Já sem v kanclu se dvěma jedináčky a ze začátku fakt hrozný. Neustále chtěli být středem pozornosti. Rušili mě při práci. Připadalo mi, že nevědí, jak může být ticho příjemné. Nakonec sem jednoho musel pořádně seřvat a od té doby je celkem klid. Já mám 2 sestry a bráchu. Navíc rozestupy mezi námi jsou cca 2 roky, takže jsme vyrůstali spolu. Pokoj sem tehdy nikdy neměl vlastní, hračky a oblečení jsme po sobě dědili a furt jsme se hádali a rvali, ale neměnil bych. Dětství jsem měl krásné a plné zážitků.No a až budu mít děti, tak minimálně 2 :)

PIZI: já si rozhodně nepořizovala druhé dítě kvůli tomu prvnímu, ale kvůli sobě, to klidně přiznám, prostě jsem jich chtěla víc... a bylo mi úplně fuk, co si o tom ten starší bude myslet ;-)

GATTA_NERA: Matka neni, otec je.

PIZI: To máš pravdu, jenže to nikdy dopředu nevíme...
jasně dítě, která má sourozence s nerozumí si s ním občas zatouží být samo, ale je to jen reflexe, nikdy nevíme, jak by nám bylo, kdyby byl náš život jiný.
Ze zkušeností přátel, kteří se se sourozenci hádali, ví, že jsou za ně v dospělosti rádi.

Promiň poslední otázku, jsou tví rodiče taky samotáři? myslím, že tohle je i hodně ovlivněné rodinou.
Když jsou rodiče spíš samotáři, dítě nevidí jaké to je se družit. Já jako dítě byla spíš zápecnice, ale to bylo tím, že u nás nebylo zvykem moc chodit do společnosti.

GATTA_NERA: Nemam potrebu mit partnerku. Tlak spolecnosti citim.

Ano kazdy jsme jiny a nezapomente ze i vase deti mohou by jine, nez vy. Nemusi nutne litovat toho, ze jsou jedinacci, pokud toho litujete vy. Nemuzete tvrdit ze druhe dite porizujete kvuli nim. Porizujete ho kvuli sve predstave o nich. Ktera muze byt spravna, ale i mylna.

CORNELA: K té kopii, já v dětství snila, že někde žije moje tajné dvojče :D

CORNELA: mít jen povrchní známosti bez blízkých přátel bych taky nechtěla, ale na druhou stranu nechci se omezovat jen na ně.

MADIETTA: přesně tak, mám samotu ráda, když si ji sama zvolím, pak si ji jsem schopná užít, taky mám dny, kdy sin od lidí potřebuju odpočinout.
Ale chtít se s někým bavit a nemít s kým, to je horší.

PIZI: to co Tobě vyhovuje, by mě vadilo, ale každý jsme jiný.
Jen mám ještě jeden dotaz, máš potřebu mít partnera?
A cítíš na sobě tlak společnosti?

Já jsem "nátlak" cítila právě v tom dětství, ted si život žiju po svém.
Můj otec byl právě samotář, vyhovovalo mu být sám o víkendu na chatě, ale pokud tam chtěl být s rodinou, připadlo mi to jako ztráta času, nikoho nepotkat, čučet do ohně....

PIZI: Pro mě je rozdíl mezi samotou a osamělostí. Miluju samotu, jsem ráda sama, taky dokážu strávit víkend o samotě a s nikým nepromluvit, klidně bych šla sama do kina atd.... ale nechtěla bych být osamělá, tzn. nikoho nemít.

No, někdy se to trochu blbě kloubí, pravda, zvlášť když má člověk děti. :-)

PIZI: děsivá bylo silné slovo, spíš nepříjemná :) jasně jsem radši když za den aspoň s někým blízkým prohodím slovo, ale jsem-li sama tak z toho nešílím, jen to mám snahu změnit. Myslím, že mé štěstí tedy jak říkáš ovliňují druzí, ale já ho ovlivňuju tím s kým se stýkám a koho si pustím k tělu, to mi přijde podstatné. Nepřipadám si jako loutka v rukách druhých, tak mi to totiž od Tebe vyznělo.

Ale napadá mě otázka, jak dlouho bys vydržel úplně bez lidí. Nebo bez médií..
Já se přiznám že max 2 dny.

GATTA_NERA: Jestli pro tebe existuje desiva samota, tak sve stesti neovlivnujes. Ovlivnuji ho jini. Svou pritomnosti. O tom jsem mluvil ve svem prispevku o tom ze kdyz je tve stesti zavisle na druhych... Ale mozna jsi jen pouzila hrozive znejici vyraz desiva samota a nemyslela jsi to az tak silne. Mozna jen lehce neprijemna samota?

Dle Junga jsi asi tedy introvert. Beru zpet.

PIZI:
Citace: Podle Carla Gustava Junga (1875 – 1961), švýcarského psychiatra a zakladatele analytické psychologie, je introvert, stručně řečeno, někdo, kdo je senzitivní a své myšlení a jednání neustále podrobuje sebeanalýze a kritice. Má sklon být klidný, tichý, uvážlivý a nezapojovat se do světa sociálních vztahů. Vzhledem ke své zálibě ve světě fantazie a imaginace bývá introvert obvykle samotářem. Jung rovněž definoval pojem extrovert (nebo extroverze). Extrovert, polární protiklad introverta, je asertivní, otevřenější, přikládá větší význam objektivnímu světu a obvykle se místo snění a dobrovolné izolovanosti více zapojuje do společenských a praktických záležitostí.

OBVYKLE samotářem....ale ne nutně

já jsem introvert, jsem někdy ráda sama, ale když nemám ráda pocit, že nechci být sama, ale nikdo okolo mě není, to je pro mě ta děsivá samota, nemít se o koho opřít....
ale možná by se to dalo nazvat osaměním.
V tom mě ovlivnilo dětství, když jsem si před spaním chtěla popovídat s kamarády, nikdo tam nebyl.

jestli Ti to takhle vyhovuje tak fajn :) každý ovlivňujeme své štěstí

podle mě INTROVERT neznamená nutně SAMOTÁŘ

GATTA_NERA: Napriklad introvert se nabiji o samote a pobyt s dlasimi lidmi ho vybiji. Ne ze by z nej nemel radost, ale proste si ho nemuze dovolit prilis casto. Extroverti se s druhymi lidmi nabijeji na dobu kdy budou sami. Introverti se o samote nabijeji na dobu kdy budou s jinymi lidmi. Introverti nemaji radi takove to spolecenske tlachani o nicem. Radeji mlci. Maji radi hluboke debaty o dulezitych vecech...

Muj postoj k jedinackovstvi jsem popsal hned na zacatku diskuse. Jsem jedinackem a jsem rad.

Bez komentovani diskuse by to tu nebyla diskuse ale paralelni monology.

PIZI: Introvert u mě znamená, že se nesvěřuju hned a se vším a všem, jsou věci, o kterých jiní mluví, ale já mám v něčem zábrany, je to osobní. To že jsem introvert, ale neznamená, že chci být sama. Máš jinou představu introvertismu?

Nechceš nám napsat něco o tvém postoji k jedináčkovství? Lepší než komentovat diskuzi ne?

GATTA_NERA: Sorry, ale to nezni moc jako introvert. To mi pripomina vegetariana co ji jenom kureci a ryby.

ELIZHANNAH: tak to jsme na tom podobně, taky jsem introvert, který má ale potřebu mít okolo sebe lidi.

PIZImu se omlouvám, nemyslím, že by schválně štval lidi, jen ne každému sedne jeho životní moudro.
ELIZHANNAH:
soužití, které jsem jako dítě neznala, jsem se trochu bála, ale dost jsem si zvykla na koleji (5 lůžkový pokoj), teď s přítelem zabíráme jednu místnost a je to v pohodě. Jen občas vyžaduju spát sama, mám tak větší klid, je to pozůstatek z dětství, kdy jsem byla zvyklá, že mě v noci nikdo neruší.

pridavam se

ještě k té samotě... já vždycky měla okolo dost kamarádů, ale samotu jsem cítila, když byli doma. například Vánoce, všichni byli u svých rodin a já s najednou neměla s kým hrát, s kým sdílet radost z dárků. Tak jsem je trávila s dospělcema a těšila se do školy na ostatní děcka.

jen aby si někdo nemyslel, že se tady lituju, jen se snažím popsat, co mi na tom vadilo