BARBUCHA76: taky jsem jedináček a taky moje máma byla ráda, že se jí po letech podařilo mít aspoň to jedno dítě... sama děti zatím nemám, ale rozhodně bych chtěla víc než jedno. Znám to z dětství, ty pocity, že každej má bráchu nebo ségru, jenom já jsem sama. Všichni si hráli hlavně se svýma sourozencema, případně sestřenicema, bratrancema, jenom já jsem moc neměla nikoho (sourozenci žádní, bratranci a sestřenice o generaci starší). V dětství jsem chtěla bráchu, divný je, že staršího, nějak mi to nedocházelo, že když by se narodil až po mně, tak by starší než já rozhodně nebyl :-) Prej žádný jedináčkovský manýry jako rozmazlenost nemám, mi řeklo mé okolí. Bodejť, máma mě držela zkrátka, naučila jsem se radši nic nechtít...
CORNELA: Já bych se o pozornost mámy zase dost často velice ráda rozdělila. Moje máma jak má to jedno, tak veškerou pozornost směřuje na mě a je to docela dusící. Pořád mě pozoruje a komentuje, na zbláznění... a samozřejmě jsem se jí nevyvedla, jak by si přála, a vůbec má vysoký požadavky... někdy jsem si říkala, že bych jí přála se podívat někdy k někomu z mých kamarádů, že to by teprve viděla věci :)