ještě k té samotě... já vždycky měla okolo dost kamarádů, ale samotu jsem cítila, když byli doma. například Vánoce, všichni byli u svých rodin a já s najednou neměla s kým hrát, s kým sdílet radost z dárků. Tak jsem je trávila s dospělcema a těšila se do školy na ostatní děcka.

jen aby si někdo nemyslel, že se tady lituju, jen se snažím popsat, co mi na tom vadilo

GATTA_NERA: nemyslím si, že PIZI nutně rejpe. Co ho čtu v různých diskusích, vidím to tak, že je prostě jinej osobnostní typ. To, co říká, totiž, že "Dokud bude tve stesti zavisle na ostatnich, budes mit problem." podle mě myslí upřímně - v jeho životě to platí. Což ale neznamená, že to platí univerzálně a pro každýho. Já jsem např. vysloveně párovej tvor, a přitom zároveň potřebuju svou samotu... ale bez blízkýho člověka bych nepřežila... potřebuju se svěřovat a hodně hluboce přátelit a to nejde s každým a vím, že když o toho člověka přijdu, budu mít velkej problém, protože jako introvert tvořím přátelství pomalu a těžko a nejde mi přátelit se s každým a ježto se tomu vztahu chci náležitě věnovat a nechci ho odbýt, ani mi nejde se přátelit s moc lidma, nestíhala bych to... :) Takže každej člověk, co se mi z mýho života ztratí, je obrovská ztráta... já prostě ty svý lidi potřebuju.

PIZI: No to máš pravdu, a budou-li moje děti po mém současném partnerovi, tak jim s velkou pravděpodobností neexistence příbuzných nebude vadit.

ELIZHANNAH: A to, že moje děti nebudou mít z mé strany žádný strejdy a tety a bratrance a sestřenice, to je mi taky líto

Ale proc? Proc si projikujes vlastni predstavy do nich? Vzdyt ony to muzou citit jinak nez ty. Muzou naopak teticky a strejdy povazovat za otravne.

CORNELA: hele, já jsem taky ráda, že mám svůj pokoj... dospělo to tak daleko, že si nejsem jistá, jak budu snášet, až se sestěhujem s přítelem a o svoje soukromí přijdu, že už nebudu moct mít nikdy asi celou jednu místnost jen a jen pro sebe... asi divný uvažování, a možná to ani nebude tak těžký... jenom mě to tak napadá, no. Mám taky ráda svůj klid, mám ráda ticho... anebo takovej ten pocit, že sice je plnej dům, jsou slyšet hlasy, šum, živo, ty lidi jsou všude kolem, ale já jsem ve svojí místnosti a mám pohodu a můžu, když chci, jít mezi ostatní a když nechci, tak jsem ve svým... ale to je spíš moje introverze podporovaná tím jedináčkovstvím, než že by to přímo vyvěralo z jedináčkovství.

MADIETTA: :-) já jsem si dokonce v dětství coby školčátko ukradla u mateřské školky opuštěný kočárek i s miminem a šupajdila jsem s ním k nám domů :-) naštěstí mě ještě před přechodem přes silnici někdo chytil (asi máma), takže se nestala pohroma

Jo, ten perfekcionismus taky cítím... A to, že moje děti nebudou mít z mé strany žádný strejdy a tety a bratrance a sestřenice, to je mi taky líto :-( Ale bohužel s tím nejde nic dělat...

GATTA_NERA: naprosto souhlasím! u mě je to ještě umocněno tím, že otec už před 18 lety umřel, tak je fakt máma hrozně fixovaná na mě. Někdy mi to připadá, jako by po mě chtěla, abych byla její mladší a malinko lepší klon, být jiná se neodpouští. No já taky lituju, když se náhodou svěřím...

PIZI: taky jsem introvert... introvertem se člověk už rodí, takže bys byl introvert i se sourozenci

GATTA_NERA: teď se používá látka s názvem Rhega

MADIETTA: Partobulin byl u nás zaregistrován 1988, ale kdy se začal všude používat to nevím

GATTA_NERA: jo! tje druhý díl(nebo třetí?), o jedin. píše v prvním Život s deprivanty

GATTA_NERA: no právě že dneska ti po porodu přijdou píchnout injekci a je to vyřešené, tak by mě zajímalo, odkdy se to dělá...

_ZU_: díky za nápad
Knihu od Koukolíka neznám, teda nemáš-li na mysli Vzpouru deprivantů

GATTA_NERA: co takhle dát na nástěnku i ten článek z lidovek, příp. doporučované knížky? o jedináčcích psal i Koukolík, ale jen okrajově a už si nevybavuju kde..

Na nástěnce je nová diskuze

MADIETTA: dnes už jsou lepší léčebné metody na RH inkompatibilitu, podává se protilátka, je li dítě Rh +, dříve to neexistovalo, řešila se akorát hemolýza krve a žloutenka a čekalo se, jestli bude dítě postižené, protože bilirubin poškozuje dětský mozek. Rizikové je právě druhé dítě

GATTA_NERA: CORNELA: zajímalo by mě, odkdy tohle není problém, já mám obě děti Rh+, sama jsem mínus...

CORNELA: u rodičů to bylo ze zdravotních důvodů, maminka RH negativní.... báli se postiženého dítěte, ale rozhodování ovlivnil táta- jedináček. on ani jiný model rodiny neznal

CORNELA: u mě to tak bylo, rozhodně mě naši neměli jako jedináčka programově, hodně se snažili, ale nešlo.

Ale dneska mám ve svém okolí několik kamarádek nebo známých, které mají jen jedno dítě zcela uváženě.

CORNELA: myslím, že v rozhodování jít na medicínu u mě tohle hrálo taky roli :)
Když budou něco potřebovat, můžu jim lépe z pozice lékaře zařídit.
Akorát je pak nesmíš léčit sama, ale svěřit je kolegům :)

PIZI: když to nepůjde, co nadělám ...