu. Co bych chtěla? Aby byl zas jednou fakt, skutečně šťastnej.
    GWAENARDELL
    GWAENARDELL --- ---
    Téda, tohle je téma pro mě jako vyšité.
    Můj otec... Škoda mluvit. Oficiálně se moji rodiče rozvedli v mých 6ti letech, ale otec s námi nikdy nebydlel. Nejdříve emigroval do Kanady a poté, aby se mohl oženit, tak "jen" do Rakouska, kde je do teď. Mé vzpomínky na něj z dětství nejsou žádné. Začal se o mě zajímat v mých 12 letech, když jsem byla schopná se o sebe postarat. Očekával ode mě, že z Prahy sama odcestuji vlakem do Dvořiště, přesednu na vlak do Linze a tam přestoupím na vlak do Salzburgu. No, začalo to pěkně. Samotný pobyt byl... hrozný. Snažil se na mně zkoušet svůj pedagogický vliv, což končilo mým pláčem a jeho křikem. Když jsem si pořídila psa, fenku od množitele, která se velmi bála chlapů, tak začal uplatňovat své výcvikářské schopnosti - několikrát ji surově zbil, ačkoliv fenka ze svého strachu z mužů se schoulila i když jen zvýšil hlas. Došlo k velkým hádkám na téma výchova MÉHO psa. Později hádky nabraly jiný směr, on křičel a já se mu smála do ksichtu.
    Neustálé narážky na moji rodinu jsem nejdříve nechávala být, později, když přestřelil, byly důvodem proto, abych s ním přestala úplně komunikovat. Tohle si prostě nesmí dovolit nikdo.
    Když začal platit nižší alimenty, než měl, tudíž 20 € (cca 500 Kč, měl vyměřeno 1 500 Kč), tak jsem se rozhodla soudně zažádat o zvýšení alimentů. Ve chvíli, kdy mu přišlo předvolání, se rozpoutala největší smršť sprostých e-mailů, jakou jsem kdy zažila. Dělal, jako bych ho obviňovala z vraždy, přitom já jsem jenom poprvé od jejich rozvodu chtěla vyšší alimenty, jelikož jsme na tom docela bídně. U soudu jsem se dozvěděla, že ačkoliv na mě platí 20 €, tak na svého druhého syna 160 €. Zjistila jsem, že nemůže platit moc peněz, protože musí platit vysoké povinné ručení na auto a zároveň za jízdné do práce, což mě pobavilo. Že platí členství v jakýchsi klubech.
    Od soudu je to vtipné. V e-mailech mě oslovuje paní žalobkyně a zcela se ode mne distancuje, jako bych mu udělala něco příšerného.
    On je to vůbec neuvěřitelný člověk. Je tak arogantní a egocentrický, až je to nechutné. Všichni jsou ti špatní, všichni mu hází klacky pod nohy - nemluví se svojí matkou, sestrou, neteřemi, všechny ženské od něj utíkají, je dvakrát rozvedený, obě děti se na něj postupem času vykašlaly... No prostě my všichni jsme špatní a chyba je zásadně v nás. Toho člověka neberu jako vlastní rodinu, beru ho jako zcela cizího člověka, kterého nesnáším.
    MATEEJ
    MATEEJ --- ---
    ADLETA: Díky, to mi pomohlo. :-)
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam